sb157-05 0..8296

1239

Vzpupěti, ěl, ění, stolz, anmassend wer-
den. — abs. Řekové v-pěli. Troj. — čím:
slávou.

Vzpupnosť, i, f. = zpupnosť, pýcha, der
Stolz. Troj.

Vzpupný = zpupný, pyšný, stolz. Bibl.
ms. Pokorní Petr a Pavel i jiní jdú po Kri-
stovi, ale v-ní jdú po Antikristovi. Hus II.
258. Lidé vzpupní, pyšní. Ib. II. 401.

Vzpurnice, e, f., die Widerspenstige. Šm.

Vzpurník, a, m., der Widerspänstige.
Šm.

Vzpurný, trotzig. V. dumy. Osv. V. 635.
Slíbil mu i pomoc svou chytajícímu se všemi
prostředky syna v-ho udolati. Ddk. II. 383.

Vzpustiti, il, štěn, ění; vzpouštěti, ěl,
ěn, ění = pustiti nač, vzhůru pustiti, ein-
lassen, hitiauflassen. — koho kam: na hrad.
Dal. — se nač = bezpečiti se, sich verlassen.
Libuše sie na své vieščby vzpusti. Dal.

Vzpuzenina, y, f. = co vzpuzeno, der
Aus-, Aufwurf. Je tam salmiak jakožto v.
ohňů podzemních. Prsl. Chym. 133.

Vzpuzovati, vz Vzpuditi.

Vzpýchati, vz Vzpýchnouti.
Vzpychlati, ám (i), al, ání = vzpýchnouti,
sich brüsten. — se v čem. Jáz vedě vzpy-
chli v Hospodinu (kochati se budu, Proch. ).
Ego vero delectabor in domino. Ž wit. 103.
34.

Vzpýchlý = nadmutý, aufgeblasen. Saň
hříchu vzpychlá. Čch. Bs. 112.

Vzpýchnouti, zpýchnouti, chnul a chl,
utí; vzpýchati, vzpýšeti, el, ení = nadmouti
se, auflaufen, anschwellen. — abs. V-chne
bouř co nevidět. Čch. Bs. 187. Svítek, když
se na másle smaží, vzpýchne. Us. — V. =
pýchy nabyti, stolz werden —kde. V svém
srdci nemúdře vzpýchal. Pass. 801.

Vzpýšeti, vz Vzpýchnouti.

Vzpyšněti, ěl, ění, stolz werden. — čím.
Aby Vojtěch sám nevzpyšněl přízní císa-
řovou. Ddk. II. 46.

Vzpytač, e, m., speculator, der Er-, Nach-
forscher. BO.

Vzpytání, n., das Er-, Nachforrschen,
Nachspüren. To pokušenie bylo jest v. ta-
jemné věci na Kristovi od ďábla. Hus II. 88.

Vzpytati, vzpytovati = zpytati, scrutari,
erforschen. — co. I vzpytaju kázání Boha
mého, scrutabor. Ž. wit. 118. 115 — co na
kom. Ms. — čím. On chtě tu věc skrytú
neznámú sobě již oznámiti, těká, vzpytuje
řečí, dary i nasielaním, chce-li ho pojieti
(za manžela). Hus I. 345.

Vzrábati, vz Vzrobiti. Na Slov. Bern. —
se, sich mühsam aufraffen. Us. Jg. Cf. Rá-
bati.

Vzraditi (Pulk. 422. ), lépe: zraditi, od-
raditi, abrathen. Jg.

Vzradovati = zaradovati, erfreuen. —
koho. — se = počíti se radovati. Ps. ms.,
Ž. wit. 15. 9. a j. Vzradova sě děva. Rkk.
29. — se jak. V div se mnozí vzradovachu.
Výb. I. 197. Vší se svú duší vzradova. Hr.
rk. 189. — se kde. Vzradova sě v duši. Hr.
rk. 193. — se v čem. V-duje se Hospodin
ve všech skutciech svých. Výb. I. 63.

