sb157-05 0..8296

1209

sluhuje, neb i jiné, když je zjevné, k do-
brému vzbudzuje. Na Mor. Tč. To mě jest
k tomu vzbudilo. Dal. Jir. 4. Čím k tomu
(útěku) vzbuzen? BR. II. 10. Co nás vzbu-
zije k rytířstvie? Šfc. Ř. 125. b. Chtěli by-
chom opět k tomu s právem tě vzbuditi.
Kat. 1684. — koho na koho, nač. Kom.
Poddané na knížete. L. Na to samo vzbudil
jsem tebe, abych ukázal. Sš. I. 101. A jed-
nožť hněv hospodiuóv vzbudi sě na lid.
BO. Až i žáka na sě vzbudi. Žk. 56. Však
Čechóv nemůže na vojnu v. Dal. 135. —
koho, se čím (k čemu). Libou řečí k udat-
nosti někoho v. Smrž. V. se modlitbami.
O 7 stup. Jednáním svým podezření v. Us.
A odstraniv Saula vzbudil jim (Bůh) Da-
vida králem. Sš. Sk. 155. — kdy. Vzbuď
mě o 5 hodinách. Us, Tč. Ať (kněží) na
kázání lid vzbuzují k boji. ŽZžk. 4. — koho
zač. Vzbudí tě pán za svatý lid sobě. Hus
1. 55. — jak dlouho. A ten starosta mr-
tvým snem tak poražen, ež jeho nikdo až
do smrti nemohl v. Pass. XIV. — jak.
Vzbudila ho velmi prudce. Sl. ps. Šd. Vz
V. k čemu. — kam. Pan Bůh jiné, kteříž
by statečněji dílo jeho konali, na jejich místa
vzbuzovati ráčí. BR. II. 63. b.

Vzbudivosť, i, f. = vzbudlivosť. Šm.

Vzbudlivosť, i, f. = vzbudivosť, die Er-
regbarkeit. Šm.

Vzbudlivý, erregbar.

Vzbudzati, vzbudzovati, vz Vzbuditi. Na
Mor. a Slov.

Vzbujeti, el, ení, vz Zbujeti. — se proti
komu. Neb jakž dosti (tělo) jie a pie, tak
sě proti mně vzbujé a jeho síla mně sě
protivie. Hus III. 118.

Vzbujnělý = zbujnělý, vz Zbujnělý. V.
barbar. Šb. S. II. 26. V. květ. Osv. 1. 156.

Vzbujněti, vz Zbujněti.

Vzburcovati = vyburcovati, aufpoltern.

Vzbůsti, vzbodu, dl, den, ení = vzhůru
bůsti, mit etwas Spitzigem in die Höhe
stossen. Jg.

Vzbušiti, il, en, ení, durch Hämmern er-
langen. — si co (bušením vydělati). Ros.

— koho = zbíti, durchprügeln. Ros.
Vzbuzení, n., die Weckung, Erregung.

Vz Vzbuditi. V. tlaku. ZČ.

Vzbuzený; -en, a, o, geweckt, erregt, her-
vorgerufen. Dch. Vz Vzbuditi. V. tlak. ZČ.
Zpružení tahem, ohnutím, kroucením v-né.
Mj. 14., 15.

Vzbuzování, n., cf. Vzbuzení. Počasným,
ne předbrzkým, ale také ne pozdním v-ním
v ní vědomostí a poznatků. Sš. Sk. 32.

(Hý. ).

Vzbuzovaný; -án, a, o, cf. Vzbuzený.
Vzbuzovati, vz Vzbuditi.
Vzbyčeti, vz Vzbytčeti.
Vzbydliti, il, en, ení = bydliti, wohnen.

— s kým kde. Vzbydli s nima v Nazaretě.
Hr. rk. 207. Ktož vzbydlí v stanu tvém,
habitabit. Ž. wit. 14. 1.

Vzbytčeti, vzbyčeti, el, ení, zastr. = hoj-
nosti nabyti, Uiberfluss bekommen, reich
werden. — čím: žitem. Ps. ms.

Vzcelovati = pocelovati, abküssen. —
koho. Pass. — koho proč. Oba radoscěmi
ji (matku) vzcělovasta. Výb. I. 271.

