Předchozí (1217)  Strana:1218  Další (1219) |
|
|||
1218
|
|||
|
|||
Vzdůra, y, f. = vzdor. Vz Vzdor. Na
vzdůry mu dělá. U Opav. Klš. Na vzdůry mi robíš. Na Slov. Bern. Také na mor. Valaš. Vck. Vzdurák, a, m. = vzdorák, člověk vzdorný,
der Trotzkopf. Slez. Šd. Vzdůrka, y, f. = vzdora. Jen mi dělej
vzdůrky (jen vzdoruj)! U Rychn. Msk. Vzdušina, y, f., die Luftgestalt, Atmo-
sphärilie. Sl. les., Dch., Mj. 3, Ktk. — Vz Větřina. Vzdušnatý, lufthältig. Nz. lk.
Vzdušní, Luft-. V. rostliny. Vz Kk. 258.,
Vzdušný. Vzdušnice, e, f. = stroj vzdušní, piha,
das Luftgefäass. Rostl. 126. b. V-ce, lacunae, die Lücken = dutiny nepravidelné plynem naplněné, povstalé rozstoupením se sklípků sklípkatiny zponenáhla hynoucí. Rst. 520. Cf. Kk. 6. — V., u živočichův = vzdušní trubice, dýchadlo hmyzův a jiných živoči- chů tříd nižších (u živočichů dýchajících plícemi: průdušnice), die Luftröhre. Nz. — V. varhan, die Windlade, Windkammer. Dch. Vz KP. II. 327. — V., die Luftkam- mer im Zündnadelgewehr. Čsk. — V. = prů- duch, das Luftloch. Šp. — V. = kommuni- kační zřízení u caissonu (komůrka na svrchu caissonu připevněná mající dvojité uzavření). Zpr. arch. XI. seš. 3. str. 12. Vzdušničatý = vzdušnici k dýchání ma-
jící. Krok. II. 248. Vzdušník, u, m., der Luftzug. Šk. —
V. = vzdušní kotel, der Luftbehälter. Rk. Stříkačky se v-ky a bez nich. Čermák. Vzdušnina, y, f. Vzdušniny jsou ne-
rosty plynné, jež zemi obklopují. Vz Vzduch. Bř. N. 103., 105. Vzdušnosť, i, f., die Luftigkeit. V. kožní,
emphyoema cutis. Čs. lk. Vzdušnotekutý, elastischflüssig. Nz.
Vzdušný = ke vzduchu se vztahující,
Luft-, luftig, atmosphärisch. V. koule, pila, Sedl., malta (der Luftmörtel), oblud n. pře- lud (die Luftspiegelung), teploměr, pták (létavý), proudění, Nz., míč., Log., elektřina, elektroměr, perspektiva, stroj (vz KP. II. 389., 390. ), topení, vz více v S. N. V. obor (parokruh, die Atmosphäre), Nz., kohoutek, der Lufthahn, kanal (vzduchovod), der Luft- kanal, chladič, der Luftkondensator, vrstva, die Luftschichte, proud, der Luftstrom, to- pení, die Luftheitzung, Šp., průchod, der Luftkanal, poduštice, das Luftkissen, Nz. lk., látky, Luftstoffe, luftförmige Stoffe, Čsk., bambitka (nebouchající), die Luftpistole, lé- čení, die Luftkur, otvor (průduch), das Luft- loch, prostor, der Luftraum, čára, die Luft- linie, cedák, der Luftfilter, kotel (vzdušník), der Luft-, Windkessel, der Luftbehälter, Šp., síň, Us., lak na přílby, Čerm., kročej, Kká. (Osv. V. 35. ), hmoty, Mj. 3., obraz (vz Vzdu- chový), ZČ. III. 32., laňka, Hlk., pokoj, Pká, kupenství, luftiger Agregationszustand, zjev, úkaz, Lufterscheinung, sraženiny, Luftnieder- schläge, Sl. les., záklopka, das Luftventil, pumpa = vývěva, jímka = caisson. Zpr. arch. IX., XI., seš. 3. 26., XII. seš. 2. 18. V. roura u napáječe, čerpadlo, Hrm. 21., 101., trubice, der Windkessel, KP. V. 108., |
chasa (ptáci), Čch. L k. 49., obor zemský,
odpor, obal země, vlhkosť, teplota, moře, proudy, tlak, sloupec, pohyb, prouděni, vrch, vír, klid (bezvětří), električnosť. Stč. Zmp. 252., 349., 479.. 481., 487, 491., 514., 538., 539., 556., 557., 578., 589.. 593, 597, 600., 613., 659., 754, 755 (Pdl. ). Vzdutí, n., das Aufblasen, Aufblähen.
