sb157-05 0..8296

1224

dobytek bez plodu. Slez. Šd. Nechval dne
na vzchodu slunce. Prov. — V. = schod,
die Stufe. MV. Chtě královi na vzchod po-
moci. Dal. Přišel ke vzchodům. ZN. Stál na
dřevěném vzchodu (in gradu ligneo); Proti
němu jděchu po vzchodiech BO. — Štelc.,
Ctib., Ž. wit. 103. 3., St. skl. Čím v. vyšší,
tím pád těžší. Č. M. 179.

Vzchodec, dce, m. = schůdek. — V. =
místo v Praze. Shořel dům na V-ci. 1523.

Vzchodiště, e, n., der Aufgang. V. duchů.
Čch. Bs. 129.

Vzchoditi, ascendere, vystoupiti. Ž. wit.
103. 8. Nohy mají a nevzchodí, non ambu-
labunt. Ž. wit. 113. 7. Aby vždy vzchodila
spravedlnosť = průchod měla. Výb. I. 595.
V jitře ráno, když slunce vzchodí, udeř na
město. BO. — kam. Ani na srdce člověčie
vzchodilo; Slunci velí vzchoditi i nad zlé
i nad dobré. ZN. Po sedmi vstupních vzcho-
dichu k nie. BO.

Vzchodlač, e, m., coclea, zastr. Rozk. 99.

Vzchodní = vstoupací, Aufsteigungs-,
Aufgangs-. Cesta v. — V. = východní, Ost-,
östlich, Morgen-, morgenländisch, orienta-
lisch. V. vítr, země, krajiny. D. Pole, ježto
jest na v. stranu, oriens BO.

Vzchodník, a, m., der Morgenländer. D.

Vzchodosluneční = východní, orientalis.
Ost-. V. lidé, orientales populi. BO.

Vzcholupiti se, il, en, ení, vzcholupo-
vati se = vzchopiti se, sich aufraffen. Modl.,
ms. (Č. ).

Vzchop, u, m. = vzchopení. Vz Vzcho-
piti. Pod stromem nemá ta květina vzchopu
(nemůže se sebrati, neroste). U Rychn. Vk.,
Msk. — V. = pochopení, rozum. Nemám
z toho v.; Z toho vzal v. a vynutil na něm
i ostatní peníze. U Rychn. Vk.

Vzchopiti, vzchop, pě (íc), il, en, ení;
vzchápati, vzchopovati = vzhůru chopiti,
aufraffen; se = rychle se sebrati, sich aul-
raffen. — co. Rk. — koho. Troj. Nejtíž se
v. (= začíti). Č. M. 316. — koho, se odkud,
z čeho. Někoho z tohoto světa v. Št. Se
z lože. Troj., Ml. Národ vzchopil se z poní-
žení svého. Hrts. Z úžasu se vzchopil. Vrch.
Vzchopivši se z pláče pádí v hloubku lesa;
Mnich z podušek se vzchopil. Kká. Td. 152.,
284. — se nač: na nohy. Zlob. Co se tak
na mne vzchápáš (sápeš)? Us Č. — se jak
(proč). V. se na rychlosť. Troj. Pro zbožie
sě na smrť vzchopíš. Alx. V. v. 1862. (HP.
45. ). Král se v svej radosti vzchopě vzchyti
podlé sebe kopie. Alx. v. 579. (HP. 14. ). —
kde. Po domech sě vzchápachu. St, skl.
II. 104. — se k čemu: k hašení, Kram.,
k činnosti, Šb., k udatnosti. Ddk. VI. 130.

Vzchotěti se, vz Vzechtěti se.

Vzchovalý = dobře vychovaný, gut er-
zogen. — jak: u veliké cti. Pass. — komu.
Leg.

Vzchovanec, nce, m., der Zögling, ver-
naculus, vz Vychovanec, Vzchovalý. Učinil
oběd ovšem svým v-cům. BO.

Vzchovaný; -án, a, o = vychovaný, vy-
chovalý, auferzogen. — v čem: u vieře.
Dal. 105. — jak. Měl jest dva syny u ve-
liké cti i v rozkoší v-né. Pass. 927.

