Předchozí (1211)  Strana:1212  Další (1213) |
|
|||
1212
|
|||
|
|||
kniežaty prstenem mu vzda. Dal. Jir. 133.
Páni súd vzdávají do druhých suchých dní. Vš. Jir. 111. Tehda mohú s naší vuolí s tiem se vším právem prodati, dáti i vzdáti neboli zaměniti. 1431. Kterýžto duom již psaný purkmistrovi, radě, tudiež vší obci vzdali sme a tímto listem vzdáváme od nás i od našich budúcich tak, že... 1465. (Tč. ). V. díky Bohům srdcem nábožným. Troj. 342. Syn božie tú prosbú vzdal jest chválu a česť otci Bohu. Hus I. 327. Bohu chválu modlitbami v. Št. N. 69. Chválu piesní v. Kat. 1093. — co kam. Prosím, poručte je přijíti, do dvoru vzdáti a dobře a pilně krmiti. Žer. 352. — se jak: na milosť a nemilosť. Sych. V. se na slib a zakázky pod výmínkami. J. tr. V. se smlouvou, ka- pituliren. Čsk. Něčeho hned z předu se v. Dch. Toho do smrti se nevzdám. Us. — co ke komu. Vzdal modlitbu, duši k Hospo- dinu. Hr. rk. 319., Žvt. otc. 52., Kat. 3512. — co kde. I žádný měštěnín nemůž svého
zboží v. než v tom právě, v kterémž to zboží příleží. P. Sob. 78. V kterémž (súdu) jemu ten dům prodaný vzdán. Ib. 168. Se- stra má mi to vzdala před markrabinú milosti. Půh. II. 202. I chtieše Vojmír oběť v. bo- hóm v siemže miestě v siemže krocě slunce. Rkk. 20. — se = poddati se, dáti se v moc něčí, oddati se, zasnoubiti se. Jg. — se v co: v bujnosť (oddati se jí). Kom. — se čeho proč, (složiti něco ze sebe). Papež Celesti- nus papežství pro pokoru vzdal se jest. Výb. I. 456. Mnozí výhod a prospěchů sě vzdávají pro Krista. Ev. Mat. 133. Opová- žila vzdáti se své povinnosti. V. Vzdáti se služby, práva, úřadu, výsady. J. tr. V. se budoucnosti, své moci, Dch., poručenství. Er. Naděje se vzdal; Abych se žití vzdal. Čch. Mch. 20., 93. Že se vzdáte zámku. Kká. Td. 53. V. se svého práva. Sš. Mt. 84. Ale vzdává se apoštol honosby a chlouby té za vyšším účelem; Že se toho o ostrožně trogylské, ve vulgatě vypuštěného, co pod- vrženého vzdáti musíme. Sš. II. 174., Sk. 234. (Hý. ). Vzdal se oblíbené své myšlénky. Ddk. II. 87. (III. 89., 282., IV. 18., V. 306., VI. 29. ). V. se kandidatury. Osv. I. 127. Odkryl jsem, vzdav se vší sentimentalnosti, odhodlaně šalbu poznanou. Šb. LS. 103. V. se panování, svých záměrů. Šb. S. II. 288., 294. Vz Poděkovati, Lichati, Sstoupiti, Od- pověděti, Dáti se, Odepříti se, Odevzdati se, Vrátiti. — co komu proč. I vzdali jsú
obležení Vyšehrad pro hlad. Dač. I. 34. Pánu Bohu jsme z té šťastné cesty česť a chválu vzdávali. Har. II. 257. Chválu mu vzdávají z lásky jeho. Chč. P. 37. a. Ve- škerý lid vzdával chválu Bohu z toho. Us. Tč. Pevnosť Turkuom z úplatku vzdáti po- bízeli. Dač. I. 194. — co na koho. Eva na hada vinu vzdala. Hus I. 88. — co zač. Dík za tvou půjčku vzdávám. Koll. I. 213. — co z čeho: chválu v. z něčeho někomu.
Us. — co komu kdy. Po bojí vzdával vítěz díky Bohu. Jd. Otík dne 2. října r. 1109. vzdal se zase dobrovolně důstojenství svého ve prospěch Vladislava. Ddk. 11. 422. Vzdávajúc, zastr. = vzdávajíc. Kat.
