Předchozí (1218)  Strana:1219  Další (1220) |
|
|||
1219
|
|||
|
|||
pravých úroků kromě jiných peněžitých po-
platků, toho pokládám za 318 hř. gr. Půh. II. 22. Vzdvihnutí, n., vz Vzdvihnouti. Jemu
tak lehko bylo bez kamene v. Lazara vzkřie- siti... Hus II. 36. Vzdvihnutý; -ut, a, o, aufgehoben. Vz
Vzdvihnouti, Vzdvižený. Vzdviž, e, f., hostia, holocaustum, das
Brandopfer. Cf. Vzvýše. Tobě obětuju zdviži. Ž. wit. 115. 17 Vzdviže, zastr. = zdvihl, a, o, Kat.
Vzdvižení, n. = vzdvihnutí. Divná jsú
v. moře t. j. že divně sú sě lidé vzdvihli proti Kristovi a proti pravdě. Hus II. 10. Vzdvižený = vzdvihnutý. — kam. Buďme
pilni pro své spasenie, mějme vieru bez hřiechu a srdcě k Bohu v-né a budem sě tak dobře modliti; Mysl k Bohu v-ná. Hus I. 307., II. 90. (Tč. ). V´zdy = vezdy. Bž. 35.
Vzdych, u, m. = vzdechnutí, der Seuf-
zer. Otec, máti slzami (naříká) a frejířka vzdychami. Sš. P. 121. V-chy žialny. Na Slov. Kyt. 1876. 7. Už nemohu slyšet ty jeho vzdychy. Mor. Šd. Anjelia nad tebou stráž držia, aby ti laliové tielko žiaden duch, žiaden v., žiadné pierko nedotklo. Lipa 300. Vzdychač, e, vzdycháček, čka, m., der
Seufzende, Liebeskranke. Č. Vzdychal, a, vzdychálek, lka, m. = vzdy-
chač. Us. Šd. Vzdychání, n., das Seufzen. Us. Dch.
Cf. Vzdechnutí. Vzdychati, vzdychání, vz Vzdechnouti,
Vzdechnutí. Vzdychavý = kdo rád n. často vzdychá,
wer gern o. oft seufzt, der häufig seuftzt. Us. Hol. 316. V. ňadra. Čch. Petr. 30. Vzdychnouti, vz Vzdechnouti.
Vzdychnutí, n., der Seufzer. Poslední
v. Dch. Tajné v. Koll. 1. 50. Vz Vzdechnutí. Vzdychny, zastr. = vždycky. St. skl. IV.
117. Vzdychot, u, m., das Seufzen, das Ge-
seufze. Ťažký v. P. Tóth. Trenč. M. 123. V. na pouti života. Sš. P. 56. Slyš ten v. ! viz ty plačné skráně. Sš. Snt 101. Vzdychotati = vzdychati, lkáti, seufzen.
— po kom. V-ly po Bohu, po svém jmění, až je choť vzal k sobě v políbení. Sš. Bs. 188. Vzdýlí = vzdélí. Zub v. půl lokte. Dač.
Vzdýmati = vzdmouti. — co: ňádra,
vlnu. Mkr. — se kde. Vítr se vzdýmá v mračen černém kouři. Kká. Td. 279. Vzdýmiti se, zastr. = kouřiti se, rauchen.
Dotkni hor a vzdýmie sě. Ž. 143 5. (Č). 1. Vze = vz. I budeš vždy vz svrchu a
ne vze zpod. BO. — V., u slovesa, vz Vz. 2. Vze = vzal, zastr.
Vzebrati, vzberu, zberu, al, án, ání;
vzbírati, zbírati, vzebrávati, zebrávati = po- brati, vzíti, wegnehmen, wegraffen, auszie- hen. — co: všecky kořisti (vzíti), Br., město (vydrancovati). Br. Vzebral lúpeže, plen. BO. — co komu. Vzebral mu vsi Služín, Vícov atd., Půh. I. 152, úroky. Arch. II. 108. — koho = zbíti, durch-, abprügeln. |
L. — se kam s kým (vypraviti se) Vlasta
s svými pannami naň (na hrad Děvín) se vzebrala. Pulk. Chtiece sě na zeď vzebrati (vylézti). Alx. Šf. v. 71. (HP. 95. ). — co kde. Jsem Jana upomínal, by on některé úroky mé v Řečici vzebral. Arch. II. 322. Jakož jsú je (vozy) v Ústie vzebrali. Pč. 11. Vzečíti. = začíti.
