sb157-05 0..8296

1233

Vzniknouti, knul a kl, utí; vznikati,
vznikovati (cf. také: vznikující) = vzhůru
vynikati, vyrůsti, hervorkeimen, hervorwach-
sen, ent-, erwachsen, hervorkommen, auf-
gehen; povstati, vzmocniti se, aufkommen,
entstehen, entspringen, erwachsen, aufgehen.
Jg. —abs. Vzniká různice. V., bouře, oheň,
Zlob., boj, modla, Troj., stížnosť, Kom.,
škoda atd. Tu jej nedá viec vzniknúti =
vzhůru vyjíti. Hr. rk. 393. Požár v-kl. Us.
V-kla pochybnosť, der Zweifel wurde ange-
regt, wurde rege, J. tr., Dch.. potřeba. Dch.
Nedal této myšlénce v. Us. Dch. Vznikla
válka, Let. 119., veliká drahota v potravách.
Dač. I. 156., 225. Potom búře a války tu
vznikly; Uzříte, že vetšie nesnáze vzniknú.
Arch. I. 167., III. 377. (Šd. ). — odkud
Odtud vznikl název ten. Us. Tato zpráva
nezasluhuje víry vzniknuvší vůbec snad jen
z té příhody, že...; Že by válka snad od
neposlušnosti jeho byla vznikla; Jediná těž-
kosť, která mu z obratu věcí vznikla, bylo
záští starého Viperta; To zavdalo podnět
k hrozbám, z nichž snadně mohla v. válka
s Rakousy. Ddk. II. 196., 393, 420., IV. 16.
(Tč. ). Od jehožto učení veliké nevole a ne-
snáze vznikly jsou v křesťanstvu. Dač. I.
74. Z toho nic dobrého nevznikne. Reš. Jako
z mračen z niej vznikáše jeket. Rkk. 22.
Od pravdy vzniká-li pohoršenie jistějšie jest
přestúpiti, aby vzniklo pohoršenie, než
pravdu opustiti. Hus I. 244. Královstvie,
ježto vzniknú ze země. BO. Z malé jiskry
oheň vzniká. Prov. Šd. Z toho nic dobrého
nevznikne. Štelc. V. z mrtvých = vydobyti
se, vstáti, aufstehen. Hr. rk. 651., 121. —
kde. Ráj. Vz Vzniče. Zrno v zemi vzniklo
(vyrostlo). L. Vznikla v něm myšlénka,
že... Sá. Nevznikla ta slova v duchu cho-
rém. Čch. Mch. 79. Historie rozpráví, jak
vznikaly jsou v oněch krajích nová, veliká
panství; Tamtéž vznikla mezi shromáždě-
nými biskupy myšlénka....; Vznikla roz-
tržka mezi králem a bratrem jeho; Kdy na
Moravě vznikl rozdíl mezi hobou selskou
a hobou panskou, nelze udati. Ddk. II. 74.,
218., 321., IV. 144. Vznikla nevole v krá-
lovství českém mezi stavem panským a ry-
tířským strany jedné a stavem městským
strany druhé o mnohé věci; Různice veliká
vznikla v Praze; Mordy vznikly mezi Moz-
kvany o sukcessí. Dač. I. 64., 113., 212.
(176., II. 14. ). A my nechtiece aby dalšie
ruoznice mezi našimi věrnými měly vzniko-
vati. Arch. IV. 266. Jakýžby kolivěk soud
mezi týmiž židy povstal a vznikl, nemá jinač
souzen býti než městským právem. List.
z r. 1495. Tč. Vzniče neslýchaný křik pro-
střed stanóv; Zatím vzniče vrtránie v lidu.
BO. V Judstvu války takové vzniknou. BR.
II. 106. b. Vznikla nevole mezi nimi. Pam.
kut. — oč. P. Bauša zabit jest, o čež soud
vznikl; O vaření piva vznikla nesnáze mezi
stavy; Nesnáze o minci vznikly. Dač. II.
27., I. 55., 298. O vystrkování korouhviček
ve dny trhové v městech našich nyní psa-
ného markrabství rozepře byla vznikla. List.
z r. 1577. Tč. Nová o to bouřka mezi lidmi
vznikla. Čr. — komu proti komu. Když
tedy v-kla rozepře nemalá Pavlovi a Barna-

