Předchozí (1207)  Strana:1208  Další (1209) |
|
|||
1208
|
|||
|
|||
Vzběrník, a, m. = vyběratel, přijímač.
Buoh nenie v. osob lidských. Ms. Č. Vzběseti, zběseti, el, ení = běsným se
státi, toll o. rasend werden. Vzběsiti, il, en, ení = běsným učiniti,
toll o. rasend machen. Jg. — koho. Vzbíti, vzbiji, il, it, ití = bitím vzhůru
puditi, in die Höhe treiben, emporschwin- gen. — koho kam: na koho. Dal. k. 85. 52., Št. N. 95. V hlavu jeho (Ježíše) vzbichu. Hr. Rk. 239. Vzblahati = blahořečiti, segnen. — ko-
mu. Vzblahaju tobě. Ž. wit. 25. 12., 62. 5., 144. 1. Když Judit k nim vyjide, vzblachachu jie všichni. BO. — kde. Vzblaháš sobě v srdci svém. BO. Vzblouditi se, il, ěn, ění, verfehlen,
irren. — čím v čem. Vzblúdi se myslú v mnohém. Alx. Výb. I. 1078. Vzbočiti se, il, en, ení = vzhůru se po-
staviti, jako kůň, sich aufbäumen, aufrichten. Ž. wit. Deut. 15. Kůň se vzbočil. Dal. 12. Roztyl jest zmizelec i vzbočil se (zpříčil se, recalcitravit). BO. Vzbohatěti, ěl, ění, vzbohatnouti, tnul
a tl, utí, reich werden. Vzbohatěli sú. BO. — od čeho. Ot jeho zbožie vzbohatěl. BO.
Vzbohatiti, il, cen, ení; vzbohacovati, bereichern, reich machen. — koho čím:
dary. Ms. 14. stol. — Výb. I. 582. Vzbojovati, impugnare. Ž. wit. 119. 7.
Vzboleti, el, ení, Schmerz empfinden.
Boč. exc. Vzbouřenec, nce, m. = kdo se vzbouřil,
der Tumultuant. Šb. S. I. 538. Vzbouřiti (vzbúřiti, zastr. ), il, en, ení =
pohnouti k bouřce, znepokojiti. — koho, co k čemu. Vzbouřilo heslo k válečnému plesu šeré nábřeží. Č. — koho proti komu. Rk., Ddk. VI. 75. — se kde. Hněvy vzbú- řichu sě v utrobách rozezlených muž. Rkk. 36. — se proč: prchlivostí. Troj. Zejména platí to o Sasích, kteříž r. 1073. k návodu vévody Oty veřejně se vzbouřili. Ddk. II. 249. — se nad kým. Já pak vzbouřím tou se nad obludou. Pryč s ní... Koll. I. 306. — se na koho. Jak mu slovo poví, hned
se na ňu vzbúří. Na Ostrav. Tč. Vzbouzeti, vz Vzbuditi.
Vzbožiti, il, en, ení, vzbožovati = bohem
činiti; se = bohem se státi, Gott werden. Ms. 14. stol. Vzbrániti, vzbránívati = zbraňovati, ver-
weigern, hindern, zurückhalten. — koho odkud. Viem to, že tě dřiev miloval a ot Šimona vzbránieval. Hr. rk. 91. Vzbrojiti, il, en, ení = ozbrojiti; vzbou-
řiti, ausrüsten; aufwiegeln — se. Vzbroji se všetko město. ZN. — koho, se proti komu. Pass. — se kam: do Uher. Dal. Vzbudění, n. = vzbuzení. Na Slov. Bern.
Vzbuděný = vzbuzený. Na Slov. Bern.
