sb157-05 0..8296

1236

(Mus. ). — se. A někdy přilože pilnosť, aby
ho k hřiechu přivedl, i vzpietí sě; Ztučněl
jest a stlustěl... a vzpietil se jest t. odstú-
piv od mého přikázanie. Hus I. 222., II.
387. (Tč. ).

Vzpiatý, vz Vzpjatý, Vzepnouti.

Vzpíčiti, il, en, ení = vzepříti, wider-
setzen. Pulk. 475. — se. Vstanú, aby se
vzpiečili. BO. — se komu. Nevzpiečí se
mně člověk, non resiscet. BO. Vzpiečie se
jemu, repugnant. BO.

Vzpínání, n., das Emporringen. V. rukou.
Dch.

Vzpínati, vz Vzepnouti.

Vzpírací, widerstehend, Widerstand lei-
stend. V. pevnosť u těles pružných. Pek. 43.

Vzpírati, vz Vzepříti.

Vzpíravý = kdo se rád vzpírá, gern wi-
derstrebend. V. lítosť. Us. Tč.

Vzpíti, vz Vzepnouti.

Vzpítiti, vz Vzpětiti.

Vzpívaný. Koleda v době mezi dnem sv.
Štěpána až do sv. tří králů v-ná. Ddk. I.
279.

Vzpívati, singen. Vzpievaju, cantabo. Ž.
wit. 12. 6.

Vzpjati, vz Vzepnouti.

Vzpjatý; -at, a, o. Křídla lehce vzpjatá
(lehce rozestřená ve vzduchu, emporge-
schwungen). Čch. Petr. 45. Sloup Hrdě v-tý,
emporragend, sich erhebend. Čch. Mch. 12.
Čelo hrdě v-té. Ib. Bs. 99. Vzpiatýma ponad
hlavu rukama, zusammengeschlungen. Dbš.
Obyč. 178.

Vzplakati, in Thränen ausbrechen. Ms.
(Mus. ). — abs. Vy vzpláčete i vzkvielíte a
svět se vzraduje. ZN. — nad kým. Us. Tč
— jak: žalostivým srdcem. Výb. I. 266.

Vzplameniti se, il, ěn, ění = vzpláti,
aufflammen. — se kde. Oheň se nad stře-
chú v-nil a vyblkával k nebi. Na Ostrav.
Tč.

Vzplání, n., das Entflammen, Erglühen.
Horečnaté v. oka. Čch. Mch. 53.

Vzplanouti, ul, utí, vzpláti (vz Pláti) =
vzejmouti se ohněm, auflodern. — abs. Vzpla-
nul oheň. Ps. ms. V-ne jako, oheň hněv tvůj.
Ps. ms. V-lo nepřátelsví. Šmb. S. I. 537.
V-nul boj, hněv, požár. Šb., Hdk. — jak.
Oheň plamenem vzplanul. Nebe vzplane ru-
dou září. Osv. 1, 376. Tvář vzplála nachem.
Vrch. — kde. Tím v ní opět síla vzplane
olejem jak oheň lampy; Aureola v-nula mu
kolem hlavy; Oheň vzplál na ohništi. Vrch.
Zápal mstivý ve mně v-nul. Kká. Td. 304.
O kéžby život v kamenech těch v-nul. Hdk.
Před těmi (vládyky) nic nevstane, jako
v ohni ot nich vzplane. Hr. rk. 311. — čím.
Srdce jeho láskou v-nulo. Us. Dch. Jiskrou
oka celý v-nu. Kls. Světlem v-nul chrám.
Vrch. — kdy (čím, k čemu). Láskou
k činu v-nul. Vrch. Luna září krvavou v noci
vzplála. Kká. Š. 115. Oba v-nuli téhož dne
takovou k sobě láskou, že....; Před mě-
sícem mezi oběma bratry v-nula prudká
rozhořčenosť. Ddk. II. 56., V. 176. (Tč. ).

Vzplanutí, n. = vzplání. V. blesku, Čch.
Mch. 67., citu. Dk. P. 155. V. války občan-
ské zdálo se nevyhnutelným. Pal. Děj. V.
2. 417.

