Předchozí (1226)  Strana:1227  Další (1228) |
|
|||
1227
|
|||
|
|||
Vzkřehtati, fremere, klappern, knirschen.
— čím. Hřiešník zuby svými vzkřehce, fre- met. Ž. wit. 111. 10. Vzkřehce naň zuby svými. Ib. 36. 12. Vzkřes, u, m. = vzkříšení, z mrtvých
vstání, die Auferstehung von den Todten, resurrectio. Šd. Rodíme se na smrť a mřeme na vzkřes. Rus. Šd. Ze vzkřesu ten se těšil. Sš. Bs. 218. V. Páně; A vyjdou, kteří dobře činili, na v. života, kteří však zlé věci pá- chali, na v. soudu; Napřed jedná se o v-su duchovním co o podmínce a podkladu v-su tělesného; V dalejšku o v-su pohrobném, posmrtném a budoucím, jehož se i zlým lidem dostane, řeč vede; Důležitosť v-su Lazarova; Slyšela o v-su mládence naim- ského; Pán po svém v-su zjevil se apošto- lům; V. předpokládá smrť; Či ženou tedy při vzkřesu žena ta bude ?; Vzkříšení Páně není záslužnou příčinou v-su našeho, ale jest působivou a příkladnou příčinou jeho; Naděje brzkého v-su; A mocí velikou od- dávali apoštolé svědectví o vzkřesu Jezu Krista; Slavila se památka v-su Páně; Ne- může se pak místo to jinak vykládati leč o skutečném v-su mrtevce; Vyznavač v-su; Svědčení o v-su Páně; Aby posluchači mož- nosť v-su poznali; Náuka o vzkřesu; Udá- losť v-su. Sš. J. 22., 85., 87., 183., 188., 233., Mr. 38., 54., I. 57., Sk. 27., 52., 232., 233., 268., 277., 279. (Hý. ). Vzkřesba, y, f. = vzkřes. Obživba a v.
duchovná vymáhá se strany člověka spolu- působení. Sš. J. 89. Vzkřesitel, vzkřísitel, e, m., der Er-
wecker. Bern. Vzkřesitelka, y, f., vzkřesitelkyně, ě, f.,
die Erweckerin. Bern. Vzkřesiti, il, sen, ení, vzkřešovati, vzkří-
sati = vzkřísiti, auferwecken, von den Todten erwecken. — koho odkud: z mrtvých Bern. — se, von den Todten auferstehen; wieder- hergestellt werden. Na Slov. Bern. Vzkřesnouti = vzniknouti, entstehen;
vzkříšen býti, auferweckt werden. Pass. — abs. Kdo vzkřesnul, ten dříve umřel a nyní žije. Sš. II. 230. — s kým. Ovšem tedy i s Kristem jsme povstali a vzkřesli. Sš. II. 219. (Hý. ). — kde. Jenž jest vzkřesl v ráji rozkoše, qui ortus est in paradiso voluptatis. S. Aug. saec. 14. Keby to bolo zostalo tak, bola by zaniklá Veliká Morava vzkresla v Uhrách zase. Lipa 11. Vzkřešovati, vz Vzkřísiti.
Vzkřičeti, el, ení, vzkřiknouti, knul a
kl, utí, vzkřikovati, aufschreien. Kat. — kam. I vzkřiče k Hospodinu potřebuje pomoci. BO. — na koho. Ros. — jak: silným hlasem, Us., velmi, hlasitě. Lpř. Slov. Z chvějících se prsou vzkřikl novic. Čch. Mch. 52. Celý sněm vzkřikl prý jed- ním hlasem; Křečí popaden najednou vzkřik- nul slovy hroznými. Pal. V., 1., 137., 200. — odkud: z lesa. Us. — Vz Zkřičeti. Vzkřik, u, m. = výkřik, der Aufschrei.
Hdk. Hrozný v. Osv. I. 377. Vzkříknouti, vz Vzkřičeti.
Vzkřísati, vz Vzkřísiti.
Vzkřísenec, nce, m. = vzkříšený. Sš.
II. 89. K novému životu v navi, kde sešiel |
sa nebohý vzkřiesenec so svojimi milými.
