sb157-05 0..8296

1223

Vzhněvati = rozhněvati, erzürnen; se,
na někoho, sich erzürnen. Ž. wit 84. 6.

Vzhnísti, vz Vzhněsti.

Vzhoda, y, f., ve frasi: v. na ně, bene
illis. Kom. L.

Vzhoditi, il, zen, ení, vzhozovati = ob-
viare, opříti se čemu, překaziti co, sich wider-
setzen, verhindern. — čemu. Kterak by
(kdo) tomu nedorozumění prospěšně v. mohl.
Skl. Aby stavové rozbroji domácímu ňák
v. mohli. Skl. V. 79. Bych mohl v. jeho
zlosti. Dial. boh. 347.

Vzhoniti, vz Vzehnati.

Vzhořeti, el, ení, in Brand gerathen. —
kdy. Čtvrtý den vzhoří mořská voda; Čtr-
náctý den vzhoří země i nebe. Pass. 14.,
15. (Hý. ). Vzhoří až do ostatkov, ardebit
usque ad novissima. BO. — se = roznítiti
se, sich entzünde. — kde. I vzhoře sě
oheň v synagogě. Ž. 105. 18. (Č. ). — Ž wit.
105. 18.

Vzhousti, vzhudu, vzhoudl, dení; vzhu-
dati = počíti housti, anfangen zu musiciren.

— v co proč: ve varhany pro veselé. Pass.
Hudci u varhany a v rozličná řemesla vzhu-
diechu. Pass. 1004

Vzhověti, ěl, ění = vychovati, erziehen.

— koho. Rozpomínej sě na to, ež jsú tě
vzhověli (rodiče). Mdl. ms. (Č. ).

Vzhrd, u, m. = pohrdání. Kln. Bs. sp. 207.

Vzhrdati; vzhrzeti, el, en, ení (zastr.
vzhrděti) = pohrdati, verachten. — čím,
kým. Proch., Plk., Výb. I 782. 37., Ž. wit.
50. 19. Vzhrdáte-li právy mými; Nevzhrdaj
jeho pohřbením. BO. Ale když juž zbožím
vzhrdě. Alx. V. v. 1927. (IIP. 47. ). Kámen,
jímž sú vzhrdali, ten jest učiněn svrchním
úhelníkem. ZN. Proroctvím neraďte vzhr-
zeti ZN. Žádný by jí (zemí) neměl vzhrzěti.
Mill. 1106. Vévoda jeho zástupem vzhrzal
jest. Pulk. L. 45 — s inft. Trestán jsa
poslúchati vzhrdá. BO. Protivenstvie trpěti
nevzhrdám. M.

Vzhřímati, intonare, donnern. Ž wit.
17. 14.

Vzhroziti = hrůzy nahnati, hrůzou na-
plniti, uhroziti, Graus erregen. Št. Kn. š.
198. 35, Ž. wit. 102. 9. — se, schaudern. —
se čeho. I vzhrozi sě tak vysoké ceny.
Výb. I. 706. — koho. Vzhrozil Hospodin
Múřeníny (exterruit). BO. — se. Že vešken
živý národ se vzhrozí. Pass. 13. (Hý. ). —
se čím. Tím smradem se vzhroziv. Št. N.
226. Krvavým dščem se vzhrozili. Dal. Jir.
107.

Vzhrzeti, vz Vzhrdati.

Vzhubiti = zahubiti, vertilgen. D.

Vzhůru (zastr. vzhoru) = do hory, na
horu, do výše (vz horu), in die Höhe, hinauf,
auf, aufwärts, empor. Napřaže vzhoru; Vzcho-
piti se vzhoru. Rkk. Vznésti se vzhůru. Kom.
Vzhůru vzíti, jeti, vzhlédnouti, hleděti, se
kouřiti, chtíti, vstáti, zůstati, troubiti, hráti,
(k doušku). Jg. V. k nebesům se vznášeti;
Kůň nemohl v. vstáti; Dal v. troubiti; Matka
je ještě v. Ml. Pozdě do noci v. býti; Matka
je již v., ist schon wach; Bouře je v., ist
auf, wach. Dch. Chlapec skáče, žvatlá a
celý dům nohama v. obrací. Us. Tč. Ně-
komu v. ukázati. Us. Opona divadelní jde

