sb157-05 0..8296

1230

břímě dřev (těžce nese). GR. — čeho. Ve-
likého neduhu vzmože. Mand. — se = moci
nabyti, sich vermehren, erstarken, sich auf-
raffen, sich emporringen, Aufschwung neh-
men. Počet přívrženců jeho se vzmohl. Ddk.
II. 286. Jeho moc se vzmáhá. Šb. S. II. 202.
Zlé se vzmáhá. D. — se proč: pro své
hrdinstvo. Dal. — se k čemu, nač. V. se
k něčemu. Dch. V. se na Něco. Dch. Vzmohli
se na vlastňu školu. U Opav. Klš. — kde.
Jakoby bratr při sestře víc byl vzmohl,
než vlastní otec její. Ddk. II. 385. Nespo-
kojenosť v lidu se vzmáhala. Us. Vzmohli
je v městě. BO. Co ta (paměť) vzmohla při
národech slovanských, toho sami jsme svě-
domi. Ddk. II. 183. Tento člověk se zde
velmi zmohl (zbohatl). Us. Vrů. — jak
(kdy). Ostatně byla nevole lidu proti cí-
saři do té míry již se vzmohla, že....
Ddk. II. 447. Se štěstím a neštěstím i ne-
přátelé mizejí nebo se vzmáhají; Hned po
odcestování legata vzmáhala se nemoc bi-
skupa v takové míře; Klášterec tento vzmohl
se časem svým na nynější samostatné opa-
tovství rajhradské; Moc krále Kunrata vzmá-
hala se vůčihledě. Ddk. II. 400., IV. 103., II.
155., 349. — se odkud. Loupeže od lidu
vojenského se vždy vzmáhaly. Dač. I. 293.

Vzmocnění, n., die Verstärkung, Stei-
gerung, die Bevollmächtigung, Erstarkung.
V. pojmů. Bž. 223.

Vzmocněný; -ěn, a, o, verstärkt, gestei-
gert, bevollmächtigt, erstarkt.

Vzmocniti, il, ěn, ění; vzmocňovati =
moci dodati, verstärken, steigern, ermäch-
tigen. — co. Poesie jistými zákony se spra-
vuje, kterých šetříc vzmocňuje řeči blaho-
zvuk. KB. 2. vyd. 1. — koho k čemu.
Rk. — se = moci nabyti, mächtig werden.
Vzmocňoval se jakby v dobách posledních.

— se čeho = mocí do síci, sich bemächti-
gen. Us.

Vzmodliti, il, en, ení = klaněti se. —
co, koho. Vzmodlte podnož jeho. Ps. ms.

— se = modliti se. — komu. Vzmodle sě
jemu všecky čeledi, adorabunt. Z. wit. 21.
28. V. se Hospodinu, se Bohu. BO., Rkk.
49. — se ke komu: k Bohu. Ps. ms., Výb.
I. 606.

Vzmožek, žku, m., augmentum, der Zu-
wuchs. Vzmožkové darů přirozených. Sš.
I. 24. (Hý. ).

Vzmožnosť, i, f. = možnosť (zastr. ), die
Möglichkeit.

Vzmožný, zastr. = možný. Rkk.

Vzmrákati, vzmráčiti = zamračiti, za-
temniti. Kat. 3390.

Vzmrzeti i?). Všicku kirmyu vzmyzala
(sic) jest duše, abominata est. Ž. wit. 106. 18.

Vzmrzkovati. Muže lstivého vzmrzkuje
Hospodin, abominabitur. Ž. wit. 5. 7.

Vzmúceti (vzmútiti) = zkaliti. — co.
Nemálo žluč vzmúcí mysl závistivého vi-
děti, ano jiní mají chválu. Št. N. 155. 8.

Vzmútění, n. = zkalení. Cf. Vzmúceti.
On tej dôvery nadužil ku v. posiadky. Lipa
90.

Vzmútiti, il, cen, eni, vz Vzmúceti.

Vzmužení, n., das Muthfassen, Sicher-
mannen. Vz Vzmužiti.

