sb157-05 0..8296

1212

kniežaty prstenem mu vzda. Dal. Jir. 133.
Páni súd vzdávají do druhých suchých dní.
Vš. Jir. 111. Tehda mohú s naší vuolí
s tiem se vším právem prodati, dáti i vzdáti
neboli zaměniti. 1431. Kterýžto duom již
psaný purkmistrovi, radě, tudiež vší obci
vzdali sme a tímto listem vzdáváme od nás
i od našich budúcich tak, že... 1465. (Tč. ).
V. díky Bohům srdcem nábožným. Troj.
342. Syn božie tú prosbú vzdal jest chválu
a česť otci Bohu. Hus I. 327. Bohu chválu
modlitbami v. Št. N. 69. Chválu piesní v.
Kat. 1093. — co kam. Prosím, poručte je
přijíti, do dvoru vzdáti a dobře a pilně
krmiti. Žer. 352. — se jak: na milosť a
nemilosť. Sych. V. se na slib a zakázky
pod výmínkami. J. tr. V. se smlouvou, ka-
pituliren. Čsk. Něčeho hned z předu se v.
Dch. Toho do smrti se nevzdám. Us. — co
ke komu. Vzdal modlitbu, duši k Hospo-
dinu. Hr. rk. 319., Žvt. otc. 52., Kat. 3512.

— co kde. I žádný měštěnín nemůž svého
zboží v. než v tom právě, v kterémž to
zboží příleží. P. Sob. 78. V kterémž (súdu)
jemu ten dům prodaný vzdán. Ib. 168. Se-
stra má mi to vzdala před markrabinú milosti.
Půh. II. 202. I chtieše Vojmír oběť v. bo-
hóm v siemže miestě v siemže krocě slunce.
Rkk. 20. — se = poddati se, dáti se v moc
něčí, oddati se, zasnoubiti se. Jg. — se v co:
v bujnosť (oddati se jí). Kom. — se čeho
proč, (složiti něco ze sebe). Papež Celesti-
nus papežství pro pokoru vzdal se jest.
Výb. I. 456. Mnozí výhod a prospěchů sě
vzdávají pro Krista. Ev. Mat. 133. Opová-
žila vzdáti se své povinnosti. V. Vzdáti se
služby, práva, úřadu, výsady. J. tr. V. se
budoucnosti, své moci, Dch., poručenství.
Er. Naděje se vzdal; Abych se žití vzdal.
Čch. Mch. 20., 93. Že se vzdáte zámku.
Kká. Td. 53. V. se svého práva. Sš. Mt.
84. Ale vzdává se apoštol honosby a chlouby
té za vyšším účelem; Že se toho o ostrožně
trogylské, ve vulgatě vypuštěného, co pod-
vrženého vzdáti musíme. Sš. II. 174., Sk.
234. (Hý. ). Vzdal se oblíbené své myšlénky.
Ddk. II. 87. (III. 89., 282., IV. 18., V. 306.,
VI. 29. ). V. se kandidatury. Osv. I. 127.
Odkryl jsem, vzdav se vší sentimentalnosti,
odhodlaně šalbu poznanou. Šb. LS. 103. V.
se panování, svých záměrů. Šb. S. II. 288.,
294. Vz Poděkovati, Lichati, Sstoupiti, Od-
pověděti, Dáti se, Odepříti se, Odevzdati se,

Vrátiti. — co komu proč. I vzdali jsú
obležení Vyšehrad pro hlad. Dač. I. 34.
Pánu Bohu jsme z té šťastné cesty česť a
chválu vzdávali. Har. II. 257. Chválu mu
vzdávají z lásky jeho. Chč. P. 37. a. Ve-
škerý lid vzdával chválu Bohu z toho. Us.
Tč. Pevnosť Turkuom z úplatku vzdáti po-
bízeli. Dač. I. 194. — co na koho. Eva na
hada vinu vzdala. Hus I. 88. — co zač.
Dík za tvou půjčku vzdávám. Koll. I. 213.

— co z čeho: chválu v. z něčeho někomu.
Us. — co komu kdy. Po bojí vzdával
vítěz díky Bohu. Jd. Otík dne 2. října r.
1109. vzdal se zase dobrovolně důstojenství
svého ve prospěch Vladislava. Ddk. 11. 422.

