sb157-05 0..8296

1232

sě nevznos a taj, činíš li co dobrého. Št.
co kdy. V nocěch vznošujte ruce. Ž. 133. 2.

2. Vznésti, vzňésti = obviniti, obžalovati,
an-, verklagen, angeben. Na Slov. Bern.

Vznešeně, erhaben, vortrefflich. V hud.
maestoso. Dch.

Vznešenec, nce, m. = vznešený člověk,
ein vortrefflicher, hochansehnlicher Mensch.
V. světa; Pro poučení v-nců. Sš. Sk. 105.,
II. 24. (Hý. ). — V., druh rýmu: tráva, kráva.
Puch.

Vznešení = vznesení (vz Bž. 178. ), n. =
pozdvihnutí, vz Vznésti, die Erhebung. —
V. čeho na hoho, die Uibertragung, Zuwei-
sung, Anhängigmachung, Veranlassung, An-
gabe, Anzeige, der Auftrag. Dskami, listem,
rukojměmi nebo vznešením ujištěnie. Vš. Jir.
216. Vznešení kdo činiti mohou bez žaloby.
Vz Kol. Jir. P. XXVII. Vznešení stran
Faukn. V. činiti. Apol. V. věna, vz Vš. 571.
— V. = vedení nevěsty domů, die Heimfüh-
rung. Zříz. zem. Vz Vznésti abs. — V. =
přínos. Že to své v. promlčí. VI. zř. 508. —
V. se = vzlet, der Aufschwung.

Vznešenosť, i, f. = vyvýšenosť, die Ho-
heit, Erhabenheit. V. stavu, myšlének. Jg.
Přirozená v., natürliche Vornehmheit, Hoch-
ansehnlichkeit. Dch. V. cechovní, die Zunft-
herrlichkeit. Šp. Převelebná krásy v. Sha-
kesp. Tč. Člověk má vznešenosť na ctnosti,
umění, mravech a udatnosti. Na Mor. Tč.
V. tať jen v citu sídlí. Koll. I. 419. Známe
svrchovanou v. jeho; Tím také v. apoštol-
ského úřadu vynořuje. Sš. II. 30., 206. (Hý. ).
Vz S. N. — V., titul, die Excellenz, Hoheit.
Vaše v-sti! Johan. 10. — V. = chvalná po-
věsť, der Ruhm, Nachruhm, das Ansehen.
Zlob.

Vznešenstvo, a, n., die vornehme Welt.
Šm.

Vznešený, vznesený (vz Bž. 178. ); -šen,
a, o = vynešený vzhůru, erhaben, hoch;
vzácný, slovutný, slavný, znamenitý atd.,
vornehm, berühmt, hehr, vortrefflich, ange-
sehen, ansehnlich, edel. Jg. Heroicky a slavně
v-ný pán. Břez. 5. V. kmen (vysoký). Rst.
520. V. lékař (umělý), V., host, D., muž,
Br., království české. Smrž. V. sloh, Nz..,
pán, Dch., společnost, Us,, úloha, Vlč., krása.
Osv. I. 365., osoba, J. tr., mysl, Hlk., svět,
Us., úřad, Šmb. S. 1I. 241., duchovenstvo,
vzor, Ddk. II. 330., IV. 265., titul. Koll. I.
279. Zachovej spravedlnosť, zostaneš vzne-
šený. Na Slov. Tč. Moudrý čím vznešenější,
tím lidu milejší. Us. Tč. — nad koho. Jistší
pták na talíři pečený, nežli dvá v povětří
vznešení. Prov. — kde: mezi lidmi. V. V.
u všech národův. Br. — nad co. V. Vý-
sledek nade všecku pochybnosť v-ný. Stč.
Zmp. 138. Nad bohactví v. Sš. Sk. 58. —
čím: povahou a vzrůstem. Ráj. — kam
jak. Pán Ježíš svou mocí na nebe v-ný. Sš
P. 18. — V., titul. V-ná, dvojctihodná mi-
losť (titul kněží). Dbš. Obyč. 86. — V., auf-
erlegt, übertragen. — na koho. Úloha naň
v-ná. Mus. 1880. 72., Osv. I. 70. — V. =
obžalovaný, obviněný, verklagt, angeklagt,
angegeben. Bern.

