sb157-05 0..8296

1234

Feigling entflammen, Dch., válku. Vrch. —
co komu (jak). Bez lichvy všem světlo
učenosti jako slunce vzněcoval. Hlas. Vzněť
zápal váš i nám. Kká. Sl. j. 7. — co, se
kde. V. něco v někom. Ruk. sv. Aug. To
na slunci se vznítilo. Us. Z kterého (zraku)
paprsk jen žár v sluncích může vznítiť;
Vzněcovati v někom vztek. Vrch. V těch
dvou kdyby mohla vznítiť lásky vroucnosť;
Chtěl vznítiť žertvu na oltáři. Kká. Td. 145.,
291. Na mysli sú se vznítili, animos erigere.
BO. — se jak. Své srdce bych v plamen
chtěl vznítiť. Pf. Hříšnosť zákonem rozdrá-
žděná se v pochotě všelikého druhu vzně-
cuje. Sš. I. 77. — se k čemu. V les otčiny
tu patře k slovům těm se vznítil. Kká. Td.
98. K činu duch tě vzněcuje. Msn. Or. 92.
— proti komu. Způsobem tímto tak drze
revoluci proti nám vznítili. Ddk. VI. 171. —
odkud. Od hvězd den se vznítil. Sš. Bs 2.
(Hý. ). — čím: horkem. Válka loupežemi
vznícena.

Vznočiti, zastr. = vyrážeti, erpressen.
Mé srdce tu prosbu v-čí. Kat. 3292. Dle Gb.
(v Listech filolog. 1882. 323. ) jest toto čtení
jen koujekturou Erbenovou. V rukop. je
vznoty. Gb. doporučuje: vznosí.

Vznojení, n., die Erhitzung.

Vznojený; -en, a, o = vznícený, rozpá-
lený, erhitzt. V. nebe. Rkk. 54. Vz Vzno-
jiti, Roznojiti.

Vznojiti, il, en, ení = rozhřiti, rozpařiti,
erhitzen. St. skl., Výb. I. 1126. 34. — čím.
Úsilím vešken lid vznojen (byl). Alx. V.
v. 1833. (HP. 44. ).

Vznos, u, m., die Schwebe. Čsk. V. roz-
nožmo, die Grätschschwebe, Čsk., přednožmo.
Tš. Vz KP. I. 456., 468.

Vznositi, vz Vznésti. Kat, 768., 3343.

Vznositosť, i, f. = přímosť. V. gotiky.
SP. II. 17.

Vznositý, znositý = co vzhůru se vznáší,
vzneslý, přímý, aufrecht, Ms. v Rozb. 1841.
SP. II. 9.

Vznosný, aufrecht stehend, emporstre-
bend. Padl tak mnohý kmen v-ný. Hum.
list. 1879. 226.

Vznošení, n., die Erhebung. Jg.

Vzobcovati = počíti obcovati, Gemein-
schaft haben. — s kým. Nevzobcuju s vy-
volenými, non communicabo. Ž. wit. 140. 4.

Vzobětovati, opfern. — komu. Vzobě-
tuju tobě, sacrificabo. Ž. wit, 53. 8.

Vzobojovati, zastr. = válku vypověděti,
bojem přepadnouti, bekriegen. Ž. wit.

Vzoddati, vzoddávati = za sebe oddati,
verheirathen. — koho. Ješto jich nemají v.
Ms. pr. (Č. ).

Vzochvíti, vzochvěti, chvěji, chvěl, ěn, ění;
vzochvívati, vzochvovati, zastr. = vztřásti,
pohýbati, popuditi, cvičiti, erschüttern, be-
wegen, üben, aufbringen. — se v čem:
v spravedlnostech (se cvičiti). Ps. ms. 118.
48.

Vzokan, a, m. V-ni, drassides, pavouci.
V. lesklý, clubiona holosericea. Vz Frč. 122.,
Krok II. 249.

