sb157-05 0..8296

1219

pravých úroků kromě jiných peněžitých po-
platků, toho pokládám za 318 hř. gr. Půh.
II. 22.

Vzdvihnutí, n., vz Vzdvihnouti. Jemu
tak lehko bylo bez kamene v. Lazara vzkřie-
siti... Hus II. 36.

Vzdvihnutý; -ut, a, o, aufgehoben. Vz
Vzdvihnouti, Vzdvižený.

Vzdviž, e, f., hostia, holocaustum, das
Brandopfer. Cf. Vzvýše. Tobě obětuju zdviži.
Ž. wit. 115. 17

Vzdviže, zastr. = zdvihl, a, o, Kat.

Vzdvižení, n. = vzdvihnutí. Divná jsú
v. moře t. j. že divně sú sě lidé vzdvihli
proti Kristovi a proti pravdě. Hus II. 10.

Vzdvižený = vzdvihnutý. — kam. Buďme
pilni pro své spasenie, mějme vieru bez
hřiechu a srdcě k Bohu v-né a budem sě
tak dobře modliti; Mysl k Bohu v-ná. Hus
I. 307., II. 90. (Tč. ).

V´zdy = vezdy. Bž. 35.

Vzdych, u, m. = vzdechnutí, der Seuf-
zer. Otec, máti slzami (naříká) a frejířka
vzdychami. Sš. P. 121. V-chy žialny. Na
Slov. Kyt. 1876. 7. Už nemohu slyšet ty
jeho vzdychy. Mor. Šd. Anjelia nad tebou
stráž držia, aby ti laliové tielko žiaden
duch, žiaden v., žiadné pierko nedotklo.
Lipa 300.

Vzdychač, e, vzdycháček, čka, m., der
Seufzende, Liebeskranke. Č.

Vzdychal, a, vzdychálek, lka, m. = vzdy-
chač. Us. Šd.

Vzdychání, n., das Seufzen. Us. Dch.
Cf. Vzdechnutí.

Vzdychati, vzdychání, vz Vzdechnouti,
Vzdechnutí.

Vzdychavý = kdo rád n. často vzdychá,
wer gern o. oft seufzt, der häufig seuftzt.
Us. Hol. 316. V. ňadra. Čch. Petr. 30.

Vzdychnouti, vz Vzdechnouti.

Vzdychnutí, n., der Seufzer. Poslední
v. Dch. Tajné v. Koll. 1. 50. Vz Vzdechnutí.

Vzdychny, zastr. = vždycky. St. skl. IV.
117.

Vzdychot, u, m., das Seufzen, das Ge-
seufze. Ťažký v. P. Tóth. Trenč. M. 123.
V. na pouti života. Sš. P. 56. Slyš ten v. !
viz ty plačné skráně. Sš. Snt 101.

Vzdychotati = vzdychati, lkáti, seufzen.
— po kom. V-ly po Bohu, po svém jmění,
až je choť vzal k sobě v políbení. Sš. Bs.
188.

Vzdýlí = vzdélí. Zub v. půl lokte. Dač.

Vzdýmati = vzdmouti. — co: ňádra,
vlnu. Mkr. — se kde. Vítr se vzdýmá
v mračen černém kouři. Kká. Td. 279.

Vzdýmiti se, zastr. = kouřiti se, rauchen.
Dotkni hor a vzdýmie sě. Ž. 143 5. (Č).

1. Vze = vz. I budeš vždy vz svrchu a
ne vze zpod. BO. — V., u slovesa, vz Vz.

2. Vze = vzal, zastr.

Vzebrati, vzberu, zberu, al, án, ání;
vzbírati, zbírati, vzebrávati, zebrávati = po-
brati, vzíti, wegnehmen, wegraffen, auszie-
hen. — co: všecky kořisti (vzíti), Br., město
(vydrancovati). Br. Vzebral lúpeže, plen.
BO. — co komu. Vzebral mu vsi Služín,
Vícov atd., Půh. I. 152, úroky. Arch. II.
108. — koho = zbíti, durch-, abprügeln.

