sb157-05 0..8296

1225

Vzívati = zívati, gähnen. Us.

Vzjásati, aufjauchzen. Vzjásej, ó neplod-
nice. Sš. 11. 50. (Hý. ).

Vzjasniti, il, ěn, ění; vzjasňovati = vy
jasnili, erhellen. — co čím. Hlas. — se,
sich erhellen, hell werden. Puch.

Vzječeti, el, ení, vzječívati, aufbrausen,
erschallen. Vzječ, moře! BO.

Vzjetřiti se = rozpáliti se, rozhněvati
se. I vzjetři sě národ Tatar lutých. Rkk. 51.

Vzjevení, n. = zjevení, die Offenbarung.
Nevie nižádný, hněvu-li či milosti hoden
jest. Rozuměj: bez v.; Bez v. nevieme, kto
jest jemu (Bohu) vzácnější zde a kdo jest
větčí; Sv. Jana apokalipsis řecky česky
slove v.; A knihy psalmóv jsú, v nichž sú
přikázánie, v. a modlení. Hus I. 145., 152.,
361., II. 149. (I. 167. — Tč. ). Vz Zjevení.

Vzjeviti, il, en, ení, vzjevovati, offenba-
ren. — co komu, odkud. Hus I. 361., II.
23., 153., 287., 440. Vz Zjeviti.

Vzjezd, u, m., die Auffahrt. Dch.

Vzjiskřiti = (radoščemi) počíti jiskřiti.
Kat. 96., 936.

Vzjísti = pojísti. Vzjedí chudí i zsycejí
(= budou jísti). Ž. 21. 27. (Č. ).

1. Vzjíti (zastr. vzníti), vzejdu (zastr.
vzendu, vzjidu, vznidu), vzejdi, vzejda (ouc),
vzešel, vzjití a vzeští; vzchoditi, il, zení;
vzcházeti, el, ení, vzchodívati, vzcházívati =
vzhůru jíti, vystoupiti, aufsteigen, in die
Höhe gehen, aufgehen; vystoupiti, vzrůsti,
vzniknouti, steigen, emporsteigen, den höch-
sten o. einen hohen Grad erreichen; pučiti
se, vzrůsti, keimen, emporwachsen, entkei-
men, entspriessen, aufschiessen; na jevo vy-
stoupiti, ukázati se, vyjíti, aufgehen, sicht-
bar werden, hervorkommen; povstati, po-
čátek vzíti, entstehen, aufkommen, herkom-
men. Jg. — abs. Vzchází semeno, D., Br.,
obilí, Ros., mor, Plk., oheň, Har., chřest,
Rkk., pověsť. Cyr. A bolesť srdečná vznide.
Hr. rk. 81. Prasátko vzejde (vyroste). U Rych-
nova. Přk. Nežli květina vzejde, musí míti
teplo. Us. Ntk. Slunce vzešlo. V., Hdk., Vrch.
Vzešlo jaro. Kyt. 1876. 79. Vzešli sú ludie.
Anth. Jir. I. 3. vyd. 7. Milá mi ta strana,
kde sluniečko vzchodí. Sl. ps. Tč. Spi již
v hrobě tichý sen, pokud nového zas blahý
spolčení-se vzejde den. Koll. I. 414. Obecné
to bývá, když něco nového a nenadálého
přichází, že křik veliký vzchází; Ne hned
vzejde obilíčko a pojednou neuzrá. BR. II.
112. b., 148. a. Vzejdeš jako dennice. BO.
Kteraká jest to cierkev z toho lidu židov-
ského, jenž vzcházie t. zhuoru postupuje a
prospievá z ctnosti v ctnosť?; Která jest
tato, jenž vzchází jako záře povstávajíc?
Hus III. 77. — (s kým) kam. Vznide pa-
stýř na most. Rkk. 31. V. na trůn, Us., na
mysl. Jel. Móže mi to na mysl vzníti. Dal.
Jir. 114. Kdo vzende na horu. Ž. wit. 23. 3.
Slunce vzešlo nad zemi. Br. I vzešlo mi
na um. Lipa 268. Vznide Vojmír v blaho-
dějné jutro se svú dcerú; Kehdy nad mr-
kavy šumy vznide. Rkk. 19., 46. Z mučenie
před Boha v. Kat. 3075. Vzjide se staršími
na čelo vojsky. BO. Na horu na vysokú
vzejdi; Na zemi lida mého trnie a hložie
vzejde. BO. Aj toť vzendeme k Jeruzalému.

