Předchozí (1208)  Strana:1209  Další (1210) |
|
|||
1209
|
|||
|
|||
sluhuje, neb i jiné, když je zjevné, k do-
brému vzbudzuje. Na Mor. Tč. To mě jest k tomu vzbudilo. Dal. Jir. 4. Čím k tomu (útěku) vzbuzen? BR. II. 10. Co nás vzbu- zije k rytířstvie? Šfc. Ř. 125. b. Chtěli by- chom opět k tomu s právem tě vzbuditi. Kat. 1684. — koho na koho, nač. Kom. Poddané na knížete. L. Na to samo vzbudil jsem tebe, abych ukázal. Sš. I. 101. A jed- nožť hněv hospodiuóv vzbudi sě na lid. BO. Až i žáka na sě vzbudi. Žk. 56. Však Čechóv nemůže na vojnu v. Dal. 135. — koho, se čím (k čemu). Libou řečí k udat- nosti někoho v. Smrž. V. se modlitbami. O 7 stup. Jednáním svým podezření v. Us. A odstraniv Saula vzbudil jim (Bůh) Da- vida králem. Sš. Sk. 155. — kdy. Vzbuď mě o 5 hodinách. Us, Tč. Ať (kněží) na kázání lid vzbuzují k boji. ŽZžk. 4. — koho zač. Vzbudí tě pán za svatý lid sobě. Hus 1. 55. — jak dlouho. A ten starosta mr- tvým snem tak poražen, ež jeho nikdo až do smrti nemohl v. Pass. XIV. — jak. Vzbudila ho velmi prudce. Sl. ps. Šd. Vz V. k čemu. — kam. Pan Bůh jiné, kteříž by statečněji dílo jeho konali, na jejich místa vzbuzovati ráčí. BR. II. 63. b. Vzbudivosť, i, f. = vzbudlivosť. Šm.
Vzbudlivosť, i, f. = vzbudivosť, die Er-
regbarkeit. Šm. Vzbudlivý, erregbar.
Vzbudzati, vzbudzovati, vz Vzbuditi. Na
Mor. a Slov. Vzbujeti, el, ení, vz Zbujeti. — se proti
komu. Neb jakž dosti (tělo) jie a pie, tak sě proti mně vzbujé a jeho síla mně sě protivie. Hus III. 118. Vzbujnělý = zbujnělý, vz Zbujnělý. V.
barbar. Šb. S. II. 26. V. květ. Osv. 1. 156. Vzbujněti, vz Zbujněti.
Vzburcovati = vyburcovati, aufpoltern.
Vzbůsti, vzbodu, dl, den, ení = vzhůru
bůsti, mit etwas Spitzigem in die Höhe stossen. Jg. Vzbušiti, il, en, ení, durch Hämmern er-
langen. — si co (bušením vydělati). Ros. — koho = zbíti, durchprügeln. Ros.
Vzbuzení, n., die Weckung, Erregung. Vz Vzbuditi. V. tlaku. ZČ.
Vzbuzený; -en, a, o, geweckt, erregt, her-
vorgerufen. Dch. Vz Vzbuditi. V. tlak. ZČ. Zpružení tahem, ohnutím, kroucením v-né. Mj. 14., 15. Vzbuzování, n., cf. Vzbuzení. Počasným,
ne předbrzkým, ale také ne pozdním v-ním v ní vědomostí a poznatků. Sš. Sk. 32. (Hý. ).
Vzbuzovaný; -án, a, o, cf. Vzbuzený.
Vzbuzovati, vz Vzbuditi. Vzbyčeti, vz Vzbytčeti. Vzbydliti, il, en, ení = bydliti, wohnen. — s kým kde. Vzbydli s nima v Nazaretě.
Hr. rk. 207. Ktož vzbydlí v stanu tvém, habitabit. Ž. wit. 14. 1. Vzbytčeti, vzbyčeti, el, ení, zastr. = hoj-
nosti nabyti, Uiberfluss bekommen, reich werden. — čím: žitem. Ps. ms. Vzcelovati = pocelovati, abküssen. —
koho. Pass. — koho proč. Oba radoscěmi ji (matku) vzcělovasta. Výb. I. 271. |
Vzčakati = čekati, erwarten. Na Slov.