bovi proti nim. Sš. Sk. 174. (Hý. ). I hned
v-kal proti takovému obmyslu zbrojný odpor
na Moravě. Ddk. II. 186. — kdy. Vznikla
jest ta řeč po některém času NB. Tč. 126.
Obrové v-kli těch časóv. BO. — proč. Jakou
měrou dotčené ctnosti skrze útisky a pro-
tivenstí vznikají. Sš. I. 59. (Hý. ). — o čem.
Mnohé pře o propůjčkách v-kají. Ms. pr.
hor. — co, koho = zprostiti se. V. vý-
platu, Tkad., někoho. D. — čeho, sich ent-
ledigen. Aniž bude moci platu toho ročního
prázden býti ani v., jediné leč by pro ne-
pokoj na těch horách dělati nemohl. Tov.

160. — jak. Větší čásť ponětí v-ká pomocí
smyslů. Ml. Naději móžem jmieti, že také
v- kneme s pravdú, když bude pravdě vzni-
knúti hodno. Št. Kn. š. 147. 29. Na novo v.
Dch. Tuť mimoděk v-ká otázka, zdali sjezd
ten nestojí v jakési souvislosti toho roku.
Ddk. IV. 112. Dietě v-klo v člověka slieč-
ného. Kat. 3378.

Vzniknutí, n., das Werden, Entstehen,
Auftauchen. Vz Vzniknouti. V-tí otázky.
Dch.

Vznikojevný = vznikoslovný. Nz.

Vznikosloví, n., die, Genesis. Nz.

Vznikoslovný = genetický, genetisch.
Nz. Vz Vznikojevný, Vznikový.

Vznikový = vznikoslovný. Nz.

Vznikše = vzpřímivše se. Kat. 1489.

Vznikující. Neřáduov vzniklých anebo
v-cích. Arch. III. 228.

Vznímati, vz Vzejmouti.

1. Vzníti, vz Vzjíti. Kat. 3263., Št. Kn.
š. 178. 8.

2. Vzníti, vzním, vzni, ěl, ění; vznívati
= zvuk vydávati, läuten, klingen, tönen. —
abs. Jak přikázání božská vznějí. Rozj.
o káz. Jakož slova jeho vznějí. Hus I. 136.
V zvonečkách vzniecích. Ž. wit. 150. 5. Řeč
svatých nic jiného nemluví ani vzní, jedné
což....; Kam chcete dieti svú dobrú po-
věsť, jenž jest takto vzněla. Hus III. 75.,
271. (Tč. ). Bude v. trúba. ZN. Vzněly uši
jeho. Bj. — (komu) kde. Vždycky v uších
břinkot peněz vzní. Kom. Zvuk strachu vzní
v uších jeho. Br. A tak vzní Amen na mo-
dlitbách Páně (takový má význam v mo-
dlitbě Páně). Hus I. 43. — odkud. Z úst
jeho nebeské učení vzní. Br. Řeč vzněla
z mých úst. Kat. 1577. — kam jak. V obět-
nici vznějí k tvůrci hlasem chvály. Hlas.
List vzní v tato slova, NB. Tč. 195. A k té
řeči vzní slovo toto Augustina sv.; A k tomu
vzní řeč sv. Jeronýma, jenž die; A k tomu
vzní ono slovo sv. Pavla. Hus I. 34., 460.,

161. (61., 92. ). Popi vzniechu v trúby. BO.
Jasně vzněchu zpěváci (clare cecinerunt);
Slova jeho nevznějí pořádkem (non sonant
disciplinam). BO. To (Philometer) vznie po
česku jako milovník řádu. Kšch. 5. — na
koho. Můželi proroctví na Ezechyáše v.
Roz. Urb. Reg. To vše vzní na peníze. Hus.
List, jenž na ně vzní. Arch. II. 303. —
o kom. Jména neb skutkové vznějí o osobě
Kristově. J. Kap. Postil. I. 42.

Vznití, n. = vzjití, ascensus. BO.

Vznítiti, tím, vznět, vznítě (íc), til, cen,
ení; vzněcovati = zapáliti, entzünden. —
co: žádosti. Měst. bož. Č. V. sketu, den