sb157-05 0..8296

1228

Vzkúřiti sě, zastr. = kouřem vzhůru
vstoupiti. Kat. 1914. (Hory) vzkúřie se, furni-
gabunt. Ž. wit. 143. 5.

Vzkusiti, il, šen, ení, vzkušovati, pro-
bare. Vzkušovali i viděli diela tvá. Ž. wit.
94. a. 9. Us. u Uher. hrad. Tč.

Vzkvésti, vzkvetu, tl, ení; vzkvísti,
vzkvětu, tl, ení; zkvetnouti, vzkvítati = do
květu vzrůsti, florere, aufblühen. Jg., Z. wit.
89. 6. Vzkvetlo tělo mé. Ž. wit. 27. 7. Zkvete
svatosť má. 1b. 131. 18. Otka jest vzkvetla.
Dal. Jir. 6. Abych opatřil, vzkvetly-li sú
vinice. Hus II. 79. — kde. Na zemi věčné
jaro vzkvítá. Květ. Ž. bás. — jak. Ta růže
uvadne buď se mnou do hrobu anebo zkvete
zvýší rodu mého. Shakesp. Tč. Bez staro-
stí, bez vášní vzkvítalo (dítko). Osv. V.
636. — kdy jak. A sám (Štěpán) v po-
sledních života okamžicích vzkvetl co plná
růže krásou a záplavou svrchované a do-
konalé ku Kristu lásky. Sš. Sk. 92. (Hý. ).

Vzkvět, u, m. = rozkvět, das Aufblühen.
Vrch. V. umění. NA. I. 39.

Vzkvétající, aufblühend. V. vzdělanosť.
Šb. S. II. 11.

Vzkvíliti, il, ení, aufjammern, ingemere.
BO. Vy vzpláčete i vzkvílíte a svět se vzra-
duje. ZN.

Vzkydati, hinauf-, bewerfen. — čím
kam. Mnozí naň blátem vzkydají. Hr. rk.
379.

Vzkynouti, ul, utí = vykynuti, auf-,
ausgäbren, aufgehen. Chléb vzkynul.

Vzkynulý, aufgegangen. V. chléb. Mand.

Vzkypěti, ěl, ění, aufwallen, aufbrausen,
überlaufen. — abs. Vlny vzkypěly. Vrch.
Hněv jeho vzkypěl. Nedejmež srdci svému
v. samovražedně. Jahn. — čím (proč).
Volá vzkypěv hněvy. Kká. Td. 238. Bořek
hněvnou vzkypěl řečí. Čch. Bs. 97. — kde.
Všecko v něm vzkypělo (zlobil se). Šml.
Vzkypěla ve mně žluč. Vrch. — jak (v co,
odkud). Paříž vzkypěla v revoluci. Vlč.
V jeden vichor v-li jsme ze dna. Kká.
K sl. j. 63.

Vzkyseliti, il, en, ení. — koho = ky-
selosť, hněv v něm způsobiti, erbittern. Ž. 77.
41., 104. 28.

Vzkysiti, il, šen, ení, vzkyšovati, vzky-
šovávati = vzkyseliti, puditi, erbittern. —
koho kde. Oni pak vzkyšovali jej v radě;
Kolikrát vzkyšovávali jej na púsči. Ž. 105.
43., 77. 40.

Vzláště, chybně m.: zvláště, od vlastní.
Mk. Chýriť dobrodění nesluší nikomu v.,
když by dobrodinec chcel býť proti tomu.
Na Slov. Tč.

Vzláti, vzlaji (vz Láti), increpare, ar-
guere, vorwerfen. Ž. wit. 9. 6., 49. 21. —
komu. Oni jemu vzlachu. ZN. Vzlaju tobě,
arguam te. Ž. wit. 49. 21. Vzlál jsi vlastem.
Ž. wit 9. 6. — proč. Ktož vzlaje pro lec-
cos. Št. Uč. 23. a.

Vzlažiti = zvlažiti. Na Slov. Tč.

Vzléci = obléci, anziehen. — co kam.
Rúcho vzlek na sě. Hr. rk. 35.

Vzlepšiti, il, en, ení, vzlepšovati, auf-
bessern, melioriren. Šm.

Vzlesknouti, kl, utí, erglänzen, empor-
glänzen. Šm.

