sb157-05 0..8296

1229

Vzložení, n., das Auflegen, Stellen. O v.
žádosti od farizeů na Krista Pána. BR. II. 70.

Vzložený; -en, a, o, niedergelegt, auf-
gelegt, hingelegt, gegeben, übertragen. Vz
Vzložiti. — kum. Narážeje na úlohu v-nou
na posly císařovy. Pal. Děj. V. 2. 330. Žá-
dosť má na vás v-ná místo své u vás najde.
Žer. 327. Své hříchy v pokutu za ně na
sebe v-nou znáš. BR. II. 39. a. Na tělo v-né
trestání. BR. II 804. b. — kde. Tam ďéťa
(dítě) najdete v plénkách na jeslách v-né.
Na Slov. Tč.

Vzložiti, vzlož, že (íc), il, en, ení; vzklá-
dati = vložiti, někam položiti, složiti, auf-
legen, auferlegen; nieder-, hinlegen. — co.
V. ruce, manus imponere. Cirk. Šd. Vzlo-
žil žádosť, aby.... V. — co kam: své
ruce na někoho, Br.; na někoho břímě,
jho, práci, úřad, vinu, V., kopie na rameno,
Rkk., povinnosť, Ros., žádosť, prosbu. Žer.
Psaním naň vzkládá úřad komornický. Žer.
f. 14. V. něco v paměť. Dobřen., Šm. Pod
drva vzložie oběti. Rkk. Práci na ně vzklá-
daje rovnosť má zachovávati. Kol. 2. Žádosť
přátelskou na jednoho každého vzkládám,
abyste je propustili. Faukn. 72. Na koho
se od práva poručenství vzloží, každý je
má k sobě přijíti. Kol. 49. Abychom práce
úřadní na nás vzložené tím ochotněji vy-
konávati mohli. Kol. Předml. Něco v pa-
měť v. Záv. Mnoho vzkládáme na Boha a
málo na seba. Na Slov. Když slibuješ, vólu
vzkládáš do ruky druhé. Na Mor. Tč. To
léno záhy zase na mladšího bratra jeho v-no
býti musilo. Ddk. II. 175. V-li na ně daň.
Šf. 1. 478. Avšak ještě se o to pokouším
skrze toto psaní, abych na Vašnosť znovu
žádosť vzložil. Žer. 329. Vzložen úřad ten
na Václava Vočku. Dač. I. 140. V. na koně
uzdu. Bart. IV. 33. Poplatky na někoho v.
List z r. 1546. Tč. Vzložichu ho v rov. Hr.
rk. 39. Kázeň na církev v. Kom. A tu na
ně apostoli svoji rucě vzložili. Pass. 14. stol.
Právo vyšší... i trestání větší na ty, ktož
byli vinni, vzkládalo; Pán Bůh na lidi mnohé
kříž vzkládá; Proč ji (slepotu) Bůh na něho
vzložil a ještě podnes bídy na své věrné
vzkládá? BR. II. 21. b., 150. b., 336. (Šd. ).
Ale že jho jeho jest zákon dokonalé svo-
body, kterýž Buoh na člověka vzkládá.
Chč. P. — co na koho jak. Na služeb-
níka nad možnosť nevzkládej. Reš. Kázeň
a trestání podlé jich provinění na ně vzlo-
žil. Čr. Mnozí pobiehají těch trpení, kteréž
na ně Bóh vzkládá svým súdem nebo svým
přikázáním. Hus III. 148. — co komu
(zač). V. komu česť, chválu, diky. Reš.
Dobří skutkové za hřiechy kajícím vzklá-
dáni mají býti. Arch. III. 269. — proč
(kdy). Nechtíce za tou příčinou v. naň
žádných nesnází. Ddk. III. 129. A posaváde
křesťanům přede křestem se ruce vzklá-
dají pro označení, že... Sš. Sk. 112. Jaká
to byla žádosť i jakým úmyslem naň vzlo-
žena? BR. II. 70. Pro dokázání milosti me-
tličky a kříž na nás vzkládá. BR. II. 772.
— co kde. Žádosť svú toliko v tělestných
věcech vzkládají, což hovada činí. Hus III.
307.

