sb157-05 0..8296

1208

Vzběrník, a, m. = vyběratel, přijímač.
Buoh nenie v. osob lidských. Ms. Č.

Vzběseti, zběseti, el, ení = běsným se
státi, toll o. rasend werden.

Vzběsiti, il, en, ení = běsným učiniti,
toll o. rasend machen. Jg. — koho.

Vzbíti, vzbiji, il, it, ití = bitím vzhůru
puditi, in die Höhe treiben, emporschwin-
gen. — koho kam: na koho. Dal. k. 85.
52., Št. N. 95. V hlavu jeho (Ježíše) vzbichu.
Hr. Rk. 239.

Vzblahati = blahořečiti, segnen. — ko-
mu. Vzblahaju tobě. Ž. wit. 25. 12., 62. 5.,
144. 1. Když Judit k nim vyjide, vzblachachu
jie všichni. BO. — kde. Vzblaháš sobě
v srdci svém. BO.

Vzblouditi se, il, ěn, ění, verfehlen,
irren. — čím v čem. Vzblúdi se myslú
v mnohém. Alx. Výb. I. 1078.

Vzbočiti se, il, en, ení = vzhůru se po-
staviti, jako kůň, sich aufbäumen, aufrichten.
Ž. wit. Deut. 15. Kůň se vzbočil. Dal. 12.
Roztyl jest zmizelec i vzbočil se (zpříčil se,
recalcitravit). BO.

Vzbohatěti, ěl, ění, vzbohatnouti, tnul
a tl, utí, reich werden. Vzbohatěli sú. BO.

— od čeho. Ot jeho zbožie vzbohatěl. BO.
Vzbohatiti, il, cen, ení; vzbohacovati,

bereichern, reich machen. — koho čím:
dary. Ms. 14. stol. — Výb. I. 582.

Vzbojovati, impugnare. Ž. wit. 119. 7.

Vzboleti, el, ení, Schmerz empfinden.
Boč. exc.

Vzbouřenec, nce, m. = kdo se vzbouřil,
der Tumultuant. Šb. S. I. 538.

Vzbouřiti (vzbúřiti, zastr. ), il, en, ení =
pohnouti k bouřce, znepokojiti. — koho,
co k čemu. Vzbouřilo heslo k válečnému
plesu šeré nábřeží. Č. — koho proti komu.
Rk., Ddk. VI. 75. — se kde. Hněvy vzbú-
řichu sě v utrobách rozezlených muž. Rkk.
36. — se proč: prchlivostí. Troj. Zejména
platí to o Sasích, kteříž r. 1073. k návodu
vévody Oty veřejně se vzbouřili. Ddk. II.
249. — se nad kým. Já pak vzbouřím tou
se nad obludou. Pryč s ní... Koll. I. 306.

— se na koho. Jak mu slovo poví, hned
se na ňu vzbúří. Na Ostrav. Tč.

Vzbouzeti, vz Vzbuditi.

Vzbožiti, il, en, ení, vzbožovati = bohem
činiti; se = bohem se státi, Gott werden.
Ms. 14. stol.

Vzbrániti, vzbránívati = zbraňovati, ver-
weigern, hindern, zurückhalten. — koho
odkud. Viem to, že tě dřiev miloval a ot
Šimona vzbránieval. Hr. rk. 91.

Vzbrojiti, il, en, ení = ozbrojiti; vzbou-
řiti, ausrüsten; aufwiegeln — se. Vzbroji
se všetko město. ZN. — koho, se proti
komu. Pass. — se kam: do Uher. Dal.

Vzbudění, n. = vzbuzení. Na Slov. Bern.

Vzbuděný = vzbuzený. Na Slov. Bern.

Vzbuditel, e, m., der Erreger. V. hni-
loby. Nz. lk. — V., der Ermunterer. — V.,
der Stifter, Urheber. Bern.

Vzbuditelka, y, f., die Erregerin atd.,
vz Vzbuditel.