Vzor, u, m. (koř. zr ve zříti, Gb. Hl.
146. ) — vzírání, vezření, pohled, der Blick,
Anblick. — V. = forma, model, pravidlo,

podlé něhož se co dělá, obraz, obrazec, způ-
sob, příklad; na Slov.: příměr, das Muster,
Modell, Formular, die Form. V. pravidelný,
souměrný, nepravidelný. Schd. II. 319. V.
si zdělati. Ráj. Dle vzoru šíti, kresliti,
vzor rovný, prolomený, okatý, papírový,
ochrana kreslení vzorů. Šp. V. stavitelský.
Šm. Zboží na vzor, die Musterwaare. Nz.
Vzory řečného umění, Muster redender Kün-
ste; lístek vzorů, die Musterkarte. Dch.
Vzory, das Musterband. Kšá. Účetní vzor
(formulář), das Rechnungsformular; věci na
v., Musterstücke; v. na krajky, das Spitzen-
muster; v. gobelinový, háčkovaný, paten-
tový, pletený, proužkový, penízkový, roz-
marinový, síťový, síťkovaný, šitý, tlápkový,
s přednitkou. Šp. V. háčkování: pikový, pru-
hový, klikatý, kosočtvercový, šikmý, pecko-
vý, hráškový, mističkový, lupínkový, vázan-
ky, zimostrazu, lístků růžových, žaludový,
mozaikový, hroznový, tunesský, šikmý, klás-
kový, listu jetelového, hvězdičkový, leto-
roštu, fuchsie; mřížkovaný: klikatý, šikmý,
čtvercový, mřížový, dírkovaný, tabulkový,
střídavý, lasturový, vějířek, s prošíváním;
v. pletení: vypouklý, kruživý, hustě mřížko-
vaný, řádkový, parůžky, ratolístka, uzlič-
kový, pavoučkový, krajkový, pupínkový,
tylový, strouhadlo, včelka, zoubkový, ře-
bříčkový, obloučkový, jedlový stromeček,
hroznový, mřížový, pružný vlněný (paten-
tový), do kola pletený, síťový, dvojnásobný
patent, kostkový a p. Škola žen. prací.
(Rgl. ). V. ráže, das Kalibermuster. Čsk.
Vzorem mi byli mluvnice xyz. Bž., KB.
Jest to v. opatrně sepsaného listu diploma-
tického. Ddk. III. 139. Vzor mluvy, práva,
cti jak šatu od nich brali. Kká. Td. 26. Ty
jsi tvorů božích v. Sš. Bs. 3. Vz Vzorec,
Vzorek. — V. = příklad k následování, das
Muster, Vorbild, Beispiel, Exempel, Ideal.
Někoho za v. míti, Sych., klásti (ne: co
v. ). Os., Brs. 2. v. 266. Za tím vzorem sobě
veďte. Kká. Td. 74. Vydává se jim za v.
v těch věcech; Vzorové pravé zbožnosti a
pravého smyslu božího; Všem věrcům a
věrkyním se vzorem věčným stala; V. pra-
vého přátelství. Sš. II. 179, L 12., 20., 69.
(Hý. ). Velmi pochybeno jest, jestliže vla-
stencové, majíce všemožně ve všem vzorem
býti, nechvalně mravem a rázností klesají.
Kmp. Čech. 129. — Na vzor = na způsob,
podobně, nach Art, nach dem Muster. Ráj.

Vzorání, n. = zorání.

Vzoraný = zoraný.

Vzorati, vzoři = zorati. Pole nevzorané.
Ms. (Č. ).

Vzorec, rce, m. = vzorek, nákres, podlé
kterého se něco dělá, zvl. při vyšívání, ple-
tení, tkání a p., das Formular, Muster, Mo-
dell, die Formel. S. N., Nz. V. základný, die
Fundamentalformel, vzorec prokladu, die
Interpolationsformel. Nz. V. přísežní (for-
mule přísahy), die Eidformel. Sl. les. V. sou-
čtový. Stč. Alg. 151. Abychom některé počty
snadno vykonali, sestavujeme čísla v nich
přicházející v jistý, určitý pořádek, ten pak
nazýváme vzorcem, schematem; v. mnoho-
členový, die Polynomialformel. Šim. 7., 186.
V. mathematický (jasný, přehledný), zákon