Vzlet, u, m. = vzletění, der Aufschwung,
Aufflug, Schwung in die Höhe. V. ducha
lidského, Mus., obrazlivosti. D. Jeho my-
šlénky, tyto básně nemají žádného vzletu.
Us. V. nauk. Vz KP. I. 90. V. svůj výše
vznésti; úchvatný v. zpěvu. Dch. V. duše,
Us., ducha, Šb. S. II. 248., Vlč., fantasie,
Čch. Bs. 58., písně, Kká. K sl. j. 6., růstu,
der Vegetationsaufschwung, Šp.; v. básnický,
myšlénkový, Us., tvůrčí, Mus., 1880. 263.,
ladný, Hdk. L. kv. 34., orlí. Kká. K sl. j.
8. Já som byl šťastný v mojich detinských
hrách, v mojich mládeneckých vzletoch,
v mojich duchovných cvičeniach. Lipa 320.

Vzletěti, ěl, ění; zvlétnouti, zvlítnouti,
tnul a tl, utí; vzletovati = vzhůru letěti,
auffliegen. — abs. Pták vzletěl. Us Vzlítni,
vzlítni, pelesto, má drahá nevěsto. Čes. mor.
ps. 26. Jen to chtěl bych ještě věděti, zda
sám jen duch tam, či i srdce vzletne. Koll.
I. 199. — kam: na střechu. Ros., nad
dům. Ráj. Meč vzletě za ohradu. Rkk. 44.
— Jg. K nebesům vzletěla. Klš. — jak
(kam proč). Kdy na tě zřím, tu vzlétám
výše sebe. Kká. Jak motýli vzletli bílým
křídlem. Duše vzlétne k nebi zlatým kří-
dlem. Vrch. A totoť jest puška třetí, pro
tuť baby skřítkem k čertu vzletie. Mst.
Duch zlý u brzkém spěchu vzletě na ko-
stelní střechu. Výb. I. 193.

Vzletlý, hinaufgeflogen. — odkud. V.
z nitra země. Čch. Mch. 49.

Vzletnosť, i, f. = vzlet. Dch.

1. Vzletný, schwungvoll, hochfliegend.
V. promluva, řeč, slova, báseň, Dch., pro-
slov, Čch. Ptr. 54., plapol, Kká. v Osv. I.
255., duch, myšlénka, Us. Pdl., sloh, Tč.,
tvoření básnické, apotheosa. Mus. 1880. 276.,
363. Křídla polámali v-ná. Hdk.

2. Vzlétný, vzlítný = dopeřený, flügge.
V. pták. Nz.

Vzlézti, vz Lézti; vzlézati = vzhůru
lézti, vylézti, ersteigen, erklettern, hinauf-
steigen. — kam. Bych mohla na kříž k synu
vzlézti. St. skl. Na domy vzlezú. BO.

Vzlíbati = políbiti, abküssen. — koho.
St. skl. I. 160.

Vzlínání, n., vz Línati. Osv. 1873. 201.

Vzlínati, vz Línati.

Vzlínavosť, i, f. = vláskovitosť, kapilla-
rita, die Kapillarität. S. N., Osv. 1873. 201.

Vzlínavý = vláskovitý, Kapillar-.

Vzlíti = naliti, aufgiessen. — co kam.
Když naň (na vápenný kámen) vzlé kto
vody. Št. Kn. š. 125. 6.

Vzlítnouti, vz Vzletěti.

Vzlítný, vz Vzletný, 2.

Vzlobiti se, il, en, ení = rozlobiti se,
sich ärgern. Jak náhle učiní jemu někto něco
protivného, tak milosť zmizí, tak se vzlobí,
tak vzprchá. Št. Hřiešník vzlobí se, irasce-
tur. Ž. wit. 111. 10.

Vzlomoziti, il, en, ení, vzlomozovati, con-
cutere, erschüttern. — co. Strach vzlomozí
tělo mé. BO.

Vzloupiti, il, en, ení, vzlupovati = jako
loupež vzíti, wegrauben. — koho kam.
Ďábel duši do ohně věčného vzlúpie. Hus III.
111. — co kudy. Ďábel z něho vstúpil a
potom břichem jeho duši vzlúpil. Hus I. 205.