Vzbuditel, e, m., der Erreger. V. hni-
loby. Nz. lk. — V., der Ermunterer. — V., der Stifter, Urheber. Bern. Vzbuditelka, y, f., die Erregerin atd.,
vz Vzbuditel. Vzbuditi, vzbuď, de (íc), il, zen, ení;
vsbúzeti, vzbuzovati = ze sna probuditi, auf-, erwecken; vznítiti, zbouřiti, ponuknouti, er- |
regen, anfachen, aufbringen, aufwiegeln; pří-
činu dáti k povstání něčeho, veranlassen, hervorbringen, erwecken; v srdci, v mysli vznítiti, im Gemüthe erregen, wecken, an- fachen, aufregen. Jg. Vz Buditi. Jsa vzbuzen sloveni větry spokojil. BR. II. 146. — co, koho. Krása soky vzbuzuje; Ta hvězda vedro vzbuzuje. Kom. To smilstvo vzbu- zuje. Št. Ta dva hřiechy vzbúzie zvláště tělo. Št. Obec. věci. 243. 15. Já vzbuzuju je. Ž. wit. Deut. 21. V. přání, pochybnosti, nějakou myšlénku, Dch., strach, podivení, obecnou pozornosť, něčí důvěru, ruch, ob- div. Us. Pdl. Náhledy tak reformatorické vzbudily velikou bouři. Osv. I. 484. Každý účinek vzbudí stejně veliký protiúčinek či reakci; V. tlak. ZČ. I. 5., 284. O sejru též praví doktoři, že žaludku ubližuje a kámen vzbuzuje. Jir. Ves. čt. 379. (Šd. ). Také Spy- tihněv přestal vzbuzovati obavy; Sloh li- stiny vzbuzuje málo důvěry v její součas- nosť; Tyto listiny i podezření zúmyslného sfalšování vzbuzují. Ddk. III. 217., 265., IV. 314. (Tč. ). Písně ty vzbudili usmívání i vážného Řeka, lépe: písním těm usmál se i v. Ř. Km. Kdo rád zlé věci vzbuzuje, žádá býť v rozbroji. Na Mor. Tč. Naskorej velkú pletku vzbúďá darebníci. Na Slov. Tč. V. chtivosť k dobrému. Kom. Ti boje vzbúzejí; Ústa jeho svádu vzbúzejí; Závisť vzbuzuje svár. BO. Vzbuď, pane, moc svú a příď! Hus III. 90. — odkud, z čeho. By se ze sna vzbudil na junáka. Kká. K sl. j. 87. Z mdloby se vzbouzel k žití. Vrch. Proroka vzbudí vám Hospodin Bůh váš z bratrů vašich jako mne. Sš. Sk. 38. Kristu tak možné jest vzkřísiti jako ze sna vzbuditi. BR. II. 41. b., 344. b. Z malej jiskry velký oheň časem sa vzbudzuje. Na Slov. Tč. — čeho, šp. m.: co. Cf. I. 391. — co, koho komu. Vzbudil mu Bůh do-
brého přítele. Ros. Aby vzbudil símě bratru svému (zplodil mu potomka). Br. — koho nad kým Vzbudím nad nimi pastýře jed- noho. Br. — co, koho kde: v zemi. Br. Najprv v nás chtění vzbudí (Bůh); Duch sv. najprve vzbudí v člověku vůli dobrú. Št. To v nás nejživější účastenství vzbu- dilo. Us. Pdl. V. v někom prchlivosť; Kaž- dým krokem vzbouzel v mechu tisíc vůní rozmanitých. Vrch. Zlozvuky, které neladná skutečnosť v duši lidské vzbuzuje. Šml. I. 11. Vzbudí se v celé hmotě napětí. ZČ. I. 282. Tyto spolky vzbudily při knížeti če- ském nedůvěru; To vzbudilo nevoli v řa- dách českých. Ddk. II. 46., IV 10. Obecná pozornosť u věci té vzbuzena byla. Mus. 1880. 222. Krásná dívka na první pohled v každém srdci vzbouzí cit libosti a lahody. Vlč. Ten převeliké radosti v mém srdci vzbudil. Čes. mor. ps. 82. Milosrdie sě v něm vzbudí. Alx. 1129. — koho, se proti ko- mu. Ros., Br., Solf., Alx. 1112. Ten kněze Přemysla proti otciu vxbudi. Dal. Jir. 143. — co, koho k čemu: k pobožnosti, D.,
k božie chvále, Št., k zlosti. Vrch. Věštec (básník) zpěvem svým ducha k žití vzbu- zuje. F. Květ. Druh druha k dobru vzbu- zujte. Sš. I. 403. K zlé žádosti ji vzbuzuje. Dh. Co je dobrého před Bohem chválu za- |
||
|
|||
Předchozí (1207)  Strana:1208  Další (1209) |