Vznět, u, m. = vznícení, das Entbrennen,
Entflammen, die Gluth, der Antrieb. Dch.

Blahý vznět (láska). Stašk. V. duše, Osv. V.
634, drahokamů; V. zápalný (zapalná oběť),
Čch. Mch. 46., Bs. 134. V. děsnojasný, Msn.
Or. 17., mládí. Kká. Š. 33., Td. 99. Touhy
mocný v. Vrch. Za v. k dobrému sloužili.
Sš. II. 121. Horující v. mladosti, silný v.
Mus. 1880. 144., 274. (Pdl. ).

Vznětlivosť, i, f., die Entbrennbarkeit,
Entflammbarkeit. Zkr.

Vznětlivý; -iv, a, o, leicht entbrennbar,
entflammbar, leicht entbrennend, entflam-
mend. Dch. V. kyselina, Květy 1881., srdce.
Zkr.

Vznice = vzhůru, zastr. Kat. 3435.

Vznicení, n. = vzniknutí. Tkadl. I. 43.

Vznícení, n., vz Vznítiti.

Vznícený; -en, a, o, entflammt, ange-
facht. Dch. — čím: oheň větrem vznícený;
srdce láskou v-né. Us. Vz Vznítiti.

Vzniče = vznikl, zastr. Jiný malý róžek
vzniče mezi těmi rohy. Št.

Vznidu, vz Vzjíti. Kat.

Vznik, u, m. = vzniknutí, povstání, po-
čátek, der Ursprung, Keim, das Aufkeimen,
die Entstehung. Zpráva o vzniku solního
pramene. Trest. zák. Nedati věci vzniku,
etwas nicht aufkommen lassen. Scip. To
těsto nemá dnes jaksi v-ku (nemůže vyky-
nouti). U Rychn. V. a zánik, das Auf- und
Untergehen. Bkř. V. plánu. Kká. Td. 101.
Byltě zajisté dostatečně zpraven o okolno-
stech vzniku tohoto zákona; Od nich pan-
ství to v. vzalo. Ddk. II. 180., 390. (Tč. ).
Proti bezpravné moci spravedlnosť žádného
nemá vzniku. Bart. — V. = prospěch, das
Aufkommen, Wachsthum, Gedeihen. Nemá
žádného vzniku ve svých věcech (nemá
štěstí). Ros. Nemohúc (z toho domu) vzniku
mieti, prodali jsme jej. List. z r. 1465. Tč.

Vznikání, n. = povstávání, das Werden.
Nz.

Vznikati, vz Vzniknouti.

Vzniklík, a, m., der Emporkömmling.
Šm.

Vzniklosť, i, f. = vzniklá pochybnosť,
případ, unvorgesehener Fall. Čechové pravie,
že ve všech v-stech státi chtějí ke řčení
súdce (in omnibus emergentiis). Arch. III.
412.

Vzniklý = který vznikl, entstanden, auf-
gekommen, vorgefallen. Ze vzniklých příčin
(vzešlých, nastalých). D. V. rozepře, Troj.,
sváry, Č., škoda. CJB. 387. V. vášeň. —
(čím) kde. Strach mezi lidem v. Kom.
Škody na věcech nedbanlivostí v. Er. Zna-
menav různice mezi pány a vládyky v-klé.
Zř. F. I. A. X. Války mezi jednotlivými
národy v-klé. Us. Nechuti, búřky, nesnáze
a protivenství mezi stranami svrchupsanými
kterakkolvěk až do sie chvíle vzniklé. List.
z r. 1449. Mus. 1880. 104. Abyste nám v těch
věcech mezi lidmi v-klých naučení své vy-
dati ráčili. NB. Tč. 213., 235. — odkud
(z čeho). Rst. 520. Spory z lovu v. Kká.
Td. 65. Ve válce z toho vzniklé. Šmb. S.
II. 68. Poskytované podpory v. z přirozené
příchylnosti vzájemné, nepocházely z osobní
přítulnosti. Ddk. V. 113. — kdy. Stranil
se války s Liutici na podzim téhož roku
v. Ddk. II. 153. Vz V. kde.