Pass. 21. (Hý. ). Přátelství naše na nejvyšší
vzešlo. V. V. až k nebesům. Ps. ms. —
odkud. Z toho hlad vzešel. Jg. Z toho mu
škoda vzešla. Sych. Vzešli z toho veliké
výlohy; Semeno vzchází z ornice. Dch.
Komu prospěch z toho vzchází. Kos. Ol. I.
171. Z čehož pak vzešla válka, Šb., roze-
pře. Mus. 1880. 236. Říši jeho jediné z osvěty
křesťanské vzejde zdar a dobré bydlo; Z té
bitvy vzešel mu veliký prospěch; Od těch,
kdož pramen spravedlnosti býti měli, vzešla
nespravedlnosť; Dal se Míšní na cestu, z če-
hož mu vzešlo neštěstí. Ddk. II. 91., 297.,
III. 94., IV. 81. (II. 421., III. 28., 64., IV.
85., 330., V. 126., 268., VI. 143. — Tč. ). Od
nichžto (skal) bude vzcházeti vzvuk pře-
divný. Pass. 14. (Hý. ). Vzjide dým z ruky
angelské. ZN. Z toho mnoho útrat vzešlo.
V. Oblak vzchodí od západu. Ps. ms. —
čím. Nová ztráta vzešla moravskému rodu
Přemyslovců úmrtím Lutolta. Ddk. II. 431.
Spása národům vzešla myšlénkou. Vlč. Ně-
kým vzjíti (povýšenu býti). Us. Umřel M.
Hostounský, prokurator rozepří lidských,
čímž byl zbohatl a vzešel. Dač. I. 171.
Vzejde záře růženými jasnostmi. Troj. Vtě-
lením do kněh vzejde mnoho útrat. Ml. —
komu. Světlo spravedlivému vzešlo. Proch.
Ať všem národům vzejde slunce spásy. Vlč.
Odkudž vzešel mu ten prospěch, že....
Ddk. II. 381. Vzešly mu vzpomínky. Dch.
Žalobníkovi vzchází právo (nabývá práva).
J. tr. Nový ti vzešel život. Šml. Z toho
mu škoda vzešla. Ml. — kde. Pokřik v městě
vzešel. V. Odkud to přísloví mezi námi
vzešlo. Peyt. Svár mezi nimi vzešel. Ml.
Z toho nespokojenosť po vší zemi vzešla.
Šb. S. II. 132. Slunce vzešlo v plné kráse
na nebi. Vrch. Že mu v srdci láska k jiné
vzchází. Kká. Td. 239. Vstaň zas, lásko,
vynikni jak zoře, krásnou vesnou vzejdi
po prostoře. Sš. Bs. 191. Florian Gryspek
při kanceláři pražské vzešel, že radou krá-
lovskou učiněn jest. Dač. I. 166. Tak při
nich (horách) vzešel. Dač. II. 175. — (čemu)
jak. Poněvadž všemu zlému na vrch vzešlo.
Plác. Vzjidechu vzhóru vlasy mé. BO. Se-
meno vzešlo po řídku. Us. Tč. Doktor Jin-
dřich z Písnice z nízka vysoko vzešel. Dač.

I. 222. Herulové vojenskými skutky na
slovo vzešli. Šf. I. 476. A tak zlatí velmi
vysoce vzešli. Arch. IV. 104. Vz V. kde
— komu (kdy). A v největším zatemnění
ducha jeho mu záře vzešla spásy věčné.
Sš. II. 13. Překrásná dennice vzejdi v čas
našeho zarmoucení. Sš. P. 68. — oč. Sou-
dové o to vzešli. Brt. S. 73. — proč. Mar-
krabství moravskému nemalé nebezpečenství
skrze to vzcházelo. Mus. — (čemu) jak.
Poněvadž všemu zlému na vrch vzešlo.
Plác. Vzjidechu vzhóru vlasy mé. BO.

2. Vzjíti, vz Vzejmouti.

Vzjitřiti, il, en, ení = rozhněvati, erzür-
nen. — se = rozhněvati se, ergrimmen. Rkk.

Vzkákati, vz Vzkočiti.

