sb157-05 0..8296

1227

Vzkřehtati, fremere, klappern, knirschen.
— čím. Hřiešník zuby svými vzkřehce, fre-
met. Ž. wit. 111. 10. Vzkřehce naň zuby
svými. Ib. 36. 12.

Vzkřes, u, m. = vzkříšení, z mrtvých
vstání, die Auferstehung von den Todten,
resurrectio. Šd. Rodíme se na smrť a mřeme
na vzkřes. Rus. Šd. Ze vzkřesu ten se těšil.
Sš. Bs. 218. V. Páně; A vyjdou, kteří dobře
činili, na v. života, kteří však zlé věci pá-
chali, na v. soudu; Napřed jedná se o v-su
duchovním co o podmínce a podkladu v-su
tělesného; V dalejšku o v-su pohrobném,
posmrtném a budoucím, jehož se i zlým
lidem dostane, řeč vede; Důležitosť v-su
Lazarova; Slyšela o v-su mládence naim-
ského; Pán po svém v-su zjevil se apošto-
lům; V. předpokládá smrť; Či ženou tedy
při vzkřesu žena ta bude ?; Vzkříšení Páně
není záslužnou příčinou v-su našeho, ale
jest působivou a příkladnou příčinou jeho;
Naděje brzkého v-su; A mocí velikou od-
dávali apoštolé svědectví o vzkřesu Jezu
Krista; Slavila se památka v-su Páně; Ne-
může se pak místo to jinak vykládati leč
o skutečném v-su mrtevce; Vyznavač v-su;
Svědčení o v-su Páně; Aby posluchači mož-
nosť v-su poznali; Náuka o vzkřesu; Udá-
losť v-su. Sš. J. 22., 85., 87., 183., 188., 233.,
Mr. 38., 54., I. 57., Sk. 27., 52., 232., 233.,
268., 277., 279. (Hý. ).

Vzkřesba, y, f. = vzkřes. Obživba a v.
duchovná vymáhá se strany člověka spolu-
působení. Sš. J. 89.

Vzkřesitel, vzkřísitel, e, m., der Er-
wecker. Bern.

Vzkřesitelka, y, f., vzkřesitelkyně, ě, f.,
die Erweckerin. Bern.

Vzkřesiti, il, sen, ení, vzkřešovati, vzkří-
sati = vzkřísiti, auferwecken, von den Todten
erwecken. — koho odkud: z mrtvých Bern.
— se, von den Todten auferstehen; wieder-
hergestellt werden. Na Slov. Bern.

Vzkřesnouti = vzniknouti, entstehen;
vzkříšen býti, auferweckt werden. Pass. —
abs. Kdo vzkřesnul, ten dříve umřel a nyní
žije. Sš. II. 230. — s kým. Ovšem tedy
i s Kristem jsme povstali a vzkřesli. Sš.
II. 219. (Hý. ). — kde. Jenž jest vzkřesl
v ráji rozkoše, qui ortus est in paradiso
voluptatis. S. Aug. saec. 14. Keby to bolo
zostalo tak, bola by zaniklá Veliká Morava
vzkresla v Uhrách zase. Lipa 11.

Vzkřešovati, vz Vzkřísiti.

Vzkřičeti, el, ení, vzkřiknouti, knul a
kl, utí, vzkřikovati, aufschreien. Kat. —
kam. I vzkřiče k Hospodinu potřebuje
pomoci. BO. — na koho. Ros. — jak:
silným hlasem, Us., velmi, hlasitě. Lpř.
Slov. Z chvějících se prsou vzkřikl novic.
Čch. Mch. 52. Celý sněm vzkřikl prý jed-
ním hlasem; Křečí popaden najednou vzkřik-
nul slovy hroznými. Pal. V., 1., 137., 200. —
odkud: z lesa. Us. — Vz Zkřičeti.

Vzkřik, u, m. = výkřik, der Aufschrei.
Hdk. Hrozný v. Osv. I. 377.

Vzkříknouti, vz Vzkřičeti.

Vzkřísati, vz Vzkřísiti.

Vzkřísenec, nce, m. = vzkříšený. Sš.
II. 89. K novému životu v navi, kde sešiel

sa nebohý vzkřiesenec so svojimi milými.
Tóth. Sl. báj. I. 109.