1170. |
Vzdávání, n., das Geben. Vz Vzdání. V.
díky. Hus I. 73. — V. = odevzdání, die
Uibergabe. — V. = zasnoubení, die Ver- lobung, Hochzeit. Tu jsú koně mé čtyři za- příhli a jeli jsú na v-vání. NB. Tč. 274. Na Svatém kopečku v. mět budem. Sš. P. 643. Vzdávaňový, Kopulations-, Hochzeits,
V. šaty, střevíce. U Olom. Šd. Vzdávaný; -án, a, o, gegeben, überge-
ben, übertragen. — V. = zasnoubený, ver- lobt, verheirathet, kopulirt. Z těch dvú jeden ženu má vzdávanú. NB. Tč. 114. Kon- šelé praví, že jest ten člověk prve ve zlém skutku shledán, že maje ženu v-nú, ulúdil jest jednomu dobrému člověku z Dubňan manželku. Ib. 76. Vzdávatel, vzdavatel, e, m., der Leister.
Měst. bož. I. 299. Vzdávatelka, vzdavatelka, y, f., vzdá(a)-
vatelkyně, ě, f., die Leisterin. Us. Jg. Vzdávati, vz Vzdáti.
Vzdavek, vku, m. = odřeknutí se čeho,
der Verzicht. Zlob. — Vzdavky, pl. = od- davky, die Kopulation (der Brautleute). MM. Vzdávka, y, f. = odřeknutí se čeho, die
Resignation. Sněm. trid. (Šd. ). Vzdavky, pl., m., vz Vzdavek.
Vzdavní, n., die Abtretungstaxe. Cf.
Vzdajné. Dva peníze vzdavního; Však on bere dva díly a já jeden, já bych jměl po- ložiť peniez a on dva vzdavního. NB. Tč. 289. Vzdaž, vz Vzdaliž. Vzdaž-li také Vintíř
byl zpraven o tom, jak Břetislav sobě do- byl své nevěsty? Ddk. II. 105. (I. 184. ). Vzděditi, il, ěn, ění = zděditi, erben. Ps.
ms. k. 24. Vzdech, u, m. = vzdechnutí, der Seufzer.
K narození pláč, ke smrti vzdech. Dch. Na její skonání nelze nám pomněti bez bolesti a bez vzdechů. Ddk. V. 213. Běžel o tři vzdechy (= že dýchal za tři). U Tovač. Hlvk. O tři vzdechy píti. Us. Dch., Brt. Vzdechlý = co vzdechlo, mrtvý, todt,
krepirt. Hlas. II. 459. Vzdechnouti, vzdychnouti, vzedchnouti,
chnul a chl, chnul a šen, chnutí a vzdešení; vzdychati = dechnouti, athmen, hauchen; lkáti, seufzen, erseufzen; umříti, zcepeněti, sterben, krepiren. Jg. — abs. Vzdechl a umřel. Us. Vzdechl kůň (zcepeněl). Us. Jen kdyby už jednou vzdechl (zemřel)! Us. Dch. Nevzdychej, ale přičiň se. Pam. Val. Meziř. 224. Kto vzdychať neumie, ej, láska ho naučí. Sl. spv. 1. 15. Ouvej cigán, což on vzdychal! Zavázali cigánovi voči, aby nešel za cigánkó v noci. Sš. P. 661. Také vzdechl jest, aby ukázal těžkosť hřiecha a nás na- učil vzdychati. Hus II. 324. Vzdyšíc. Št. Ř. 76. a. — co. Vzdychati žádosť k něčemu. Jel. — ke komu: k Bohu. Št. Uč. 110. Frajerenka moja, k Bohu som si vzdechel. Sl. ps. 61. V. k Hospodinu. Kat. 1195. Sedí mdlý král vzdyše k Bohu. Alx. BM. 7. 23., 292. (HP. 88. ). V. k Bohu, Kat. 2398., k Ho- spodinu. Čch. Mch. 66. A k Bohu srdcem vzdycháše. Hr. rk. 27. Cierkev Sv. zde pu- tující a k onomu nebeskému Jeruzalemu vzdy- chající die. Hus III. 9. — nač. Na své |
||
|
|||
Předchozí (1211)  Strana:1212  Další (1213) |