sb157-05 0..8296

1216

překážkách, maje překážky. Přes mnohá
napomenutí (ne: vzdor mnohým napomenu-
tím) to učinil. Vzdor svému věku blázen
jest. Cf.; I se svým věkem blázen jest.
Svěd. Mimo rozkaz (ne: vzdor rozkazu) to
jsú učinili. Háj. Nátisk trpěli proti zápisům
a listům (ne: vzdor zápisům). Arcn. 1. 65.
Přece ho mimo přísahu svou (ne: vzdor
přísaze) zabil. Flav. A přes to ižádný nemá
sě tak příliš poddati práci. Št. N. 35. 20.
Pakli kto přes to zatčen byl. Vš. 9. Při
všem bohatství svém míval dlouhou chvíli.
Ab. z Gt. I. 211. Pres takový rozkaz (ne:
vzdor takovému rozkazu) se nevystěhoval.
Šm., Šb., Š. a Ž., Os., Všt., Jv., Brs. 2. vyd.
266 Cf, Bž. 218., Km. 1877. 21.

Vzdora, y, f., vz Vzdor.

Vzdorně, trotzig. V. odseknouti. Sá. Bo-
leslav odpověděl k tomu v. a záporně. Ddk.

II. 66. V. něco činiti, St. skl., se chovati.
Vzdornosť, i, f., die Trotzigkeit. Mést.

bož.

Vzdorný, trotzig, hartköpfig, halsstar-
rig. V. hrad, die Trotzburg, Dch., čelo,
smích, Vrch., pohled, Čch. Bs. 71., šik,
Hdk. L. kv. 115., odpověď, D., vůle, Měst.
bož., pes. Šp. Mysl hrdě vzdorná. Kyt. 1876.
47. Všichni se sestupují v jednotu obrannou
a vzdornou. Ddk. III. 94., 171. Ten kardinal
jest vzdornější než ďábel. Shakesp. Tč. —
čemu. Světlu vzdorné soví plémě, licht-
scheues Eulengeschlecht. Dch. Vz Svéhlavý.

Vzdoro-, Trutz-, Gegen-.

Vzdorocísař, e, m., der Gegenkaiser.
Šm.

Vzdorokníže, ete, m., der Gegenfürst.
Svatopluk olomúcký v-tem. Ddk. II. 342..

III. 95. (Tč. ).

Vzdorokrál, e, m., der Gegen-, Trutz-
könig. Ladislav zasnoubil se s dcerou v le
Rudolfa. Ddk. II. 279. (286. ).

Vzdorokristus, a, m. = antikrist. Sš.
J. 125.

Vzdoropapež, e, m., der Gegenpabst,
protipapež. S. N. XI. 287., Ddk. II. 130.,
371., 446. (Tč. ).

Vzdorovati; vzdorovávati = vzdory či-
niti, svéhlavým býti, trotzen. — komu.
Sych. Nedám si od nikoho v. Us. Dch. Jak
pevně tedy domníval se Boleslav státi trou-
faje si r. 1014. císaři i papeži vzdorovati.
Ddk. II. 78. (III. 191. ). Století jsi vzdoro-
valo Dánům a jen bohové tě stačili pře-
moci; Sám jsem někdy myslil, že už svému
osudu v. budu. Koll. I. 97., 181. (Tč. ). —
kde. Rytíři na svých pevných hradech
v-li obecnému právu. Ddk. III. 95. — čemu
jak. Neustupným čelom zlému vzdoruj.
Lipa II. 388. S úspěchem někomu v. Lpř.
J. Dj. I. 28.

Vzdorovavý, lépe: vzdorovitý. Jg.

Vzdorovitě, trotzig, halsstarrisch. V. ně-
čemu se vzpírati; v. odpovídati. Us., Ddk.
V. 46.

Vzdorovitosť, i, f., die Trotzigkeit. Ne-
mohl oblomiti v. obecného lidu proti nim.
Ddk. V. 85.

Vzdorovitý, trotzig. V. kluk, Us., děvče,
Čch. Bs. 78., město. Ddk. II. 333. Vz Své-
hlavý, Tvrdošíjný.