Vzkřísiti, vzkřes, vzkříse (íc), vzkřísil,
šen, šení; vzkřísati, vzkřešovati = obživiti,
auferwecken, von den Todten erwecken. —
abs. Vzkříšení = vstalť jest! BR. II. 187.
b. — koho: omdleného (k sobě přivésti).
D. Paměť dávných dob v. Ddk. II. 183.
Mrtvé vzkřešije. ZN. Dědici lakomců jsou
všemohoucí, neb mohou v. mrtvé (zakopané
peníze). Us. Tč. — koho odkud: z mrt-
vých. V., Hus I. 37., II. 354. — co komu.
Dcerku jemu vzkřísil. BR. II. 41, Kdyžtos
jej (jí) byl bratra vzkřísil. Hr. rk. 95. —
koho k čemu. Byl to pohled, že mohl
mrtvé k životu v. (dojemný). Šml. Touha
ta v-la jej zase k životu. Vlč. — Sš. Sk.
119. — jak. Z hrobů vzkřísíš troubou an-
dělovou miliony lidských duší. Vrch. Jeho
Lazara) Buoh svú mocí vzkřiesil; Eliáš do-
tekl se mrtvého mládce, jehož jest zkřiesil
a Eliseus také dotekl sě mrtvého a vzkřie-
sil ho mocí boží. Hus I. 30., II. 43. I nás
dle ducha i druhdy dle těla v-sí. Sš. II.
213 — koho kdy. Obživeš po dvú dní,
v třetí den vzkřesíš nás. Hus II. 138., 150.
— se (kdy jak). Později opět se město
to vzkřísilo (zvedlo). Sš. Sk. 102. Z mlá-
dence toho radovala se jest vdova a pro
lidi, jenž každý den se vzkřešují na duchu,
raduje se cierkev svatá. Hus II. 354.

Vzkříšení, n. = vzkřes, vz toto. V MV.
nepravá glossa. Pa. V. mrtvých, z mrtvých.
V. Těla z mrtvých v. Us. Dch. Tudy ne-
mohlo v. Kristovo jenom pomíjelivo a pře-
chodno, nébrž musí věčno, nezměnno a ne-
zvrátno býti. Sš. Sk. 162. Jeho slavné v.;
Smrť a v. jeho k spasení jim neprospěje;
Z jeho v. pléše; Duchovní v.; Příklad při
Kristu ukázán u v. jeho. BR. II. 3., 56.,
132. a., 187., 647. (Šd. ). — V. Páně, v.
boží = velikonoce, das Auferstehungsfest,
die Ostern, das Osterfest. V., Šd. Tak že
se ani na boží v. žádná mše sv. zde ne-
sloužila. Pam. Val. Meziř. 151.

Vzkříšenosť, i, f. = vzkříšení. Ros.

Vzkříšený; -en, a, o, auferweckt, von
den Todten erweckt. V. Kristus. Sl. let. 1.
153. Tuto té své pobožnosti užitek měly,
že Pána v-ho nejprv viděly; Žes mne viděl
z mrtvých v-ho. BR. II. 132. a., 384. b.

Vzkrmiti, vzkrmím, vzkrm, il, en, ení,
aufnähren. — koho čím. Krok. 1. a. 82.

Vzkrochotati, zastr. = počíti krochotati,
skřípěti. Výb. I. 342.

Vzkrúšení, n., vz Zkroušení. Dobré v.
vzíti. Výb. II. 14.

Vzkružie, n., zastr. = okrouhlosť, okrouhlé
klenutí. Kat. 1378. Gb. to má za sloveso:
(Hvězdy) vzkrúžie ob tvrdosti. Vz Listy
filol. 1882. 304.

Vzkupiti, il, en, ení = vzhůru kupiti,
nahromaditi, aufhäufen. — co: seno. — se.
St. skl.

Vzkupovati, vz Vzkoupiti.

Vzkůře = brzo, bald. Lépe: v skůře, vz
Skoro. Jg. Aby sobě jmenovali, jakými by
sobě penězi platiti jměli, že na slyš jest,
že v. peníze vídenští puojdú. NB. Tč. 29.

288*