Vzlúpiti, vz Vzloupiti.

Vzlyk, u, m. = vzlyknutí, der Schluch-
zer. Kos. Ol. I. 274. V. větru, Vrch., smrti.
Kyt. 1876. 52. Tichý v. Čch. L. k. 85. Slyš
v. duše mé. Msn. Or. 152.

Vzlykání, n., das Schluchzen, Geschluchze.
Posp.

Vzlykati, vzlykávati = štikati, schluch-
zen. Jg., Kká. Td. 98., Čch. Mch. 51. —
kdy: v žalosti. St. skl., Hr. rk. 97. Ten
po pláči vždy dlouho vzlyká. Us. Dítě,
když pláče, vzlyká. Us. Šd. — kde. Modlili
jsme se plačíce a vzlykali před obrazem
ukřižovaného Kos. v Km. 1884.

Vzlykavý, schluchzend. — V., Schluch-
zer-. V. slza. Msn. Or. 77.

Vzlykot, u, m. = vzlykání. Vinařk. Ste-
not a v. boží pomoci dosahuje. Sš. Sk. 84.
Slyší v. Kká. Td. 228.

Vzmáhání, n., die Zunahme. V. se lidna-
tosti. Lpř. J. Dj. I. 15. Počátek 13. věku
jest zaroveň počátkem valnějšího se u nás
vzmáhání jazyka a mravu německého. Anth.
Jir. 3. v. I.. VIII.

Vzmáhati, vz Vzmoci.

Vzmach, u, m., der Schwung, Empor-
schwung. Dch., Rgl. Vzmach křídla, Vrch.,
Čch. Bs. 103., ruky. Vrch., údů, paží. Vrch.
o víně 167., 171. Mlaty mocným pozvedly
se vzmachem. Vrch.

Vzmátořiti se, il, en, ení = sebrati se,
sich erholen. — kdy: po nemoci. Us.

Vzměniti, il, ěn, ění, vertauschen, ein-
handeln. Vus.

Vzmetati, aufwerfen, darüber werfen,
bewerfen. — co kam. Vzmetavše své rúcho
na oslici vsadichu naň Ježíše. ZN. I vzme-
tachu naň kamenie. BO.

Vzmíchati, aufrühren, mengen. Dch.

Vzmínka, y, f., die Erwähnung.

Vzmlamolati = zablabolati, zableptati.
Kat.

Vzmlčeti, el, ení, verstummen. Vz Vy-
mluviti.

Vzmlniti, il, ěn, ění, vzmlňovati, vz Mlň.

— co čím. Jeden kus mračna vzmlní jed-
ním a druhý druhým mlnem. Květy 1876.
316.

Vzmlňování, n. V. mračen. Vz Vzml-
niti. Květy 1870. 316.

Vzmluviti, il, en, ení = promluviti, re-
den. — abs. Když bohatý zmluvie, všichni
vzmlčie. BO. — co. Jazyk vzmluví súd,
loquetur; Vzmluvi všecky divy tvé, narrabo.
Ž. wit. 36., 30., 9. 2. — proč ke komu. Jáz
hanbú nevzmluvi k němu. Hr. rk. 307. —
komu o čem. Jemu o sukně vzmluvi. St.
skl. — se ke komu oč. By to učinila,
k němu sě o mne vzmluvila. Hr. rk. 307.,
Kat. 2668.

Vzmnožení, n., die Vermehrung.

Vzmnožený; en, a, o, vermehrt.

Vzmnožiti, il, en, ení, vzmnožovati =
rozmnožiti, vermehren. Ž. wit. 64. 11. —
co komu: vrahóm strachy. Rkk. 22. — se
čím. Pojdu a rozmnožím sě rozkošmi a po-
živu dobrých věcí. (Eccl. 2. ). Hus I. 282.

Vzmoci, vzmohu atd., vz Moci; vzmá-
hati = přemoci, s něco býti, überwältigen.

— co. Rk. Čeho nezmohly prosby, to způ-
sobily dary. Ddk. II. 375. Kterýž vzmáhá