Vzkapati, tröpfeln. — kam. Vzkape hněv
mój na toto město. BO. — V. = zahynouti,
zu Grunde gehen. — kdy. Při lenosti shnijí
lati, a při nemocnú rukú vzkape dóm (Eccl.

11. 18. ). BO.

288



	1225

	Vzívati = zívati, gähnen. Us. Vzjásati, aufjauchzen. Vzjásej, ó neplod- nice. Sš. 11. 50. (Hý. ). Vzjasniti, il, ěn, ění; vzjasňovati = vy jasnili, erhellen. — co čím. Hlas. — se, sich erhellen, hell werden. Puch. Vzječeti, el, ení, vzječívati, aufbrausen, erschallen. Vzječ, moře! BO. Vzjetřiti se = rozpáliti se, rozhněvati se. I vzjetři sě národ Tatar lutých. Rkk. 51. Vzjevení, n. = zjevení, die Offenbarung. Nevie nižádný, hněvu-li či milosti hoden jest. Rozuměj: bez v.; Bez v. nevieme, kto jest jemu (Bohu) vzácnější zde a kdo jest větčí; Sv. Jana apokalipsis řecky česky slove v.; A knihy psalmóv jsú, v nichž sú přikázánie, v. a modlení. Hus I. 145., 152., 361., II. 149. (I. 167. — Tč. ). Vz Zjevení. Vzjeviti, il, en, ení, vzjevovati, offenba- ren. — co komu, odkud. Hus I. 361., II. 23., 153., 287., 440. Vz Zjeviti. Vzjezd, u, m., die Auffahrt. Dch. Vzjiskřiti = (radoščemi) počíti jiskřiti. Kat. 96., 936. Vzjísti = pojísti. Vzjedí chudí i zsycejí (= budou jísti). Ž. 21. 27. (Č. ). 1. Vzjíti (zastr. vzníti), vzejdu (zastr. vzendu, vzjidu, vznidu), vzejdi, vzejda (ouc), vzešel, vzjití a vzeští; vzchoditi, il, zení; vzcházeti, el, ení, vzchodívati, vzcházívati = vzhůru jíti, vystoupiti, aufsteigen, in die Höhe gehen, aufgehen; vystoupiti, vzrůsti, vzniknouti, steigen, emporsteigen, den höch- sten o. einen hohen Grad erreichen; pučiti se, vzrůsti, keimen, emporwachsen, entkei- men, entspriessen, aufschiessen; na jevo vy- stoupiti, ukázati se, vyjíti, aufgehen, sicht- bar werden, hervorkommen; povstati, po- čátek vzíti, entstehen, aufkommen, herkom- men. Jg. — abs. Vzchází semeno, D., Br., obilí, Ros., mor, Plk., oheň, Har., chřest, Rkk., pověsť. Cyr. A bolesť srdečná vznide. Hr. rk. 81. Prasátko vzejde (vyroste). U Rych- nova. Přk. Nežli květina vzejde, musí míti teplo. Us. Ntk. Slunce vzešlo. V., Hdk., Vrch. Vzešlo jaro. Kyt. 1876. 79. Vzešli sú ludie. Anth. Jir. I. 3. vyd. 7. Milá mi ta strana, kde sluniečko vzchodí. Sl. ps. Tč. Spi již v hrobě tichý sen, pokud nového zas blahý spolčení-se vzejde den. Koll. I. 414. Obecné to bývá, když něco nového a nenadálého přichází, že křik veliký vzchází; Ne hned vzejde obilíčko a pojednou neuzrá. BR. II. 112. b., 148. a. Vzejdeš jako dennice. BO. Kteraká jest to cierkev z toho lidu židov- ského, jenž vzcházie t. zhuoru postupuje a prospievá z ctnosti v ctnosť?; Která jest tato, jenž vzchází jako záře povstávajíc? Hus III. 77. — (s kým) kam. Vznide pa- stýř na most. Rkk. 31. V. na trůn, Us., na mysl. Jel. Móže mi to na mysl vzníti. Dal. Jir. 114. Kdo vzende na horu. Ž. wit. 23. 3. Slunce vzešlo nad zemi. Br. I vzešlo mi na um. Lipa 268. Vznide Vojmír v blaho- dějné jutro se svú dcerú; Kehdy nad mr- kavy šumy vznide. Rkk. 19., 46. Z mučenie před Boha v. Kat. 3075. Vzjide se staršími na čelo vojsky. BO. Na horu na vysokú vzejdi; Na zemi lida mého trnie a hložie vzejde. BO. Aj toť vzendeme k Jeruzalému.	