Vzbuditi, vzbuď, de (íc), il, zen, ení;
vsbúzeti, vzbuzovati = ze sna probuditi, auf-,
erwecken; vznítiti, zbouřiti, ponuknouti, er-

regen, anfachen, aufbringen, aufwiegeln; pří-
činu dáti k povstání něčeho, veranlassen,
hervorbringen, erwecken; v srdci, v mysli
vznítiti, im Gemüthe erregen, wecken, an-
fachen, aufregen. Jg. Vz Buditi. Jsa vzbuzen
sloveni větry spokojil. BR. II. 146. — co,
koho. Krása soky vzbuzuje; Ta hvězda
vedro vzbuzuje. Kom. To smilstvo vzbu-
zuje. Št. Ta dva hřiechy vzbúzie zvláště
tělo. Št. Obec. věci. 243. 15. Já vzbuzuju
je. Ž. wit. Deut. 21. V. přání, pochybnosti,
nějakou myšlénku, Dch., strach, podivení,
obecnou pozornosť, něčí důvěru, ruch, ob-
div. Us. Pdl. Náhledy tak reformatorické
vzbudily velikou bouři. Osv. I. 484. Každý
účinek vzbudí stejně veliký protiúčinek či
reakci; V. tlak. ZČ. I. 5., 284. O sejru též
praví doktoři, že žaludku ubližuje a kámen
vzbuzuje. Jir. Ves. čt. 379. (Šd. ). Také Spy-
tihněv přestal vzbuzovati obavy; Sloh li-
stiny vzbuzuje málo důvěry v její součas-
nosť; Tyto listiny i podezření zúmyslného
sfalšování vzbuzují. Ddk. III. 217., 265.,
IV. 314. (Tč. ). Písně ty vzbudili usmívání
i vážného Řeka, lépe: písním těm usmál se
i v. Ř. Km. Kdo rád zlé věci vzbuzuje,
žádá býť v rozbroji. Na Mor. Tč. Naskorej
velkú pletku vzbúďá darebníci. Na Slov.
Tč. V. chtivosť k dobrému. Kom. Ti boje
vzbúzejí; Ústa jeho svádu vzbúzejí; Závisť
vzbuzuje svár. BO. Vzbuď, pane, moc svú
a příď! Hus III. 90. — odkud, z čeho.
By se ze sna vzbudil na junáka. Kká.
K sl. j. 87. Z mdloby se vzbouzel k žití.
Vrch. Proroka vzbudí vám Hospodin Bůh
váš z bratrů vašich jako mne. Sš. Sk. 38.
Kristu tak možné jest vzkřísiti jako ze sna
vzbuditi. BR. II. 41. b., 344. b. Z malej
jiskry velký oheň časem sa vzbudzuje. Na
Slov. Tč. — čeho, šp. m.: co. Cf. I. 391.

— co, koho komu. Vzbudil mu Bůh do-
brého přítele. Ros. Aby vzbudil símě bratru
svému (zplodil mu potomka). Br. — koho
nad kým Vzbudím nad nimi pastýře jed-
noho. Br. — co, koho kde: v zemi. Br.
Najprv v nás chtění vzbudí (Bůh); Duch
sv. najprve vzbudí v člověku vůli dobrú.
Št. To v nás nejživější účastenství vzbu-
dilo. Us. Pdl. V. v někom prchlivosť; Kaž-
dým krokem vzbouzel v mechu tisíc vůní
rozmanitých. Vrch. Zlozvuky, které neladná
skutečnosť v duši lidské vzbuzuje. Šml. I.
11. Vzbudí se v celé hmotě napětí. ZČ. I.
282. Tyto spolky vzbudily při knížeti če-
ském nedůvěru; To vzbudilo nevoli v řa-
dách českých. Ddk. II. 46., IV 10. Obecná
pozornosť u věci té vzbuzena byla. Mus.
1880. 222. Krásná dívka na první pohled
v každém srdci vzbouzí cit libosti a lahody.
Vlč. Ten převeliké radosti v mém srdci
vzbudil. Čes. mor. ps. 82. Milosrdie sě v něm
vzbudí. Alx. 1129. — koho, se proti ko-
mu. Ros., Br., Solf., Alx. 1112. Ten kněze
Přemysla proti otciu vxbudi. Dal. Jir. 143.

— co, koho k čemu: k pobožnosti, D.,
k božie chvále, Št., k zlosti. Vrch. Věštec
(básník) zpěvem svým ducha k žití vzbu-
zuje. F. Květ. Druh druha k dobru vzbu-
zujte. Sš. I. 403. K zlé žádosti ji vzbuzuje.
Dh. Co je dobrého před Bohem chválu za-