Vzmužený; -en, a, o, ermannt, tapfer
gesinnt. KB. 2. vd. 3.

Vzmužiti, il, en, ení; vzmužovati = muž-
nosti dodati, ermannen, ermuthigen. — co.
Vzmužme chrabrosť bujných srdec. Rkk. 31.
— koho čím: řečí. — se = mužnosti na-
byti, sich ermannen. Vše se vzmuži (vzmu-
žilo). Rkk. — se k čemu: k nějakému činu,
Us., k boji. Šmb. S. I. 113.

Vzmysliti, il, šlen, ení = meditari, nach-
denken, in Erwägung ziehen. Ž. wit. Ezech.
14.
Vznačný = vznak padlý. Vlč.

Vznak, adv. (vz-nak) = na znak, rück-
lings. Jej na kříž vznak vzložichu. St. skl.
Leg., Hil.

Vzňal, vz Vzejmouti.
Vznámiti, il, en, ení = ve známosť uvésti,
bekannt machen. — se = známým se uči-
niti. — se kde: v národiech. Ps. ms.
Vznaříkati, vz Znaříkati. BO.
Vznášati = vznášeti. Na Slov.
Vznášedlo, a, o, nástroj k vznášení se,
der Fallschirm. Bur.

Vznášení, n, die Erhebung, Schwebe.
Vz Vznésti. — V. = žaloba, udání, die
Klage. Apol., Pr. měst., Boč. V-ním žalo-
vati se muože na toho, kdožby pod puo-
honem neb obesláním na druhého puotku
učinil. Zř. z. Jir. Q. 19. V. co jest a co za
v. se pokládá. Vz Zř. z. Jir. 484., S. 37. V.
panen a vdov. Vz Zř. z. Jir. 702., Q 15.
Vznášený; -en, a, o, gehoben, emporge-
tragen. Kadidlo v-ho libodechu. Dch.
Vznášeti, vz Vznésti.
Vznata, y, m., osob. jm. Pal. Rdh. 127.,
Tk. I. 45., Arch. II. 49., Pal. Děj. I. 347.
Vzňatý; -at, a, o, entflammt, entglüht.
Chvějí se jí (Venuši) prsy vzňaté. Dch. V.
posluchač, Čch. Ptr. 25., plamen. Kká. Td.
77. — čím. Muž to vzňatý Bohem. Čch.
Mch. 14. Srdce vášní vzňaté. Kká. — čím
kde. Oheň láskou v srdci vzňatý. Vrch.
Obraz cností v duši v-tý. Kká. Td. 287.

Vznebiti se, il, en, ení = nebem se státi,
Himmel werden. Aby druhdy sama země v.
se mohla. Sš.
Vzněcovati, vz Vznítiti.
Vzněchu, zastr., vz Vzejmouti.
Vznějící, lautend. Vz Vzníti. Pro napl-
nění písma v-ho. BR. II. 53. (10).
Vznějúc, zastr. = znějíc. Kat. 1175.
Vzněl, vz Vzníti.
Vznes, u, m. = vznešení. Pl.
Vznesení, n. = vznešení.
Vznesený = vznešený. — na koho. Žá-
dosť na někoho v-ná. Žer. L. III. 51.

1. Vznésti, vznesu, vznes, sa (ouc), sl,
sen a šen (vz Bž. 178. ), ení; vznositi, il, šen,
ení; vznášeti, ejí, ej, eje (íc), el, en a ín,
ení; vznášívati, vznošovati = vzhůru nésti,
vynésti, heben, erheben, in die Höhe heben;
oznámiti, přednésti, zůstaviti, na rozsouze-
nou dáti, anbringen, anzeigen, hinterbringen,
berichten, auftragen, angeben; vztahovati,
beziehen; se = vzhůru se vynésti, vyletěti,
sich erheben, sich aufschwingen, emporstei-
gen; dosíci čeho, erschwingen; honositi se,
sich erheben, prunken, sich rühmen. Jg. —
abs. Kdežby která byla vznešena (als Braut