Vzedchnouti = vzdechnouti. Kom. L.
Vzedmouti, ul, ut, utí, stauen. Bc. —
co. Tam bouře tě (pramen) nevzedme. Kká. (Osv. I 257. ). — se. Záplava náruživosti se vzedmula. Dch. Vzedmutí., n., das Stauen. — V. litiny =
zvětšení jejího objemu při jejím ochladnutí, das Quellen, Schwellen. Vz Včř. I. 4. Vzedmutý; -ut, a, o, gestaut. Bc. V.
moře, hohe, fluthende See, Dch., ňádra. Čch. Mch. 35. Proudy se valily do v-ho jezera. Kos. v Kom. 1084. Vzedníti se, il, ění; vzednívati se = ro-
zedníti se, Tag werden. Vzednívá se. Jg. Vzehnati, vzeženu, vzežeň, hnal, án, ání;
vzhoniti, vzháněti = vzhůru hnáti, aufjagen, auftreiben, aufstöbern. — kam. Vzehnav na most. Leg. 13. C. Vzehřměti, ěl, ění. Sto hromóv spolu
vzehřmělo. Alx. B. v. 64. (HP. 73. ). Vzechtěti (zastr. vzchotěti), vzechci, chtěl,
ění, lüstern werden, lüsten, gelüsten. Kat. 3199. co. Jenž vzchoce mnoho, volat nimis. Ž. wit. 111. 1. — se komu nác, čeho. Vzechtělo se mu na potřebu. Mariím. Vzchotě se jemu ovoce. Výb. I. 172. Vze- chtěť se krmě masné. BO. — s inft. Vzchotě se mu jísti. BO. Ač vzchoci jiesti neřku tobě. Z. 49. 12. Nevzchocě se jemu píti. Ž. Kr. Vzechu, zastr. = vzali. Kat.
Vzejíti, vz Vzjíti, 1., Vzejmouti.
Vzejití, n., vz Vzjíti. V. osení. Us.
Vzejmouti, jmu, ul, ut, utí; vzjíti, vze-
jíti, vzníti, vzjal, vzňal (zastr. vzjel), vzňat, vznětí: vzjímati, vznímati = vzhůru vzíti, in die Höhe heben, erheben; vzíti, nehmen; se = zdvihnouti se, sich erheben; vzhůru se bráti, zmocniti se, sich erheben. — co. Vzjal to vítr do povětří. Ros., Jg. Má na- vrátiti penieze věnné, ježto dievky vzímati obykly sú. BO. — co komu: život (= vzíti). St. skl. — se. Oheň se vzňal. Us. Duch ná- roda se vzejme. Dch. V prudkém boji, který na to znova se vzňal, padl Arnošt. Ddk. II. 273. Vzímal se koň. Aj. Když se kůň vzní- mal ( = vzpínal). Alx. V. v. 1204. (HP. 30. ). — se kde (v čem, mezi kým, na čem): na čem (zdvíhati se). St. skl. Vzňal se v něm prudký cit. Šml. Vzňala se radosť v srdci. Kom. V Němcích vzňala se bouře; Od ta- kové trpké zkušenosti vzňala se v zemi touha po nápravě; Tu pojednou vzňala se mezi nimi r. 1106. vzpomenutá různice. Ddk. II. 161., 348., 398. (Tč. ). Vznímaje sě na svém oři. Alx. V. v. 1543. — co, se od- kud. Od těch se vzniechu rozliční mravi. Dal. Od jedné jiskry vzjímá sě oheň. BO. Ani vzímaj z toho sobě cožkoli. BO. Cf. Vzímati. — kdy. Vz V. se kde. Vzeklnouti, nul, utí, verfluchen, einen
Fluch aussprechen. Ktož vzeklne. Št. Uč. 23. a. |
||
|
|||
Předchozí (1218)  Strana:1219  Další (1220) |