sb157-05 0..8296

1218

Vzdůra, y, f. = vzdor. Vz Vzdor. Na
vzdůry mu dělá. U Opav. Klš. Na vzdůry
mi robíš. Na Slov. Bern. Také na mor.
Valaš. Vck.

Vzdurák, a, m. = vzdorák, člověk vzdorný,
der Trotzkopf. Slez. Šd.

Vzdůrka, y, f. = vzdora. Jen mi dělej
vzdůrky (jen vzdoruj)! U Rychn. Msk.

Vzdušina, y, f., die Luftgestalt, Atmo-
sphärilie. Sl. les., Dch., Mj. 3, Ktk. — Vz
Větřina.

Vzdušnatý, lufthältig. Nz. lk.

Vzdušní, Luft-. V. rostliny. Vz Kk. 258.,
Vzdušný.

Vzdušnice, e, f. = stroj vzdušní, piha,
das Luftgefäass. Rostl. 126. b. V-ce, lacunae,
die Lücken = dutiny nepravidelné plynem
naplněné, povstalé rozstoupením se sklípků
sklípkatiny zponenáhla hynoucí. Rst. 520.
Cf. Kk. 6. — V., u živočichův = vzdušní
trubice, dýchadlo hmyzův a jiných živoči-
chů tříd nižších (u živočichů dýchajících
plícemi: průdušnice), die Luftröhre. Nz. —
V. varhan, die Windlade, Windkammer.
Dch. Vz KP. II. 327. — V., die Luftkam-
mer im Zündnadelgewehr. Čsk. — V. = prů-
duch, das Luftloch. Šp. — V. = kommuni-
kační zřízení u caissonu (komůrka na svrchu
caissonu připevněná mající dvojité uzavření).
Zpr. arch. XI. seš. 3. str. 12.

Vzdušničatý = vzdušnici k dýchání ma-
jící. Krok. II. 248.

Vzdušník, u, m., der Luftzug. Šk. —
V. = vzdušní kotel, der Luftbehälter. Rk.
Stříkačky se v-ky a bez nich. Čermák.

Vzdušnina, y, f. Vzdušniny jsou ne-
rosty plynné, jež zemi obklopují. Vz Vzduch.
Bř. N. 103., 105.

Vzdušnosť, i, f., die Luftigkeit. V. kožní,
emphyoema cutis. Čs. lk.

Vzdušnotekutý, elastischflüssig. Nz.

Vzdušný = ke vzduchu se vztahující,
Luft-, luftig, atmosphärisch. V. koule, pila,
Sedl., malta (der Luftmörtel), oblud n. pře-
lud (die Luftspiegelung), teploměr, pták
(létavý), proudění, Nz., míč., Log., elektřina,
elektroměr, perspektiva, stroj (vz KP. II.
389., 390. ), topení, vz více v S. N. V. obor
(parokruh, die Atmosphäre), Nz., kohoutek,
der Lufthahn, kanal (vzduchovod), der Luft-
kanal, chladič, der Luftkondensator, vrstva,
die Luftschichte, proud, der Luftstrom, to-
pení, die Luftheitzung, Šp., průchod, der
Luftkanal, poduštice, das Luftkissen, Nz.
lk., látky, Luftstoffe, luftförmige Stoffe, Čsk.,
bambitka (nebouchající), die Luftpistole, lé-
čení, die Luftkur, otvor (průduch), das Luft-
loch, prostor, der Luftraum, čára, die Luft-
linie, cedák, der Luftfilter, kotel (vzdušník),
der Luft-, Windkessel, der Luftbehälter, Šp.,
síň, Us., lak na přílby, Čerm., kročej, Kká.
(Osv. V. 35. ), hmoty, Mj. 3., obraz (vz Vzdu-
chový), ZČ. III. 32., laňka, Hlk., pokoj, Pká,
kupenství, luftiger Agregationszustand, zjev,
úkaz, Lufterscheinung, sraženiny, Luftnieder-
schläge, Sl. les., záklopka, das Luftventil,
pumpa = vývěva, jímka = caisson. Zpr.
arch. IX., XI., seš. 3. 26., XII. seš. 2. 18.
V. roura u napáječe, čerpadlo, Hrm. 21.,
101., trubice, der Windkessel, KP. V. 108.,

chasa (ptáci), Čch. L k. 49., obor zemský,
odpor, obal země, vlhkosť, teplota, moře,
proudy, tlak, sloupec, pohyb, prouděni,
vrch, vír, klid (bezvětří), električnosť. Stč.
Zmp. 252., 349., 479.. 481., 487, 491., 514.,
538., 539., 556., 557., 578., 589.. 593, 597,
600., 613., 659., 754, 755 (Pdl. ).

