sb157-05 0..8296

1226

Vzkaz, u, m. = vzkázání, die Nachricht,
Vermeldung, Entbietung, Botschaft, Post.
Čch., Šd., Kká. Td. 183. Pradávným věkům
v. Hdk. C. 298. Odešli a nechali tam v. Us.
Vk. Pěkných vzkazů plna křídla. Pokr. Já
měla pořád vzkazy (pořád mi ženiši vzka-
zovali). U Dobr. Vk.

Vzkáza, y, f. = zkáza. Abychom na
vzkázu nepřátel zmužile povstali. Troj. Výb.
II. 77. 25.

Vzkázání, n. = vzkaz. Jaké v. nesete?
Us. Šd.

Vzkázati, vzkáži, vzkaž, al, án, ání;
vzkazovati (zastr. = poručiti, rozkázati, be-
fehlen); po někom oznámiti, vermelden, an-
melden, sagen lassen, entbieten. Jg., Ž. wit.
132. 3. — abs. Pozdravujte nám je. Odpo-
věď: Zdrávi vzkazovali. Us. Šd, Wtr. Ja-
kožť sem prve psal a vzkázal. Arch. III.
23. — co komu: pozdravení. Pass. Všem
milosť naši císařskú a všecko dobré vzka-
zujeme. Nar. o h. a k. Svou službu mu vzka-
zují. O. z D., Arch. I. 232., Mt. S. I. 98. Po-
zdravení vám vzkazujeme. Sl. let. 279., BR.
II. 529., J. tr. V-ti někomu zdraví, Jel. Enc.
m. 4., Er. P. 494. a., pozdrav, Dch., své po-
litování, Dch., svou přízeň. Kat 1450. Co
vzkážeš domů vašim? Us. Šd. Že vzkazuju
tatíčkovi: Pán Bůh zaplať, že nám to dal.
Us. Šd. V-la mi, abych se (si) ji bral. Us.
na Mor. Tč. Domluvu svou vzkazoval du-
chovním knížatům v Polště. Ddk. III. 178.
Vzkázali mi z Klatov pání, že mě vezmou
na vojnu. Čes. mor. ps. 246. Službu vzka-
zujú môj pán a moja paní a prosia vás,
keby ste sa na krátky čas vybraly k nám;
predo dvermi stojí koča, čaká na vás. Dbš.
Sl. pov. III. 4. Mládenec má vůlu, on si
volit může, co mu srdce káže; ale panna
ne tak, ona musí čekat, až jí synek vzkáže;
Vzkázal ti tvůj milý dobrý den, abys ne-
jedla a nepila celý deň. Sš. P. 474., 514.
Z toho Čechové velice byli potěšeni a vzka-
zovali srdečné díky legatovi. Pal. Děj. III.
3. 67. Žeby přijeti chtěl, když jemu vzkáží.
Ib. III. 3. 280., Arch. I. 6. (Šd. ). A já jsem
jemu vzkázal, aby přišel a své opatřil. NB.
Tč. 259. Zdali ste jí o tom jaké návěští dal,
ale vzkázala mi, že žádné. Žer. 349. I vzká-
zal mi, abych své pobrala; Oni nám vzká-
zali, abychom naň přísud vzali. Půh. I. 297.,
II. 329. Naleznete-li zmilelého mého, abyste
vzkázaly jemu, žeť pro miloště nedužím;
Vzkázal mi, že jsem horší, než který ďábel.
Hus III. 64. 241. Neb jemu Buoh bieše
vzkázal. Pass. 4. — co komu jak: pod
rukou (tajně). D. V. někomu po někom po-
zdravení. Us. Vzkázal pokaždé v odpověď,
že...; Že svolení svého k tomu darování
jinými cestami t. j. listem nebo po poslu
opatu dal vzkázati. Ddk. II. 240., 403. (Tč. ).
Vzkázal mu po témž Plesníkovi, že jemu
plniti (platiti) chce. NB. Té. 67. A tak se
na tom svolili, kdebykoli krále nalezli, aby
vzkázal po týchž, kdeby se chtěl sjeti s jme-
novanými posly. Pal. Děj. IV. 1. 79. A jáť
jediné pomluvím s ním a po něm ty věci
vzkáži. Arch. IV. 7. (I. 12. ). V. někomu
něco po listech a poslu. Troj. 475. Po sestře
(tobě) vzkazováše. Hr. rk. 91. Vzkázal to

těmito slovy. V. Vzkázal mu po listě, BO.,
Pass. mus. 345., po mnichu. Žvt. otc. 49. b.

