Předchozí (1235)  Strana:1236  Další (1237) |
|
|||
1236
|
|||
|
|||
(Mus. ). — se. A někdy přilože pilnosť, aby
ho k hřiechu přivedl, i vzpietí sě; Ztučněl jest a stlustěl... a vzpietil se jest t. odstú- piv od mého přikázanie. Hus I. 222., II. 387. (Tč. ). Vzpiatý, vz Vzpjatý, Vzepnouti.
Vzpíčiti, il, en, ení = vzepříti, wider-
setzen. Pulk. 475. — se. Vstanú, aby se vzpiečili. BO. — se komu. Nevzpiečí se mně člověk, non resiscet. BO. Vzpiečie se jemu, repugnant. BO. Vzpínání, n., das Emporringen. V. rukou.
Dch. Vzpínati, vz Vzepnouti.
Vzpírací, widerstehend, Widerstand lei-
stend. V. pevnosť u těles pružných. Pek. 43. Vzpírati, vz Vzepříti.
Vzpíravý = kdo se rád vzpírá, gern wi-
derstrebend. V. lítosť. Us. Tč. Vzpíti, vz Vzepnouti.
Vzpítiti, vz Vzpětiti.
Vzpívaný. Koleda v době mezi dnem sv.
Štěpána až do sv. tří králů v-ná. Ddk. I. 279. Vzpívati, singen. Vzpievaju, cantabo. Ž.
wit. 12. 6. Vzpjati, vz Vzepnouti.
Vzpjatý; -at, a, o. Křídla lehce vzpjatá
(lehce rozestřená ve vzduchu, emporge- schwungen). Čch. Petr. 45. Sloup Hrdě v-tý, emporragend, sich erhebend. Čch. Mch. 12. Čelo hrdě v-té. Ib. Bs. 99. Vzpiatýma ponad hlavu rukama, zusammengeschlungen. Dbš. Obyč. 178. Vzplakati, in Thränen ausbrechen. Ms.
(Mus. ). — abs. Vy vzpláčete i vzkvielíte a svět se vzraduje. ZN. — nad kým. Us. Tč — jak: žalostivým srdcem. Výb. I. 266. Vzplameniti se, il, ěn, ění = vzpláti,
aufflammen. — se kde. Oheň se nad stře- chú v-nil a vyblkával k nebi. Na Ostrav. Tč. Vzplání, n., das Entflammen, Erglühen.
Horečnaté v. oka. Čch. Mch. 53. Vzplanouti, ul, utí, vzpláti (vz Pláti) =
vzejmouti se ohněm, auflodern. — abs. Vzpla- nul oheň. Ps. ms. V-ne jako, oheň hněv tvůj. Ps. ms. V-lo nepřátelsví. Šmb. S. I. 537. V-nul boj, hněv, požár. Šb., Hdk. — jak. Oheň plamenem vzplanul. Nebe vzplane ru- dou září. Osv. 1, 376. Tvář vzplála nachem. Vrch. — kde. Tím v ní opět síla vzplane olejem jak oheň lampy; Aureola v-nula mu kolem hlavy; Oheň vzplál na ohništi. Vrch. Zápal mstivý ve mně v-nul. Kká. Td. 304. O kéžby život v kamenech těch v-nul. Hdk. Před těmi (vládyky) nic nevstane, jako v ohni ot nich vzplane. Hr. rk. 311. — čím. Srdce jeho láskou v-nulo. Us. Dch. Jiskrou oka celý v-nu. Kls. Světlem v-nul chrám. Vrch. — kdy (čím, k čemu). Láskou k činu v-nul. Vrch. Luna září krvavou v noci vzplála. Kká. Š. 115. Oba v-nuli téhož dne takovou k sobě láskou, že....; Před mě- sícem mezi oběma bratry v-nula prudká rozhořčenosť. Ddk. II. 56., V. 176. (Tč. ). Vzplanutí, n. = vzplání. V. blesku, Čch.