v. Osv. 1871. 30. V. něco vyvésti, házeti,
nésti, vézti. Lpř. J. Tlak v. ZČ. I 291. Aby
nemeškaje obeslal p. Krušinu, aťby v. na
pole byl s Plzeňským krajem. Pal. Děj. IV.
1. 58. Potom oženiv se v. vždy šel a erbu
sobě za krále Vladislava dobyl; A tak vždy
v. jda byl vzat od Pražanů za nejvyššího
písaře. Pal. Děj. V. 2. 203., 204. Celá ulice
byla o tu věc v. Wtr. exc. Turci rozkázali
v. troubiti a sestavivše se hnali proti kře-
stanům. Tč. exc. Chtěje skalami v. Koll.
I. 195. Se vší mocí vzhůru býti (se vším
vojskem pohotovu býti). Bck. II. 1. 145.
Nám píše, abychme podlé JMti vzhóru byli
(pohotově byli). Arch. I. 240. Hlavu, ohlé-
dajíce se, skoro-li přijde, v. pozdvihovali.
BŘ. II. 730. a. Vzjidechu v. vlasy mé; Až

o to opět v. budou. Chč. 452. Jakož pták
vzhóru se zdvilina musie na zemi padnúti,
tak lánie daremné musie sě na hlavu lajce
navrátiti; Tě dvě dobře křídle nesěta v.
modlitbu k Bohu s láskú; Nenie-li lásky,
modlenie v. k Bohu nejde; Nesměl oči v.
k nebi pozdvihnuti. Hus I. 250., 292., 303.
(Tč. ). I byli stavové o to vzhůru. Skl. 1.
327. (1. 182. ). A kdyžby celá země vzhůru
byla, bei einem allgemeinen Aufgebot. Z. d.
krn. — Vzhůru dolů, auf und nieder, auf
und ab. Skoč vzhůru nebo dolů (buď jak
buď). Pror. Vlásti čím v. i dolů, unum-
schränkt. NB. Tč. 265. Tuto jemu vinu dá-
vám, že jsa rukojmě podlé mne a podlé
jiných dobrých lidí řekl býti vzhuoru a do-
luov (býti hotov, bereit und gewärtig sein)
a učiniti všecko, cožby měl učiniti, a toho
mi nezdržel. 1489. Zkl. — Vzhůru! auf!
Vzhoru junoše; Vzhoru na koně, k hradu !
Rkk. Vz Mezislovce.

Vzhynouti, nul, utí, zu Grunde gehen.
Pakliť vzhyne v mysle (otec), si deficeret
sensu. BO.

Vzhyzditi, il, ěn, ění = zhyzditi, schmä-
hen. Kupujíc velmě vzhyzdie a túž věc pro-
dávajíc opět vzchválé. Št. Kn. š. 203. 39.

Vzchápavosť, i, f. = sápavosť, zuřivosť.
Tč.

Vzchápavý = sápavý, zuřivý, hněvivý,
aufbrausend. V. na služebníka. Ms. (Č. ).

Vzcházení, n., das Aufgehen. V. osení.
Hosp. 1. 1883. 147.

Vzcházeti, vz Vzjíti.

Vzchlemtati, aufschlürfen. — čím. Kte-
říž rukú a jazykem vzchlemciú vody, jako
sú obykli psi chlemtati. Anth. Jir. 3. vyd.
61. 22.

Vzchlubiti se, sich rühmen. Ž. wit. 93. 3.

Vzchod, u, m. = vzchození, východ, der
Aufgang. Ž. wit. 49. 1. V. slunce. V. Na
v. slunce bydlem jsúce. Hr. rk. 195. Ot
vzchoda v zemiech búřa vstáše. Rkk. 45.
Když na vzchodě jutro počíná sě. Rkk. 51.
Ote vzchoda slunce vstali. Dal. Slunka v.
Kká. K sl. j. 6., Vrch., Sš. Snt. 25. Ote
vzchodu slunce až do západu (ab oriente);

I vyšel Kain z obce před božím obličejem
i bydlil v zběství na vzchod slunce. BO.
Okénce na vzchod slunce. Bj. Ot vzchodu
slunce i ot západu; Hvězda na v. slunce.
ZN. V. slunce. Alx. V. v. 600., Pass. 801.
Věje-li ve vánoce větr od vzchodu, tu bývá