L. — se kam s kým (vypraviti se) Vlasta
s svými pannami naň (na hrad Děvín) se
vzebrala. Pulk. Chtiece sě na zeď vzebrati
(vylézti). Alx. Šf. v. 71. (HP. 95. ). — co
kde. Jsem Jana upomínal, by on některé
úroky mé v Řečici vzebral. Arch. II. 322.
Jakož jsú je (vozy) v Ústie vzebrali. Pč. 11.

Vzečíti. = začíti.

Vzedchnouti = vzdechnouti. Kom. L.

Vzedmouti, ul, ut, utí, stauen. Bc. —
co. Tam bouře tě (pramen) nevzedme. Kká.
(Osv. I 257. ). — se. Záplava náruživosti
se vzedmula. Dch.

Vzedmutí., n., das Stauen. — V. litiny =
zvětšení jejího objemu při jejím ochladnutí,
das Quellen, Schwellen. Vz Včř. I. 4.

Vzedmutý; -ut, a, o, gestaut. Bc. V.
moře, hohe, fluthende See, Dch., ňádra.
Čch. Mch. 35. Proudy se valily do v-ho
jezera. Kos. v Kom. 1084.

Vzedníti se, il, ění; vzednívati se = ro-
zedníti se, Tag werden. Vzednívá se. Jg.

Vzehnati, vzeženu, vzežeň, hnal, án, ání;
vzhoniti, vzháněti = vzhůru hnáti, aufjagen,
auftreiben, aufstöbern. — kam. Vzehnav
na most. Leg. 13. C.

Vzehřměti, ěl, ění. Sto hromóv spolu
vzehřmělo. Alx. B. v. 64. (HP. 73. ).

Vzechtěti (zastr. vzchotěti), vzechci, chtěl,
ění, lüstern werden, lüsten, gelüsten. Kat.
3199. co. Jenž vzchoce mnoho, volat
nimis. Ž. wit. 111. 1. — se komu nác,
čeho. Vzechtělo se mu na potřebu. Mariím.
Vzchotě se jemu ovoce. Výb. I. 172. Vze-
chtěť se krmě masné. BO. — s inft. Vzchotě
se mu jísti. BO. Ač vzchoci jiesti neřku tobě.
Z. 49. 12. Nevzchocě se jemu píti. Ž. Kr.

Vzechu, zastr. = vzali. Kat.

Vzejíti, vz Vzjíti, 1., Vzejmouti.

Vzejití, n., vz Vzjíti. V. osení. Us.

Vzejmouti, jmu, ul, ut, utí; vzjíti, vze-
jíti, vzníti, vzjal, vzňal (zastr. vzjel), vzňat,
vznětí: vzjímati, vznímati = vzhůru vzíti,
in die Höhe heben, erheben; vzíti, nehmen;
se = zdvihnouti se, sich erheben; vzhůru
se bráti, zmocniti se, sich erheben. — co.
Vzjal to vítr do povětří. Ros., Jg. Má na-
vrátiti penieze věnné, ježto dievky vzímati
obykly sú. BO. — co komu: život (= vzíti).
St. skl. — se. Oheň se vzňal. Us. Duch ná-
roda se vzejme. Dch. V prudkém boji, který
na to znova se vzňal, padl Arnošt. Ddk. II.
273. Vzímal se koň. Aj. Když se kůň vzní-
mal ( = vzpínal). Alx. V. v. 1204. (HP. 30. ).
— se kde (v čem, mezi kým, na čem):
na čem (zdvíhati se). St. skl. Vzňal se v něm
prudký cit. Šml. Vzňala se radosť v srdci.
Kom. V Němcích vzňala se bouře; Od ta-
kové trpké zkušenosti vzňala se v zemi
touha po nápravě; Tu pojednou vzňala se
mezi nimi r. 1106. vzpomenutá různice. Ddk.
II. 161., 348., 398. (Tč. ). Vznímaje sě na
svém oři. Alx. V. v. 1543. — co, se od-
kud. Od těch se vzniechu rozliční mravi.
Dal. Od jedné jiskry vzjímá sě oheň. BO.
Ani vzímaj z toho sobě cožkoli. BO. Cf.
Vzímati. — kdy. Vz V. se kde.

Vzeklnouti, nul, utí, verfluchen, einen
Fluch aussprechen. Ktož vzeklne. Št. Uč.
23. a.