Bibl. Vzdutosť, i, f., die Konvexität. Reš.
Vzdutý; vzdut, a, o, aufgeblasen, hohl.
V. míč. V. nohavice, vlys. Hdk. — V. moře (dutím zbouřené). Měst. bož. II. 181. Vzdvihnouti, hnul a hl, ut, utí; vzdví-
hati, zdvížeti; vzdvihovati = vzhůru vynésti, in die Höhe heben, aufheben; se = povstati, sich erheben. Jg. — abs. Padne oslice a jest kto zdvihna; hyne duše, a nenie, kto by po- myslil. Hus II. 362. — co: kostel (vz Vy- zdvihnouti), Pulk., smělosť. Troj. A vzdvihna ruku dal jemu pohlavek a Jurka jemu zasě; A ten kámen jeden z těch svědků vzdvihl, NB. Tč. 72., 117. Zdvihněte korouhev. BO. Přišla potopa a zdvihla je všecky; A když ty věci sě počnú, vzezřete a zdvihněte hlavy své, nebť sě blíží vykúpenie vaše (Luk. 21. ); Když jest Lazara vzkřiesil, kázal jest kámen vzdvitinúti; Tehdy vzdvihli sú židé kamenie, aby lučeli na něho; A v tu dobu Ríměníné město vzdvihli sú. Hus I. 196., II. 8., 36., 123, 308. (Tč. ). — co komu. V. někomu šátek etc. Vz Zdvihnouti. Co mi to vzdvíháš (vyčítáš)? Exc. — koho (za svatého pro- hlásiti). Pulk. — co, se proti komu: válku, ruku. St. skl. Po službě, jíž se přikázal Bohu, vzdvíhá se proti němu; Král vzdvihne se proti biskupu. Hus I. 153., 469. — co komu kam: dříví na záda. Us. Vešken svůj úmysl vzdvihli k Bohu. Št. Kn. š. 123. Všickni vzdvihú hlasy k Hospodinu; Vzdvihú oči k Hospodinu. Výb. II. 12., 18. Klek na svú kolenú, dlani k nebi vzdvih i povědě. BO. Vzdvižen jest byl do třetieho nebe. ZN. Vzdvíhají na vás kvielbu. BO. Ctnosť by jeho v radosť nebeskú vzdvihla; Kte- rážto modlitba má oheň lásky, jenž ji k Bohu silně zdvíhá; Někdy móž člověk jda sě mo- dliti, někdy oči v nebe vzdvihna. Hus I. 115., 292., 308. (Tč. ). — se kam. Hlas sě vzdviehl až v oblaky. Alx. B. v. 60. (HP. 73. ). Císař Jindřich po skončené synodě mohučské vzdvihl se na Sasy, zog zu Felde gegen sie. Ddk. II. 305. V. se na cestu. Plk. Hned po stařejších počavše jeden po druhém preč se vzdvíželi ku biskupovi. Pulk. 331. — kde. Mezi nimi válka se zdvihla. Plk. — se jak. Moře, jenž se vzdvi- huje jednak vzhóru, jednak odpadne, jest tohoto světa zčestie, jímž někdy jest člo- věk povýšen a někdy ponížen. Hus II. 50. — co proč. A zdvihli sú z veliké žádosti zdravie, aby je slyšal, hlas řkúce. Hus II. 341. — koho na čem. Dnové přijdú na ty voly, že vzdvihnú je na kyjích, to věz, že jim kóži odtepú a ostatky v hrncích zvařie. Hus II. 200. — odkud. Z bláta vzdvíhaje chudého. Ž. Kl. Ann. 8. Měsíc nechtě sě zdvihnúti z moře. Alx. BM. v. 271. (HP. 87. ). Dieťátko se země vzdvihla. Pass. mus. 278. — kdy. V těch létech vzdvihl |
||
|
|||
Předchozí (1217)  Strana:1218  Další (1219) |