Předchozí (1229)  Strana:1230  Další (1231) |
|
|||
1230
|
|||
|
|||
břímě dřev (těžce nese). GR. — čeho. Ve-
likého neduhu vzmože. Mand. — se = moci nabyti, sich vermehren, erstarken, sich auf- raffen, sich emporringen, Aufschwung neh- men. Počet přívrženců jeho se vzmohl. Ddk. II. 286. Jeho moc se vzmáhá. Šb. S. II. 202. Zlé se vzmáhá. D. — se proč: pro své hrdinstvo. Dal. — se k čemu, nač. V. se k něčemu. Dch. V. se na Něco. Dch. Vzmohli se na vlastňu školu. U Opav. Klš. — kde. Jakoby bratr při sestře víc byl vzmohl, než vlastní otec její. Ddk. II. 385. Nespo- kojenosť v lidu se vzmáhala. Us. Vzmohli je v městě. BO. Co ta (paměť) vzmohla při národech slovanských, toho sami jsme svě- domi. Ddk. II. 183. Tento člověk se zde velmi zmohl (zbohatl). Us. Vrů. — jak (kdy). Ostatně byla nevole lidu proti cí- saři do té míry již se vzmohla, že.... Ddk. II. 447. Se štěstím a neštěstím i ne- přátelé mizejí nebo se vzmáhají; Hned po odcestování legata vzmáhala se nemoc bi- skupa v takové míře; Klášterec tento vzmohl se časem svým na nynější samostatné opa- tovství rajhradské; Moc krále Kunrata vzmá- hala se vůčihledě. Ddk. II. 400., IV. 103., II. 155., 349. — se odkud. Loupeže od lidu vojenského se vždy vzmáhaly. Dač. I. 293. Vzmocnění, n., die Verstärkung, Stei-
gerung, die Bevollmächtigung, Erstarkung. V. pojmů. Bž. 223. Vzmocněný; -ěn, a, o, verstärkt, gestei-
gert, bevollmächtigt, erstarkt. Vzmocniti, il, ěn, ění; vzmocňovati =
moci dodati, verstärken, steigern, ermäch- tigen. — co. Poesie jistými zákony se spra- vuje, kterých šetříc vzmocňuje řeči blaho- zvuk. KB. 2. vyd. 1. — koho k čemu. Rk. — se = moci nabyti, mächtig werden. Vzmocňoval se jakby v dobách posledních. — se čeho = mocí do síci, sich bemächti-
gen. Us. Vzmodliti, il, en, ení = klaněti se. —
co, koho. Vzmodlte podnož jeho. Ps. ms. — se = modliti se. — komu. Vzmodle sě
jemu všecky čeledi, adorabunt. Z. wit. 21. 28. V. se Hospodinu, se Bohu. BO., Rkk. 49. — se ke komu: k Bohu. Ps. ms., Výb. I. 606. Vzmožek, žku, m., augmentum, der Zu-
wuchs. Vzmožkové darů přirozených. Sš. I. 24. (Hý. ). Vzmožnosť, i, f. = možnosť (zastr. ), die
Möglichkeit. Vzmožný, zastr. = možný. Rkk.
Vzmrákati, vzmráčiti = zamračiti, za-
temniti. Kat. 3390. Vzmrzeti i?). Všicku kirmyu vzmyzala
(sic) jest duše, abominata est. Ž. wit. 106. 18. Vzmrzkovati. Muže lstivého vzmrzkuje
Hospodin, abominabitur. Ž. wit. 5. 7. Vzmúceti (vzmútiti) = zkaliti. — co.
Nemálo žluč vzmúcí mysl závistivého vi- děti, ano jiní mají chválu. Št. N. 155. 8. Vzmútění, n. = zkalení. Cf. Vzmúceti.
On tej dôvery nadužil ku v. posiadky. Lipa 90. Vzmútiti, il, cen, eni, vz Vzmúceti.