Tóth. Sl. báj. I. 109. Vzkřísiti, vzkřes, vzkříse (íc), vzkřísil,
šen, šení; vzkřísati, vzkřešovati = obživiti, auferwecken, von den Todten erwecken. — abs. Vzkříšení = vstalť jest! BR. II. 187. b. — koho: omdleného (k sobě přivésti). D. Paměť dávných dob v. Ddk. II. 183. Mrtvé vzkřešije. ZN. Dědici lakomců jsou všemohoucí, neb mohou v. mrtvé (zakopané peníze). Us. Tč. — koho odkud: z mrt- vých. V., Hus I. 37., II. 354. — co komu. Dcerku jemu vzkřísil. BR. II. 41, Kdyžtos jej (jí) byl bratra vzkřísil. Hr. rk. 95. — koho k čemu. Byl to pohled, že mohl mrtvé k životu v. (dojemný). Šml. Touha ta v-la jej zase k životu. Vlč. — Sš. Sk. 119. — jak. Z hrobů vzkřísíš troubou an- dělovou miliony lidských duší. Vrch. Jeho Lazara) Buoh svú mocí vzkřiesil; Eliáš do- tekl se mrtvého mládce, jehož jest zkřiesil a Eliseus také dotekl sě mrtvého a vzkřie- sil ho mocí boží. Hus I. 30., II. 43. I nás dle ducha i druhdy dle těla v-sí. Sš. II. 213 — koho kdy. Obživeš po dvú dní, v třetí den vzkřesíš nás. Hus II. 138., 150. — se (kdy jak). Později opět se město to vzkřísilo (zvedlo). Sš. Sk. 102. Z mlá- dence toho radovala se jest vdova a pro lidi, jenž každý den se vzkřešují na duchu, raduje se cierkev svatá. Hus II. 354. Vzkříšení, n. = vzkřes, vz toto. V MV.
nepravá glossa. Pa. V. mrtvých, z mrtvých. V. Těla z mrtvých v. Us. Dch. Tudy ne- mohlo v. Kristovo jenom pomíjelivo a pře- chodno, nébrž musí věčno, nezměnno a ne- zvrátno býti. Sš. Sk. 162. Jeho slavné v.; Smrť a v. jeho k spasení jim neprospěje; Z jeho v. pléše; Duchovní v.; Příklad při Kristu ukázán u v. jeho. BR. II. 3., 56., 132. a., 187., 647. (Šd. ). — V. Páně, v. boží = velikonoce, das Auferstehungsfest, die Ostern, das Osterfest. V., Šd. Tak že se ani na boží v. žádná mše sv. zde ne- sloužila. Pam. Val. Meziř. 151. Vzkříšenosť, i, f. = vzkříšení. Ros.
Vzkříšený; -en, a, o, auferweckt, von
den Todten erweckt. V. Kristus. Sl. let. 1. 153. Tuto té své pobožnosti užitek měly, že Pána v-ho nejprv viděly; Žes mne viděl z mrtvých v-ho. BR. II. 132. a., 384. b. Vzkrmiti, vzkrmím, vzkrm, il, en, ení,
aufnähren. — koho čím. Krok. 1. a. 82. Vzkrochotati, zastr. = počíti krochotati,
skřípěti. Výb. I. 342. Vzkrúšení, n., vz Zkroušení. Dobré v.
vzíti. Výb. II. 14. Vzkružie, n., zastr. = okrouhlosť, okrouhlé
klenutí. Kat. 1378. Gb. to má za sloveso: (Hvězdy) vzkrúžie ob tvrdosti. Vz Listy filol. 1882. 304. Vzkupiti, il, en, ení = vzhůru kupiti,
nahromaditi, aufhäufen. — co: seno. — se. St. skl. Vzkupovati, vz Vzkoupiti.
Vzkůře = brzo, bald. Lépe: v skůře, vz
Skoro. Jg. Aby sobě jmenovali, jakými by sobě penězi platiti jměli, že na slyš jest, že v. peníze vídenští puojdú. NB. Tč. 29. 288*
|
||
|
|||
Předchozí (1226)  Strana:1227  Další (1228) |