sb157-05 0..8296

1213

hřiechy v. Pass. 479. Na muky vzdech si
své. Gnid. Ani na to nevzdechni (nepomy-
sli). Ani jsem na to nevzdechla. Us. —jak.
Srdcem vzdechl. Hr. rk. 19. Jde milý a ža-
lostně vzdychá. Sl. ps. 151. Smutně vzdy-
cháš. Us. Ach, děti moje, vzdýchla si z hl-
boka. Dbš. Sl. pov. I. 206., III. 30. Prsa
hlasem vzdychla; Vzdychá z hluboka. Čch.
L. k. 57., Mch. 51. Adrian velmi vzdyše.
Výb. II. 10. Žalostivě srdcem vzdyše. Hr.
rk. 163. Truchlú myslí v. Pass. Tehda poče
biskup s velikým skrúšeniem na svú křeh-
kosť vzdychati Pass. 31. (Hý. ). Užitečné jest,
abych známé člověctvie do nebe vnesl, aby
věččí žádostí tam vzdychali a... Hus II.
183. Bohu vzdýšíc s pokorú. LMor. Tehdy
na svém srdci vzdyše. Hr. rk. 423. — kde.
Nad něčím v. D. Otec Martinko vzdychá na
šube a dobrá mať pri temnom kozube slzy
roníc postenáva. Sldk. 29. — komu. Srdce
panně vzdychá, že na ni nemluvíš. Er. P.
125. — po čem. Kat. 31. Přece vzdychal
po venkovském háji. Kká. Td. 99. Žalostivo
vzdychla po svej milej. Rkk. 27. (Starý)
chválí lidi staré, zmrlé, hyzdí živé, túží po
času minulém, chlubí se dávnými skutky,
vzdychá po nich. Hus III. 110. — se komu.
Ach to Miška pichlo, len sa mu tak vzdy-
chlo. Phld. 2. II. 1. 18. Na svoj dom sa
obzeral, ťažko sa mu vzdychlo. Sl. spv. IV.
148. V slzách seděla matička, často sa jej
vzdýchlo. Slov. Tč. A jako zo sna keď kde
precitne, tak aj Milici ťažko sa vzdýchlo.
Sldk. 161. Smutný princ pozerá do okola
na ten rozsiatý mak a vzdýchlo sa mu. Dbš.
Sl. pov. I. 431. — za koho. Najprv za
oného, potom za mňa vzdychni vděčně. Na
Slov. Tč. — za kým. Za tvojmi zvukami
Kriváň vzdychá. Na Slov. Tč. V. z prsou.
Nrd. Bal. 16. Vzdychající hlasem (na hlas).
Har. Vzdychati těžce, žalostivě, V., žalostně,
Pal. Děj. V. 2. 36., V., žalostivo. Rkk. —
koho (gt. ) = politovati. Us.

Vzdechnutí, vzdychnutí, n. = vzdech,
der Seufzer. Poslední v., v. v nouzi, střelčí.
D. Protivná sobě jsou plesání a vzdychání.
Kom. — V., das Sterben, Krepiren.

Vzdechot, u, ra., das Seufzen, Gesäufze.
Hlč.

Vzdejmouti = vzedmouti.

Vzdejmutý = vzedmutý. V. humno (= vy-
borcené). V Kunvald. Msk.

Vzdejší, vz Vezdejší. V. zimnice.

Vzděkovati, danken. — komu: Hospo-
dinu. Hr. rk. 189.

Vzdél, vzdélí, vzdýlí, adv. = na dél, in
die Länge. Město vzdél pět dní púti. Troj.
Vzdýlí šest mil. Zlob. Most vzdélí čtyrme-
cítma sklepův. V. Vz Vzdélí.

Vzdělací rozvoj národa, die Kulturent-
wickelung der Nation. Dch.

Vzdělanec, nce, m. = vzdělaný člověk,
der Gebildete. Us.

Vzdělanecký. Po v-cku jednati. Kos.
Ol. I. 123. V-cká úloha, die Kulturaiission.
Dch.