— komu oč: o zboží, Us., o hubičku. Er.
P. 223. Vzkázali sú nám o vašie chvále a
o cti a o veselí, BO., o berni. Let. 427. —
co komu s kým. My rychtar se všeckou
poctivou dedinou vzkazujeme vám poklonu.
Sl. let. I. 285. — kdy. Pozdravení, při
tom všeho dobrého vám vzkazujeme. Sl. let.
IV. 168. Ona mi vzkázala o jarmarce. Er.
P. 135. — o čem. Ona mi o tom vzkázala.
Us. — s inft. Vzkázal mne pozdraviti. Us.
Jg, Šd. — (co komu) od koho. Vzkažte
ode mne Herodesovi. BR. II. 254. b. Vzkaž
mu ode mne dobrý den. Us. Od Přemysla
dobrého přátelství vzkazovati počal. Háj.

— pro koho v. (= poslati). Us.

Vzkazek, zku, m. = vzkaz. Kos. v Km.

Vzkazka, y, f. = vzkaz. Hiorb. 141.

Vzkazování, n. = opětný vzkaz, wieder-
holte Benachrichtigung, Nachricht.

Vzkazovati, vz Vzkázati.

Vzklad, u, m. = vzkládání. V. rukou.
Sš. Sk. 71. (Hý. ).

Vzkládání, n., die Auflegung. V. rukou.

Vzkládati, vz Vzložiti.

Vzkláňati, zastr. = vzkláněti. Vz Sklo-
niti. Ž. wit. 100. 7. (Č. ).
Vzklapnouti, pnul a pl, utí, aufklappen.
Šm.

Vzkléti = maledicere, fluchen. Vzeklnú
oni, maledicent. Ž. wit. 108. 28.

Vzklíčiti se = pučeli se, vyrážeti, auf-,
emporkehnen. Semeno se vzklíčilo. Us.

Vzkliditi, vz Vzkluditi.

Vzkloktati = vzhůru kloktati, bouřiti
se, aufbrausen. Když víno nové vlí v nové
sudy, vzklokce. Št. Káže v. hlubokosti
mořské (fervescere). BO.

Vzkluditi, vzkliditi se kam: k někomu,
sich einquartiren. Na Ostrav. Tč.

Vzkočiti, vzkoč, če (íc), il, ení; vzká-
kati, kám a či; vzkakovati = vzhůru sko-
čiti, aufspringen. V. místo vzskočiti, vz
Vz. — kam: na stůl, na lavici, Ros., na
kóň. Rkk. V. do města. Br. A já ledvy
jsem vzkočil jim k dobrému člověku do
domu, kdež sera věděl dvéře otevřeny. NB.
Tč. 93.

Vzkochati, sich ergötzen. Duše vzkochá
sě, delectabitur. Ž. wit. 34. 9., 36. 11.

Vzkolébati = ukolíbati, wiegen. Krok.
I. a 82.

Vzkolubiti se, vzkolupiti se, il, ení =
na způsob klubka se vztočiti, se zdvihnouti,
sich knäulen. — proti čemu. Ještěr proti
městu se vzkolubě svým smrdutým duchem
všecko povětřie zamútieše. Výb. I. 301.,
Pass. 334.

Vzkolupiti, vz Vzkolubiti.

Vzkopati, aufgraben, ausgraben. —co
komu. Jakž oněm vzkopal jámu, tak tudiež
upad v ňu samu. Alx. V. v. 264. (HP. 66).

Vzkotaliti, il, en, ení, zu rollen anfan-
gen. Ros.

Vzkoupiti, vzkupovati, aufkaufen. — co:
Rk., desátky. Arch. IV. 36.

Vzkouřiti, vz Vzkúřiti.

Vzkralovati, herrschen. Vzkraluje Hospo-
din, regnabit. Ž. wit. 145. 10.