Mch. 67., citu. Dk. P. 155. V. války občan- ské zdálo se nevyhnutelným. Pal. Děj. V. 2. 417. |
Vzplápolání, n., das Aufflackern. Po-
slední bitvy v. Pf. Vzplápolati = vzplanouti, aufflackern,
aufflammen, auflodern. Ps. ms. — abs. Oheň vzplápole. Z. Klem. Deut. 22. — jak. Jen mocně, ohni, v-lej. Osv. I. 377. Monstranc časem (ob čas) v jednom blesku v-la. Čch. Mch. 69. Vzplašiti, il, en, ení = poplašiti, rozpla-
šiti, aufscheuchen. Mnoho jich zbiv, jiných jest popudil a různo v-šil. Pulk. 316. Vzpláti, vz Vzplanouti.
Vzplesati, aufjauchzen, aufjubeln. — abs.
Řeky vzpleší. Ž. Klem. 97., Ž. Kap. 97. 8. — kde. Ješto byl ku přítomnosti jeho v ži-
votě materském vzplesal. Sš. J. 30. — čím. Vzplesal duchem svatým. Sš. L. 105 (Hý. ). Vzplniti, il, ěn, ění, vzplňovati = napl-
niti, anfüllen. — co čím: vůní. Puch. Vzploditi, il, zen, ení; vzplozovati =
vzmnožiti, erzeugen, vermehren. — co. Vzplodíš sílu, multiplicabis. Ž. wit. 137. 3., 104. 24. Vinnici vzplodíš (plantabis) a ne- budeš jie sbierati. BO. Vejdi k ženě bratra svého a lehni s ní, aby vzplodil pokolenie bratra svého (Gen. 38. ); Cierkev sv. kolik jest svatých vzplodila, tolik jest ratolestí pustila. Hus I. 195. II. 63. — koho čím. Jež sem vzplodil dary svými. Alx. BM. v. 302. (HP. 88. ). — co komu čím, kdy. Ona čárami stromům ovoce v zimě vzplozovala. Troj. — se = rozmnožiti se, sich vermehren. Dal. 6., Leg, Výb. I. 153. A vzplodila sú sě jablka zrnatá. Pís. Šal. 6. 10., Hus II. 79. Vzplouti, vzpluji, vzplul a vzploul, utí;
vzplynouti, ul, utí; vzplovati, vzplývati = vyplouti vzhůru, aufschiffen, aufschwimmen, in die Höhe schwimmen. — kam jak. Se- kera nad přirozený běh na vodu vzplúla. Leg. Na vysoké moře vzplynuli (vzplouli). Troj. — kde. To na vodě vzplyne (nepo- topí se). Cos. — odkud proč kde. A na oznak věci té prý z Kristova boku na kříži vzploula krev a voda. Sš. II. 135. Vzply- nulo železo (z vody) = vyploulo. Bj. Když piesek z studně, s vodú se smiesiv, vzplývá. Výb. II. 3. Vzplovati, vz Vzplouti.
Vzplození, n., die Erzeugung, Verme-
hrung. Vzplozený; -en, a, o, erzeugt, vermehrt.
— jak. To jsem jemu řekl z hněvu svého,
že nejsi tak dobrý jako já, nebo nejsi v řádu v-ný. NB. Tč. 246. Vzplynouti, vz Vzplouti.
Vzplývati, vz Vzplouti.
Vzpodejmouti, ul, ut, utí; vzpodjíti, jal,
jat, jetí; vzpodjímati = pozdvihnouti, erhe- ben. — co: most. Dal. Vzpodejma (kola) i pusti níže. Alx. V. v. 1161. (HP. 28. ). Tuto svadnú při vzpodjala; Vzpodjechu ji silné túhy. Kat. 2994., 2841., 3166. Tělo sv. Voj- těcha v. (= z hrobu vzíti). Dal. — se na koho. Čechy se na ně (na Uhry) vzpodjechu. Dal. Vzpodjíti, vz Vzpodejmouti.
Vzpodnutiti, il, cen, ení = podrobiti,
unterjochen? Ps. ms. 54. 3. Vzpodvihnouti, ul, ut, utí (zastr. zpod-
vihu), hl, žen, ení; zpodvíhati, zpodviho- |
||
|
|||
Předchozí (1235)  Strana:1236  Další (1237) |