Vzmužení, n., das Muthfassen, Sicher-
mannen. Vz Vzmužiti. |
Vzmužený; -en, a, o, ermannt, tapfer
gesinnt. KB. 2. vd. 3. Vzmužiti, il, en, ení; vzmužovati = muž-
nosti dodati, ermannen, ermuthigen. — co. Vzmužme chrabrosť bujných srdec. Rkk. 31. — koho čím: řečí. — se = mužnosti na- byti, sich ermannen. Vše se vzmuži (vzmu- žilo). Rkk. — se k čemu: k nějakému činu, Us., k boji. Šmb. S. I. 113. Vzmysliti, il, šlen, ení = meditari, nach-
denken, in Erwägung ziehen. Ž. wit. Ezech. 14. Vznačný = vznak padlý. Vlč. Vznak, adv. (vz-nak) = na znak, rück-
lings. Jej na kříž vznak vzložichu. St. skl. Leg., Hil. Vzňal, vz Vzejmouti.
Vznámiti, il, en, ení = ve známosť uvésti, bekannt machen. — se = známým se uči- niti. — se kde: v národiech. Ps. ms. Vznaříkati, vz Znaříkati. BO. Vznášati = vznášeti. Na Slov. Vznášedlo, a, o, nástroj k vznášení se, der Fallschirm. Bur. Vznášení, n, die Erhebung, Schwebe.
Vz Vznésti. — V. = žaloba, udání, die Klage. Apol., Pr. měst., Boč. V-ním žalo- vati se muože na toho, kdožby pod puo- honem neb obesláním na druhého puotku učinil. Zř. z. Jir. Q. 19. V. co jest a co za v. se pokládá. Vz Zř. z. Jir. 484., S. 37. V. panen a vdov. Vz Zř. z. Jir. 702., Q 15. Vznášený; -en, a, o, gehoben, emporge- tragen. Kadidlo v-ho libodechu. Dch. Vznášeti, vz Vznésti. Vznata, y, m., osob. jm. Pal. Rdh. 127., Tk. I. 45., Arch. II. 49., Pal. Děj. I. 347. Vzňatý; -at, a, o, entflammt, entglüht. Chvějí se jí (Venuši) prsy vzňaté. Dch. V. posluchač, Čch. Ptr. 25., plamen. Kká. Td. 77. — čím. Muž to vzňatý Bohem. Čch. Mch. 14. Srdce vášní vzňaté. Kká. — čím kde. Oheň láskou v srdci vzňatý. Vrch. Obraz cností v duši v-tý. Kká. Td. 287. Vznebiti se, il, en, ení = nebem se státi,
Himmel werden. Aby druhdy sama země v. se mohla. Sš. Vzněcovati, vz Vznítiti. Vzněchu, zastr., vz Vzejmouti. Vznějící, lautend. Vz Vzníti. Pro napl- nění písma v-ho. BR. II. 53. (10). Vznějúc, zastr. = znějíc. Kat. 1175. Vzněl, vz Vzníti. Vznes, u, m. = vznešení. Pl. Vznesení, n. = vznešení. Vznesený = vznešený. — na koho. Žá- dosť na někoho v-ná. Žer. L. III. 51. 1. Vznésti, vznesu, vznes, sa (ouc), sl,
sen a šen (vz Bž. 178. ), ení; vznositi, il, šen, ení; vznášeti, ejí, ej, eje (íc), el, en a ín, ení; vznášívati, vznošovati = vzhůru nésti, vynésti, heben, erheben, in die Höhe heben; oznámiti, přednésti, zůstaviti, na rozsouze- nou dáti, anbringen, anzeigen, hinterbringen, berichten, auftragen, angeben; vztahovati, beziehen; se = vzhůru se vynésti, vyletěti, sich erheben, sich aufschwingen, emporstei- gen; dosíci čeho, erschwingen; honositi se, sich erheben, prunken, sich rühmen. Jg. — abs. Kdežby která byla vznešena (als Braut |
||
|
|||
Předchozí (1229)  Strana:1230  Další (1231) |