sb157-05 0..8296

1220

Vzektvění, n., das Aufblühen. Dal. 13.

Vzektvésti, aufblühen. Vz Kvésti, Zkvé-
sti, Vzektvění. BO., M. — kde: v síních.
Ž. wit. 91. 14.

Vzela, zastr. = vzala. Kat.

Vzelhati komu. Vzelží tobě nepřietelé,
mentientur. Ž. wit. 65. 3. — co. Vzelží
kakés řeči, chtíce lží tělo uzdraviti (erlü-
gen). Št.

Vzem = vzav; vzemši = vzavši. Panie,

vzemši na sě rubáš a rúcho, šla. Št. Adam

vzem hrdosť v srdce, neseznal sě v své
vině. St. — Kat.

Vzemiti, il, en, ení = v zemi vetknouti,
einerdigen. — koho. Nej.

Vzemši, vz Vzem

Vzénsti = vznésti. — co kam. A tu
říčici vzensl (= vznesl) jest do jatky své.
NB. Tč. 115.

Vzepnouti, pni (zastr. vzpeň), ul, ut,
utí; vzpiati, vzpjati, vzpíti (zastr. vzpieti),
vzpial, at, ětí; vzpínati = do hory pnouti,
aufspannen, ausstrecken, streckend erheben.
— co: ruce. D., Vrch. Nelze vzpjati krok
(učiniti). Msn. Or. 120. — kobo kde: na
kříži. Leg. — se. Kůň se vzpíná (bäumt
sich), se vzpial. Ros. Sval naposled se
vzpjal. Vrch. Co se tak vzpínáš zlostnice?
Kom. Aby se mohla kráva lépe vzpínati
(růsti). Sá. Vz Vzejmouti. — co, se kam.
V. se na někoho (= jeho příkladu se dr-
žeti). St. skl. II. 211. Dým plachý se nad
hory vzpíná. Kká. Š. 29. Chrám se k nebi
vzpíná. Vrch. Hneď jak bys chcela k nebu
sa vzpínať, hneď jak bys chcela svety ob-
jímať. Sldk. 266. Až do oblak se věže vzpí-
nají. Us. Tč. Zraky své k někomu vzpínati.
Čch. Bs. 88. Kdýně na nízkou se střechu
vzpjala. Čch. L. k. 7. A ti (katové) vzdvihše
jej na kříž vzpěli. Pass. 24. (Hý. ). Na po-
mysly vzepjati se. Kos. Ol. I. 283. V. se
nad někoho. Tkadl., Vrch. Myth. I. 181. —
co, se proč (jak). Touto královskou lá-
skou se příliš na vysoko vzpial. Br. Ruce
o slitování v. Kká. (Osv. V. 33. ). — co, se
proti komu. V. ruce proti někomu, Us.
Tč., se proti někomu. Kom. — jak. Vzpjal
se celou silou. Vrch. Skráň poslední se
vzpjala silou. Čch. L. k. 86. Muž sa chleba
nedorobí, nech sa, čo chce, vzpína, jak žena
do krčmy nese, čo má nésť do mlýna. Na
Slov. Tč. — co kde jak. Nyní vzpíná hlavu
pode jhem v marném vzdoru. Čch. Mch.
71. — se z čeho. Z divých snů se cikán
vzpjal. Kká. Š. 51.

Vzepření, n., v tělocviku. V. na hrazdě,
vz Hrazda; na řebříku, vz Řebřík. Vz Kruh.
KP. I. 464., 475., 484., 495., 499., 505.

Vzepřený; -en, a, o, entgegengestemmt.
Vz Vzepříti.