Vzchovati = vychovati, gross ziehen.
Kat, 2276, Ž. wit. 22. 2. — koho kde: na
svém dvoře. Pulk. Volů vzchováno na tom
panství veliký počet. Břez. 236. Vzchoval
jsem se dítětem (jako dítě) v Bylanech.
Arch. I. 161. Pána Ježíše pudili sú a byli
ho vyvedli z města Nazaretu, v němž se
byl počal a vzchoval. Hus III. 242. Mezi
zvěří jsi vzchován. Pass. mus. 362. — koho.
Aby přietele vzchovali svého. St. Ježek
vzchoval ježčata. BO. — koho s kým.
Mladci, jižto biechu vzchováni s ním. Bj.

— koho jak: v rozkoši. Kat. 2276.
Vzchrastiti = rozchrastiti, roztrhati, zer-
rütten, beschädigen. D. — co čím: střechu
házením na ni kamením.

Vzchváliti, il, en, ení, vzchvalovati, loben,
gutheissen. Št. Kn. Š. 203 39. — co: jmě
tvé. Ž. wit. 33. 3. V. Boha. Hr. rk. 189. —
se = chlubiti se, prahlen. Ž. wit. 5. 12.

Vzchvíti, zchvěji, ěl, ění,; vzchvívati =
počíti chvěti, zu zittern, zu schütteln anfan-
gen. — se kdy: v žalosti. St. skl. III. 100.

Vzchýliti, il, en, ení, vzchylovati, erhe-
ben. — se. Vzchýliv se (erigens) vece. ZN.

— se odkud. Vzchylte so ote mne, zlobiví.
Ž. brn.

Vzchyt, u, m., das Auffangen, Aufraffen,
Auflodern. V trávě, v mechu, v palmy vzchytu
první zřejmě vzdoruje. Č. — V. = duchem
unesení, prudké pozdvižení, extasis, die Ent-
zückung. Ve vzchytu a v tržení se ocit-
nouti. Sš. L. 94.

Vzchytiti, vzchyť, tě (íc), il, cen, ení;
vzchytati, vzchycovati = vzhůru zchytiti, auf-
fangen, aufraffen. — koho, co. Rk. Vzchytie
podlé sebe kopie. Jir. Anth. I. 481. 38. —
se. Troj. — koho kam (do čeho). Bel.
rkp. — co komu. I chléb i jíchu vám
zchytí. Žk. 132. — se kde. Cekal jsem, až
plamen nad rumy se vzchytí. Kká Td. 304.

Vzchytový, Entztickungs-. Vidění ne-
vyslovitelné a v-vé. Sš.

Vzíchov, a, m. = místo, kde co snadno
vzíti lze. Nenechávej všecko na Vzíchově
(na ráně). Č. Us. v KrkonŠ. Jg. Na V-vě
býti. U Vysok. Lng.

Vzímati, sumere, bráti, annehmen. —
co. Obličej hřiešných vzímáte. Ž. wit. 81.
2. Vz Vzejmouti.

Vzírač, e, m., der Aufblicker. Cf. Vozo-
rák. Šd.

Vzírati, aufschauen, aufblicken. Lpř. Sl.
I. 45. — co. Když v rysech zcela nepravi-
delných a nahodilých ku př. ve skvrnách
na zdi neb na tvarech skal vidíme zvláštní
obrazce, tvary pravidelné, obličeje a karri-
katury, říkáme, že to tam vzíráme. Dk.
P. 83.

Vzišť = vzjíti, vzjejíti. Na Slov. Bern.

Vzíti, vz Bráti.

Vzití, n., das einmalige Nehmen. Za jed-
nou v. to roztrhal (jednou to na sebe vzal
a roztrhal). Us. Msk.

Vzítra = zítra, morgen. Dnes jsou zde
a v. kde (vojáci), Č. Vz Zítra.

Vzítřejší, morgig. V. den. Aqu.

Vzítý; -ít, a, o, genommen = vzatý. Na
mor. Zlínsku. Brt. Člověk před sebe vzítý =
pyšný, stolz. Na Mor.