Vzčakati = čekati, erwarten. Na Slov.
Ssk. — jak. Vzčakajú losové v žiezi svej,
exspectabunt. Ž. wit. 103. 11. — čeho.
Vzčakaju jmene tvého. Ž. wit. 51. 11.

Vzčenichati, riechen. Ž. wit. 113. 6.

Vzdachu, zastr. = vzdali. Kat.

Vzdajné, ého, n. = plat od vzdání či
navrácení statku. Výb. I. 729. V., die Ab-
gabe, wenn der Unterthan auf ein anderes
Dominium zog und den bisher inne gehab-
ten Grund übergab. Gl. 376. Vzdajné, jako
je určené, móž pán vzieti, když kto chce
sedliště vzdáti a opustiti. Št. 159. 24. Vz
Odchodné, Zchodné, Vzdavní.

Vzdál, adv. = do dálky, daleko, in die
Ferne, weit hin, in die Weite. I svalichu
s násep klády mocné, sie smačkachu Tatary
jak črvy, sdrtichu je ješče vzdál na rovni.
Rkk. Jar. v. 175. Odjechal, už je vzdal za
mořem; Šel vzdál do světa. Na Ostrav. Tč.

Vzdálava, y, f. = dálka, vzdálenosť, die
Ferne, Weite. Mor. Šd.

Vzdálečný cit, das Ferngefühl (in der
Physiologie). Sm.

Vzdáleně, entfernt, weit, fern. Ani v.,
bei Weitem nicht. Dch. V. příbuzný. Stč.
Zmp. 706. Nepříliš v. od sebe rozestaveny
jsou tyče. Šml. I. 16.

Vzdálení, n., das Entfernen, die Ent-
fernung. V. podezření. Bern. Od Boha v.
Hus II. 106. V. ode dvora. Mus. 1880. 95. —
V., das Fortgehen, die Entfernung. — V. =
nepřítomnosť, die Abwesenheit. — V. =
vzdálenosť. V. místa jednoho od druhého.
V. — Mus. 1880. 40. Vz Vzdáliti. — V. -se,
das Fortgehen, die Absentirung. Čsk.

Vzdálenosť, i, f. = dalekosť, odlehlosť,
die Entfernung, Weite, Distanz, Ferne, der
Abstand, die Entlegenheit. J. tr., Nz., Jrl.
426. V. mezi něčím. V. Zemoměřič rozmě-
řuje vzdálenosti. Kom. V nějaké v-sti le-
žeti; u veliké v-sti. Us. Bern. V. předmětů,
die Entfernung der Gegenstände; V. pravá,
wahre E., vodorovná, horizontale E.; Míti
stejnou, jednakou v. Nz. Myš ke kočce:
Milujme se, ale ve v-sti; Držeti se ve v-sti;
Značná v.; Udržovati něco ve v-sti. Dch.
Čára v-sti., die Distanzlinie; Měření v-sti.
Sl. les., Čsk. V. polarní, die Poldistanz,
Šln. 1. 10., Pcl. 33., centralní, Zpr. arch.
III. 2., axialní. Čes. math. X. 73. Vzájemná
v. molekul. ZČ. I. 250. V-sti združené či
konjugované. ZČ. III. 61. V. oblouková
(dvou hvězd od sebe); oběžnice od slunce
(průměrná, největší, nejmenší); mapová, sku-
tečná. Stč. Zrop. 142., 164., 428. (Pdl. ). —
Vz Délka.

Vzdálenounký, ziemlich entfernt. Rst.
520.

Vzdálený; vzdálen, a, o = daleký, ent-
fernt, weit, fern, weit abliegend, abgelegen.
V. důkaz. Krok. Odešel na v-ná místa; V.
břeh. Dch. Slyšeli v-né kroky. Us. — od-
kud: od pravdy, od pobožnosti, od vlíd-
nosti; Místo vzdálené od lidí, V., od hluku.
Kom. V-no jest to ode mne 1. není to blízko
u mne; 2. nevím o tom, čist jsem od toho.
Jg. Kdo je od pýchy vzdálený, zjevuje svou
moudrosť; Od každé ženy bývaj vzdálený.
Na Mor. Tč. Sirius jest od nás vzdálen 21

287