Vzepříti, vzepříti, pru, při, pra (ouc),
přel, el, en, ení; vzpírati, vzpřéci, vzpříci
= podepříti, stützen, stemmen. — co, se
proti čemu (jak, kdy). Čemu čelo protiv
skále vzpřieci, liška oblúdi tur jarohlavý.
Rkk. 22. Dovolili jsme poddaným, kteří se
byli zpozdi'e proti nám vzepřeli, aby...
Ddk. VI. 175. Leč při druhém kázání Pavla
v sobotu vzepřeli se židé proti víře Páně;

Kdož se nevzpírají proti úsudkům božím;
Proti němu nevěrou a vzdorou se vzpírajíce.
Sš. Sk. 148., 165., L. 41. (Hý. ). Proti církvi
se v-ti. Mus. 1880. 64. — co komu čím.
Kom. Vzepřel mu ústa roubíkem (zacpal).
Bl. Živ. Aug. 40. Věc důvody v. Kos. Ol.

I. 12. — se (komu, čemu), sich wider-
setzen. A proto, zdali by se kto vzepřel:
ale má úředníky, že jej zastúpie. O. z D.
Arch. II. 511. Živlům se vzpírá. Kká. Š. 45.
V. se něčímu objetí, svěcení biskupů. Ddk.

II. 184., 348. V. se hlasu svědomí. Us. Tč.
V. se zákonům. Mus. 1880. 72., 476. Cítil
příliš málo odvahy, aby veřejně vzepřel se
císaři. Ddk. III. 228. Byla-li říše Ermanri-
kova tak veliká a mocná, proč se nevze-
přela návalu nečetných Hunův? Šf. I. 468.
Sasové znova se vzepřeli vládě franské a
náboženství křesťanskému. Šb. Stř. II. 15.

— se jak oč. Rk. Vichry ať se marným
vztekem o tvé boky vzeprou s jekem. Kká.
Š. 15. Chodí žebrák, chodí, o berlu se vzpírá.
Sš. Bs. 20. — co, se kam (jak). Srdce
k výši v., emporrichten. Dch. Své oči k ně-
komu v. Vrch. K tobě, pane všehomíra,
zrak můj v žalné modlitbě ve vzpírá. Čch.
Bs. 162. Oko škaredě se na žoldnéře vzpírá.
Čch. Mch. 18. — se před čím. Srdce před
něčím se vzpírá. Šml. — se čemu jak
proč. K chvále Boha této lehkovážnosti
všemi silami se vzpíral. Ddk. II. 285. —
se nač. Nemože sa eště na nohy vzepříť,
auf die Füsse stellen. Mor. Vck. — se čeho.
Židé kázaného jim evangelia se vzpírali. Sš.
I. 107.

Vzeptání, n., vz Vzeptati.

Vzeptaný, vz Vzeptati.

Vzeptati, vzeptati se, vzeptávati, vzep-
távati se = ptáti, ptáti se, fragen, befragen.
Jg. — se čeho, koho. V. se modly. Št.
Vysla holúbka, by se vzeptal toho vsěho.
St. skl. Jdi a zeptej se těhotné. Br. — se
koho na koho, nač. Vzeptám se na Jeru-
salem. BO. Vzeptej se kněží na zákon. Br.

— se čeho na kom (oč). By chtěli, dobře
by se toho vzeptali na sv. Pavlu. Št. Na
tom chceme se vzeptati. Arch. II. 319. Po-
slal je, aby se vzeptali na modle, zhojí-li
se král té nemoci. Št. 10. Vzeptejte se na
svém bližním o to. Reš. — se od koho.
Pulk.

Vzepučeti, el, ení, hervorsprossen. Vze-
pučící pupeny. Vz Rst. 520.

Vzeslzeti, el, ení, illacrimare, thränen,
Thränen vergiessen, in Thränen ausbrechen.

— abs. Vzeslzí Ježíš. BO., ZN. — proč.
Z té chuti až vzeslzí někdy jako z radosti.
O 7 vstup.

Vzestavba, y, f., der Aufbau. Dch.

Vzestavení, n. = vzestavba. Dch.

Vzestaviti, il, en, ení, vzestavovati, auf-
stellen, aufbauen. — co kde jak. Cf. Se-
staviti, Vystaviti.

Vzestonati, krank werden. Vz Stonati.

— čím. Vzestonal svým tokem. Výb. I.
235.

Vzestoupavý = vzestupující, vstoupavý,
aufsteigend. V. přizvukování, die aufstei-
gend fortschreitende Betonung. Nz.