Vzdělání, n., die Errichtung, der Bau,
Anbau. Vz Vzdělati. V. kostela, Pulk, zdí,
V., víry, Aqu., dluhu, D., polí, zahrady,
dobré v. Us. —- V., die Umarbeitung. V.

spisu. Us. -- V. = jistý stupeň u vývoje
vloh duševních a to všech (v. všeobecné)
aneb jen některých (v. odborové), die Bil-
dung. S. N. To slouží k duchovnímu vzdě-
lání. Kram. Materialní v. jest podávání duši
rozličných vědomostí; V. formalní jest ob-
lomování a cvičení duševních sil. Blř. exc.
V. u Řeků a Římanů, vz Vychování. V-ní
odborné, die Fachbildung, další v., die Fort-
bildung, v. důkladné; Člověk beze všeho
v. Us. Dch. V. řeči české. Pal. Děj. III. 1.
165. Přípravné v., die Vorbildung. Šp. V.
věcné, předběžné. Mus. 1880. 269., 587. (Pdl ).
V. jazyka básnického. Anth. I. 3. vyd. III.
Bohabojný člověk mluví to, cožby se k v.
bližního hoditi mohlo. Reš. Tvá předsevzetí
budou bližnímu k v. směřovati. BR. II. 29.
a. Vz Vzdělati, Vzdělání, Vzdělanosť v S. N.

Vzdělanka, y, f. = vzdělankyně. Šm.

Vzdělankyně, ě, f., die Gebildete. Mus.
1880. 268., Koll. I. 47.

Vzdělanlivý, bildungsfähig. Šm.

Vzdělanosť, i, f. V. (kultura) jest totéž
vztahem k celé době nebo národu, co vzdě-
lání vztahem k jednotlivci. Jako jest národ
souhrn svých členů, tak v. národa souhrnem
vzdělání jednotlivcův, jakožto jich společné
jádro a vnitrní jednota. Vz S. N. Die Bil-
dung, Kultur, Cívilisation. Ochranná tvrz
v-sti, das Bollwerk der Civilisation, v. no-
vodobá, moderne Kultur, Dch., průmyslnická,
industrielle B., odborná, die Fachbildung.
Šp. V. náboženská, literarní, umělecká, Osv.
I. 70., rozumová, Dk. P. 99., západní. Anth.
Jir. 3. vyd. VI. V. vzkvétá. Us. Dějiny
v-sti. Us. Šd. V. musí býti výkvětem ducha
domácího. Vlč. Řek nemálo se honosil v-stí
svou filosofickou. Sš. I. 154. Jednota v-sti.
Dk. P. 99. Rozvoj v-sti. KB. 1. Že v-sti
nemá náš lid, cizozemci mluvíte. Jakž? Vy
musíte lidu zpívati, nám pěje lid. Koll l.
418.

Vzdělanostný, Kultur-. Analysováním
obsahu a pojmu společných slov, vztahují-
cich sa menovite na v-stné pomery (i. e.
Arijovců). Phld. 2. III. 1. 61. Potom sa dal
na vyššie v-ná studia (humaniora). Sl. let.
I. 268.

Vzdělansky. Řeč v. vyviňovať. Mt. S.
I. 84.

Vzdělanstvo, a, n., die gebildete Welt.
Mus. 1880. 142. V. u nás záleželo ze šlechty.
Phld. II. 2. 52.

Vzdělaný; -án, a, o, erbaut, aufgebaut.
V. kostel, zeď. Vz Vzdělání. — proč. Mě-
sto Tiberiada v-né ku poctivosti císaři Ti-
beriovi. BR. II. 318. b. — V., bearbeitet.
V. pole, len. — V., gebildet, Kultur-. Ae-
stheticky v-ný; V. všestranně, vysoce, ne-
všedně, neobyčejně, odborně, v. svět, v-né
třídy obyvatelstva. Us. Pal. Národ politicky
y-ný, v. rozum, vkus. Vlč. Harmonicky v-ný.
Šm). I. 47. Muž vědecky v-ný. Sš. I. 154.
Jazyk vysoce v-ný. Anth. Jir. 3. vyd. I.
III. V-ný jazyk sluje ten, který v ohledu
na materii a formu dokonalý jest. Jg. —
v čem: v řemesle. Us. Šb. Vz Vzdělati.

Vzdělatel, e, m, vz Vzdělavatel.

Vzdělatelka, y, f., vz Vzdělávatelka.