Vzdávajúc, zastr. = vzdávajíc. Kat.
1170.

Vzdávání, n., das Geben. Vz Vzdání. V.

díky. Hus I. 73. — V. = odevzdání, die
Uibergabe. — V. = zasnoubení, die Ver-
lobung, Hochzeit. Tu jsú koně mé čtyři za-
příhli a jeli jsú na v-vání. NB. Tč. 274. Na
Svatém kopečku v. mět budem. Sš. P. 643.

Vzdávaňový, Kopulations-, Hochzeits,
V. šaty, střevíce. U Olom. Šd.

Vzdávaný; -án, a, o, gegeben, überge-
ben, übertragen. — V. = zasnoubený, ver-
lobt, verheirathet, kopulirt. Z těch dvú
jeden ženu má vzdávanú. NB. Tč. 114. Kon-
šelé praví, že jest ten člověk prve ve zlém
skutku shledán, že maje ženu v-nú, ulúdil
jest jednomu dobrému člověku z Dubňan
manželku. Ib. 76.

Vzdávatel, vzdavatel, e, m., der Leister.
Měst. bož. I. 299.

Vzdávatelka, vzdavatelka, y, f., vzdá(a)-
vatelkyně, ě, f., die Leisterin. Us. Jg.

Vzdávati, vz Vzdáti.

Vzdavek, vku, m. = odřeknutí se čeho,
der Verzicht. Zlob. — Vzdavky, pl. = od-
davky, die Kopulation (der Brautleute).
MM.

Vzdávka, y, f. = odřeknutí se čeho, die
Resignation. Sněm. trid. (Šd. ).

Vzdavky, pl., m., vz Vzdavek.

Vzdavní, n., die Abtretungstaxe. Cf.
Vzdajné. Dva peníze vzdavního; Však on
bere dva díly a já jeden, já bych jměl po-
ložiť peniez a on dva vzdavního. NB. Tč.
289.

Vzdaž, vz Vzdaliž. Vzdaž-li také Vintíř
byl zpraven o tom, jak Břetislav sobě do-
byl své nevěsty? Ddk. II. 105. (I. 184. ).

Vzděditi, il, ěn, ění = zděditi, erben. Ps.
ms. k. 24.

Vzdech, u, m. = vzdechnutí, der Seufzer.
K narození pláč, ke smrti vzdech. Dch. Na
její skonání nelze nám pomněti bez bolesti
a bez vzdechů. Ddk. V. 213. Běžel o tři
vzdechy (= že dýchal za tři). U Tovač.
Hlvk. O tři vzdechy píti. Us. Dch., Brt.

Vzdechlý = co vzdechlo, mrtvý, todt,
krepirt. Hlas. II. 459.

Vzdechnouti, vzdychnouti, vzedchnouti,
chnul a chl, chnul a šen, chnutí a vzdešení;
vzdychati = dechnouti, athmen, hauchen;
lkáti, seufzen, erseufzen; umříti, zcepeněti,
sterben, krepiren. Jg. — abs. Vzdechl a
umřel. Us. Vzdechl kůň (zcepeněl). Us. Jen
kdyby už jednou vzdechl (zemřel)! Us. Dch.
Nevzdychej, ale přičiň se. Pam. Val. Meziř.
224. Kto vzdychať neumie, ej, láska ho
naučí. Sl. spv. 1. 15. Ouvej cigán, což on
vzdychal! Zavázali cigánovi voči, aby nešel
za cigánkó v noci. Sš. P. 661. Také vzdechl
jest, aby ukázal těžkosť hřiecha a nás na-
učil vzdychati. Hus II. 324. Vzdyšíc. Št. Ř.
76. a. — co. Vzdychati žádosť k něčemu.
Jel. — ke komu: k Bohu. Št. Uč. 110.
Frajerenka moja, k Bohu som si vzdechel.
Sl. ps. 61. V. k Hospodinu. Kat. 1195. Sedí
mdlý král vzdyše k Bohu. Alx. BM. 7. 23.,
292. (HP. 88. ). V. k Bohu, Kat. 2398., k Ho-
spodinu. Čch. Mch. 66. A k Bohu srdcem
vzdycháše. Hr. rk. 27. Cierkev Sv. zde pu-
tující a k onomu nebeskému Jeruzalemu vzdy-
chající die. Hus III. 9. — nač. Na své