Ssk. — jak. Vzčakajú losové v žiezi svej, exspectabunt. Ž. wit. 103. 11. — čeho. Vzčakaju jmene tvého. Ž. wit. 51. 11. Vzčenichati, riechen. Ž. wit. 113. 6.
Vzdachu, zastr. = vzdali. Kat.
Vzdajné, ého, n. = plat od vzdání či
navrácení statku. Výb. I. 729. V., die Ab- gabe, wenn der Unterthan auf ein anderes Dominium zog und den bisher inne gehab- ten Grund übergab. Gl. 376. Vzdajné, jako je určené, móž pán vzieti, když kto chce sedliště vzdáti a opustiti. Št. 159. 24. Vz Odchodné, Zchodné, Vzdavní. Vzdál, adv. = do dálky, daleko, in die
Ferne, weit hin, in die Weite. I svalichu s násep klády mocné, sie smačkachu Tatary jak črvy, sdrtichu je ješče vzdál na rovni. Rkk. Jar. v. 175. Odjechal, už je vzdal za mořem; Šel vzdál do světa. Na Ostrav. Tč. Vzdálava, y, f. = dálka, vzdálenosť, die
Ferne, Weite. Mor. Šd. Vzdálečný cit, das Ferngefühl (in der
Physiologie). Sm. Vzdáleně, entfernt, weit, fern. Ani v.,
bei Weitem nicht. Dch. V. příbuzný. Stč. Zmp. 706. Nepříliš v. od sebe rozestaveny jsou tyče. Šml. I. 16. Vzdálení, n., das Entfernen, die Ent-
fernung. V. podezření. Bern. Od Boha v. Hus II. 106. V. ode dvora. Mus. 1880. 95. — V., das Fortgehen, die Entfernung. — V. = nepřítomnosť, die Abwesenheit. — V. = vzdálenosť. V. místa jednoho od druhého. V. — Mus. 1880. 40. Vz Vzdáliti. — V. -se, das Fortgehen, die Absentirung. Čsk. Vzdálenosť, i, f. = dalekosť, odlehlosť,
die Entfernung, Weite, Distanz, Ferne, der Abstand, die Entlegenheit. J. tr., Nz., Jrl. 426. V. mezi něčím. V. Zemoměřič rozmě- řuje vzdálenosti. Kom. V nějaké v-sti le- žeti; u veliké v-sti. Us. Bern. V. předmětů, die Entfernung der Gegenstände; V. pravá, wahre E., vodorovná, horizontale E.; Míti stejnou, jednakou v. Nz. Myš ke kočce: Milujme se, ale ve v-sti; Držeti se ve v-sti; Značná v.; Udržovati něco ve v-sti. Dch. Čára v-sti., die Distanzlinie; Měření v-sti. Sl. les., Čsk. V. polarní, die Poldistanz, Šln. 1. 10., Pcl. 33., centralní, Zpr. arch. III. 2., axialní. Čes. math. X. 73. Vzájemná v. molekul. ZČ. I. 250. V-sti združené či konjugované. ZČ. III. 61. V. oblouková (dvou hvězd od sebe); oběžnice od slunce (průměrná, největší, nejmenší); mapová, sku- tečná. Stč. Zrop. 142., 164., 428. (Pdl. ). — Vz Délka. Vzdálenounký, ziemlich entfernt. Rst.
520. Vzdálený; vzdálen, a, o = daleký, ent-
fernt, weit, fern, weit abliegend, abgelegen. V. důkaz. Krok. Odešel na v-ná místa; V. břeh. Dch. Slyšeli v-né kroky. Us. — od- kud: od pravdy, od pobožnosti, od vlíd- nosti; Místo vzdálené od lidí, V., od hluku. Kom. V-no jest to ode mne 1. není to blízko u mne; 2. nevím o tom, čist jsem od toho. Jg. Kdo je od pýchy vzdálený, zjevuje svou moudrosť; Od každé ženy bývaj vzdálený. Na Mor. Tč. Sirius jest od nás vzdálen 21 287
|
||
|
|||
Předchozí (1208)  Strana:1209  Další (1210) |