Vzdutí, n., das Aufblasen, Aufblähen.
Bibl.

Vzdutosť, i, f., die Konvexität. Reš.

Vzdutý; vzdut, a, o, aufgeblasen, hohl.
V. míč. V. nohavice, vlys. Hdk. — V. moře
(dutím zbouřené). Měst. bož. II. 181.

Vzdvihnouti, hnul a hl, ut, utí; vzdví-
hati, zdvížeti; vzdvihovati = vzhůru vynésti,
in die Höhe heben, aufheben; se = povstati,
sich erheben. Jg. — abs. Padne oslice a jest
kto zdvihna; hyne duše, a nenie, kto by po-
myslil. Hus II. 362. — co: kostel (vz Vy-
zdvihnouti), Pulk., smělosť. Troj. A vzdvihna
ruku dal jemu pohlavek a Jurka jemu zasě;
A ten kámen jeden z těch svědků vzdvihl,
NB. Tč. 72., 117. Zdvihněte korouhev. BO.
Přišla potopa a zdvihla je všecky; A když
ty věci sě počnú, vzezřete a zdvihněte hlavy
své, nebť sě blíží vykúpenie vaše (Luk. 21. );
Když jest Lazara vzkřiesil, kázal jest kámen
vzdvitinúti; Tehdy vzdvihli sú židé kamenie,
aby lučeli na něho; A v tu dobu Ríměníné
město vzdvihli sú. Hus I. 196., II. 8., 36.,
123, 308. (Tč. ). — co komu. V. někomu
šátek etc. Vz Zdvihnouti. Co mi to vzdvíháš
(vyčítáš)? Exc. — koho (za svatého pro-
hlásiti). Pulk. — co, se proti komu: válku,
ruku. St. skl. Po službě, jíž se přikázal
Bohu, vzdvíhá se proti němu; Král vzdvihne
se proti biskupu. Hus I. 153., 469. — co
komu kam: dříví na záda. Us. Vešken
svůj úmysl vzdvihli k Bohu. Št. Kn. š. 123.
Všickni vzdvihú hlasy k Hospodinu; Vzdvihú
oči k Hospodinu. Výb. II. 12., 18. Klek na
svú kolenú, dlani k nebi vzdvih i povědě.
BO. Vzdvižen jest byl do třetieho nebe.
ZN. Vzdvíhají na vás kvielbu. BO. Ctnosť
by jeho v radosť nebeskú vzdvihla; Kte-
rážto modlitba má oheň lásky, jenž ji k Bohu
silně zdvíhá; Někdy móž člověk jda sě mo-
dliti, někdy oči v nebe vzdvihna. Hus I.
115., 292., 308. (Tč. ). — se kam. Hlas sě
vzdviehl až v oblaky. Alx. B. v. 60. (HP.
73. ). Císař Jindřich po skončené synodě
mohučské vzdvihl se na Sasy, zog zu Felde
gegen sie. Ddk. II. 305. V. se na cestu.
Plk. Hned po stařejších počavše jeden po
druhém preč se vzdvíželi ku biskupovi.
Pulk. 331. — kde. Mezi nimi válka se
zdvihla. Plk. — se jak. Moře, jenž se vzdvi-
huje jednak vzhóru, jednak odpadne, jest
tohoto světa zčestie, jímž někdy jest člo-
věk povýšen a někdy ponížen. Hus II. 50.
— co proč. A zdvihli sú z veliké žádosti
zdravie, aby je slyšal, hlas řkúce. Hus II.
341. — koho na čem. Dnové přijdú na
ty voly, že vzdvihnú je na kyjích, to věz,
že jim kóži odtepú a ostatky v hrncích
zvařie. Hus II. 200. — odkud. Z bláta
vzdvíhaje chudého. Ž. Kl. Ann. 8. Měsíc
nechtě sě zdvihnúti z moře. Alx. BM. v.
271. (HP. 87. ). Dieťátko se země vzdvihla.
Pass. mus. 278. — kdy. V těch létech vzdvihl