Vzplápolání, n., das Aufflackern. Po-
slední bitvy v. Pf.

Vzplápolati = vzplanouti, aufflackern,
aufflammen, auflodern. Ps. ms. — abs. Oheň
vzplápole. Z. Klem. Deut. 22. — jak. Jen
mocně, ohni, v-lej. Osv. I. 377. Monstranc
časem (ob čas) v jednom blesku v-la. Čch.
Mch. 69.

Vzplašiti, il, en, ení = poplašiti, rozpla-
šiti, aufscheuchen. Mnoho jich zbiv, jiných
jest popudil a různo v-šil. Pulk. 316.

Vzpláti, vz Vzplanouti.

Vzplesati, aufjauchzen, aufjubeln. — abs.
Řeky vzpleší. Ž. Klem. 97., Ž. Kap. 97. 8.

— kde. Ješto byl ku přítomnosti jeho v ži-
votě materském vzplesal. Sš. J. 30. — čím.
Vzplesal duchem svatým. Sš. L. 105 (Hý. ).

Vzplniti, il, ěn, ění, vzplňovati = napl-
niti, anfüllen. — co čím: vůní. Puch.

Vzploditi, il, zen, ení; vzplozovati =
vzmnožiti, erzeugen, vermehren. — co.
Vzplodíš sílu, multiplicabis. Ž. wit. 137. 3.,
104. 24. Vinnici vzplodíš (plantabis) a ne-
budeš jie sbierati. BO. Vejdi k ženě bratra
svého a lehni s ní, aby vzplodil pokolenie
bratra svého (Gen. 38. ); Cierkev sv. kolik
jest svatých vzplodila, tolik jest ratolestí
pustila. Hus I. 195. II. 63. — koho čím.
Jež sem vzplodil dary svými. Alx. BM. v.
302. (HP. 88. ). — co komu čím, kdy. Ona
čárami stromům ovoce v zimě vzplozovala.
Troj. — se = rozmnožiti se, sich vermehren.
Dal. 6., Leg, Výb. I. 153. A vzplodila sú sě
jablka zrnatá. Pís. Šal. 6. 10., Hus II. 79.

Vzplouti, vzpluji, vzplul a vzploul, utí;
vzplynouti, ul, utí; vzplovati, vzplývati =
vyplouti vzhůru, aufschiffen, aufschwimmen,
in die Höhe schwimmen. — kam jak. Se-
kera nad přirozený běh na vodu vzplúla.
Leg. Na vysoké moře vzplynuli (vzplouli).
Troj. — kde. To na vodě vzplyne (nepo-
topí se). Cos. — odkud proč kde. A na
oznak věci té prý z Kristova boku na kříži
vzploula krev a voda. Sš. II. 135. Vzply-
nulo železo (z vody) = vyploulo. Bj. Když
piesek z studně, s vodú se smiesiv, vzplývá.
Výb. II. 3.

Vzplovati, vz Vzplouti.

Vzplození, n., die Erzeugung, Verme-
hrung.

Vzplozený; -en, a, o, erzeugt, vermehrt.

— jak. To jsem jemu řekl z hněvu svého,
že nejsi tak dobrý jako já, nebo nejsi v řádu
v-ný. NB. Tč. 246.

Vzplynouti, vz Vzplouti.

Vzplývati, vz Vzplouti.

Vzpodejmouti, ul, ut, utí; vzpodjíti, jal,
jat, jetí; vzpodjímati = pozdvihnouti, erhe-
ben. — co: most. Dal. Vzpodejma (kola)
i pusti níže. Alx. V. v. 1161. (HP. 28. ). Tuto
svadnú při vzpodjala; Vzpodjechu ji silné
túhy. Kat. 2994., 2841., 3166. Tělo sv. Voj-
těcha v. (= z hrobu vzíti). Dal. — se na
koho. Čechy se na ně (na Uhry) vzpodjechu.
Dal.

Vzpodjíti, vz Vzpodejmouti.

Vzpodnutiti, il, cen, ení = podrobiti,
unterjochen? Ps. ms. 54. 3.

Vzpodvihnouti, ul, ut, utí (zastr. zpod-
vihu), hl, žen, ení; zpodvíhati, zpodviho-