Pass. 21. (Hý. ). Přátelství naše na nejvyšší vzešlo. V. V. až k nebesům. Ps. ms. — odkud. Z toho hlad vzešel. Jg. Z toho mu škoda vzešla. Sych. Vzešli z toho veliké výlohy; Semeno vzchází z ornice. Dch. Komu prospěch z toho vzchází. Kos. Ol. I. 171. Z čehož pak vzešla válka, Šb., roze- pře. Mus. 1880. 236. Říši jeho jediné z osvěty křesťanské vzejde zdar a dobré bydlo; Z té bitvy vzešel mu veliký prospěch; Od těch, kdož pramen spravedlnosti býti měli, vzešla nespravedlnosť; Dal se Míšní na cestu, z če- hož mu vzešlo neštěstí. Ddk. II. 91., 297., III. 94., IV. 81. (II. 421., III. 28., 64., IV. 85., 330., V. 126., 268., VI. 143. — Tč. ). Od nichžto (skal) bude vzcházeti vzvuk pře- divný. Pass. 14. (Hý. ). Vzjide dým z ruky angelské. ZN. Z toho mnoho útrat vzešlo. V. Oblak vzchodí od západu. Ps. ms. — čím. Nová ztráta vzešla moravskému rodu Přemyslovců úmrtím Lutolta. Ddk. II. 431. Spása národům vzešla myšlénkou. Vlč. Ně- kým vzjíti (povýšenu býti). Us. Umřel M. Hostounský, prokurator rozepří lidských, čímž byl zbohatl a vzešel. Dač. I. 171. Vzejde záře růženými jasnostmi. Troj. Vtě- lením do kněh vzejde mnoho útrat. Ml. — komu. Světlo spravedlivému vzešlo. Proch. Ať všem národům vzejde slunce spásy. Vlč. Odkudž vzešel mu ten prospěch, že.... Ddk. II. 381. Vzešly mu vzpomínky. Dch. Žalobníkovi vzchází právo (nabývá práva). J. tr. Nový ti vzešel život. Šml. Z toho mu škoda vzešla. Ml. — kde. Pokřik v městě vzešel. V. Odkud to přísloví mezi námi vzešlo. Peyt. Svár mezi nimi vzešel. Ml. Z toho nespokojenosť po vší zemi vzešla. Šb. S. II. 132. Slunce vzešlo v plné kráse na nebi. Vrch. Že mu v srdci láska k jiné vzchází. Kká. Td. 239. Vstaň zas, lásko, vynikni jak zoře, krásnou vesnou vzejdi po prostoře. Sš. Bs. 191. Florian Gryspek při kanceláři pražské vzešel, že radou krá- lovskou učiněn jest. Dač. I. 166. Tak při nich (horách) vzešel. Dač. II. 175. — (čemu) jak. Poněvadž všemu zlému na vrch vzešlo. Plác. Vzjidechu vzhóru vlasy mé. BO. Se- meno vzešlo po řídku. Us. Tč. Doktor Jin- dřich z Písnice z nízka vysoko vzešel. Dač. I. 222. Herulové vojenskými skutky na slovo vzešli. Šf. I. 476. A tak zlatí velmi vysoce vzešli. Arch. IV. 104. Vz V. kde — komu (kdy). A v největším zatemnění ducha jeho mu záře vzešla spásy věčné. Sš. II. 13. Překrásná dennice vzejdi v čas našeho zarmoucení. Sš. P. 68. — oč. Sou- dové o to vzešli. Brt. S. 73. — proč. Mar- krabství moravskému nemalé nebezpečenství skrze to vzcházelo. Mus. — (čemu) jak. Poněvadž všemu zlému na vrch vzešlo. Plác. Vzjidechu vzhóru vlasy mé. BO. 2. Vzjíti, vz Vzejmouti. Vzjitřiti, il, en, ení = rozhněvati, erzür- nen. — se = rozhněvati se, ergrimmen. Rkk. Vzkákati, vz Vzkočiti. Vzkapati, tröpfeln. — kam. Vzkape hněv mój na toto město. BO. — V. = zahynouti, zu Grunde gehen. — kdy. Při lenosti shnijí lati, a při nemocnú rukú vzkape dóm (Eccl. 11. 18. ). BO. 288