Vzdouti, vzduji, ul, ut, utí; vzdouvati =
vzhůru douti, aufwehen, aufblasen. — co
kde: na nebi mráček. Rkk. — co kam.
Větr všecek prach na nás vzdul. Us. Tč. —
se proč. Když vjeli do vody vozové třemi
řadami, voda se vzdula pro vozy vzhůru.
Let. 78.

Vzdouvati, vz Vzdouti.

Vzdradovati = vzradovati se, laetari.
Ž. wit. 9. 3, 20. 2., 30. 8., 32. 21.

Vzdráhati se; vzdráhnouti se, hnul a
hl, utí = brániti se, nechtíti, sich weigern,
nicht anbeissen wollen. Vz Zdráhati.

Vzdrapač, e, m., der Aufkratzer, Klet-
terer. Jg.

Vzdrápati; vzdrápnouti, pnul a pl, ut,
utí = podrápati, rozškrábati, auf-, wund-
kratzen, aufritzen. — co: tělo. Us. — se =
vylézti vzhůru, hinaufklettern. Jg.

Vzdrastiti, il, štěn, ění = zbouřiti, auf-
hetzen. — se = zježiti se, zprotiviti se, sich
widersetzen, Widerstand leisten. — proti
komu. Proto se někteří páni proti králiu
vzdrastichu. Dal. Jir. 142.

Vzdraviti, vzdravovati, zastr. = uzdra-
viti, heilen. — koho. Žal.

Vzdrážditi, il, ěn, ění = rozdrážditi,
irritare, incitare, aufreizen, reizen, erbittern.
— co. A lid nemúdrý vzdráždil imě tvé.
Ž. wit. 73. 18. V. srdce lidí. BO. — koho
čím: žádostí. Troj. — koho, se proti
komu. Pass.

Vzdražiti = zdražiti. — co: obilí, ver-
theuern. L.

Vzdrážniti, il, ěn, ění initare, provo-
care. Ž. wit. Deut. 21. 19.

Vzdřehnúti, zastr. = vzdrhnouti, drhnu-
tím opraviti. Kat. 2348.

Vzdřímati = počíti dřímati, einschlum-
mern. Ps. ms. 102. 4.

Vzdrnkati, die Saiten rühren. Jg. Slov.

Vzdrželivosť, i, f. = zdrželivosť, die Ent-
haltsamkeit. V z-sti život svůj vésti. V.

Vzdrželivý = zdrželivý, enthaltsam.

Vzdržeti, el, en, ení; vzdržovati = zpět
držeti, zurückhalten. — co. Vzdrž ruku svú.
BO. — co odkud. Od zámyslov Omero-
vých nechtěl ruky v. Troj. V. se od čeho.
Troj. — jak. S žalostí se od něčeho v. St.
skl. — se. Proč aspoň nevzdržie sě nákla-
dové? Hus I. 78. — se kde. A protož
milí páni, račte se na poli vždy v., ač mů-
žete bez veliké škody. Arch. IV. 406.

Vzduch, u, m. = povětří, die Luft, der
Aether. Toto slovo utvořil Jg. V. je těleso
plynné, bezbarvé, průhledné, bezchutné a
nevonné a smíšeninou dvou plynných prv-
kův: dusíku (77%) a kyslíku (23%). Bř.
V. je hmota velmi řídká, okolo celé země
rozlitá a skládá se z rozličných látek, du-
síku, kyslíku, par, kyseliny uhličité a jiných
plynů. Vz Šfk. 37. —38., Bř. N. 106., S. N.
O vzduchu v obydlích vz KP. 1. 216. Stran
pohybu vzduchu vz Vítr; stran výjevů ve
vzduchu vz Meteor. Tl. Tlak, elektřina,
proudění vzduchu; vzduchem topiti, na
vzduchu něco sušiti. Nz. Jelen větře po
vzduchu čerstvém. Č. Něco na vzduchu slo-
žiti; vzduch popadati; hustý v.; v. jehličí
vůní nasycený; v. nakaziti (verpesten); v.