Vzrašiti, il, en, ení = počíti rašiti, vzpu-
četi, vzejíti, ausschlagen, zu sprossen an-

fangen, ent-, erstehen. — čím kde. Svitem
tvojím blahosť všady vzraší. Sš. Bs. 184.

Vzrechniti, il, ěn, ění = počíti rechniti
= hubovati. Mladší vzrechnie proti starším
(tumultuabit puer contra senem. Isai. 3
5). Št., Výb. I. 747.

Vzřezanina, y, f. = vzřezání, der Ein-
schnitt. Ras.

Vzřezati = vřezati, einschneiden. Ras.

Vzřičeti, el, ení = vzkřičeti, aufschreien.
Ms.

Vzříti, videre. Přistúpi k tobě, vzři (so-
tva: uzři, Gb. ), videbo. Ž. wit. 5. 5. — kam
jak. Ciesar na to pilně vzřieše. Výb. II. 7.

Vzřiúti = zařvati, aufbrüllen. — proč.
Vzřiú žalosti ú jako nedvědice. Dal. 27.

Vzrobiti, il, en, ení = vzdělati. Na Slov.
Bern.

Vzrost, u, vzrůst, gt. vzrostu, m. = při-
bývání velikosti, der Wuchs, das Wachs-
thum. V. jest přibývání hmoty a objemu
ústrojného těla následkem vývoje životního
organismu jeho v celku i ve všech jednot-
livých částech. S. N. Vz tam více. V. člo-
věka. Jel. Vysokého vzrostu. D. V. a pro-
spěch v ctnostech bráti. Ros. Oni sami
v živnostech znamenitého vzrostu nadáti by
se mohli. Nar. o h. a k. — V., das Auf-
wachsen, die Statur, Konstitution, der Auf-
schwung. Doba vzrostu, v. listu, der Blatt-
wuchs, Šp., v. obloukový, der Bogenwuchs,
Sl les., těla, die Konstitution des Leibes;
v. do délky, das Längenwachsthum; v. tr-
pasličí, microsomia. Nz. lk. V. vlasů, Us.,
literatury. Mus. 1880. 207. Prve než vzrost
vzal. Vrat. Purkrabí, těžící z ustavičného
vzrostu městských živností. Ddk. II. 372.
Vzrůst bralo množství věrců. Sš. Sk. 58.
Aby v. brali ve víře. Sš. II. 193. Vzróst
dává Bóh. ZN. Mieše krásu a vzróst. GR.
Pohanka malá vzrůst dává ovsu. Us. Tč. —
V. = co vzrostlo, rostlina, das Gewächs.
Reš.

Vzrostati, vz Vzrůsti.

Vzrostek, stku, m. = větev, vlk, der
Schössling. Jost.

Vzrostlosť, i, f., vyrostlosť, das Erwach-
sensein. Us.

Vzrostlý = vyrostlý, urostlý, aufgewach-
sen, erwachsen, aufgezogen. — kde. Kak
jest v. na životě (= na těle). Kat. 287. V.
ve vzduchu panovnicím. Pal. Děj V. I. 48.
— jak. Prales až k obloze v. Vlč. Jest to
znenáhla vzrostlá sbírka či kompilace nej-
rozmanitějších nařízení. Ddk. IV 235.
odkud. Pán ze zemánka v. Kká. Td. 213.

Vzrostnosť, i, f., gutes Wachsthum. Ros.

Vzrostný, was bald o. schnell wächst.
Ros. Vz Vzrůstný.

Vzrostu, vz Vzrůsti.

Vzrotály, pl., m., paseky u Vsetína na
Mor. Vck.

Vzrotiti se = vzklnouti, počíti se zaklí-
nati. — se kde. Mnozí na trhu tak se
vzrotie. Št. Kn. š. 203. 38.

Vzrouhati, lästern, lästernd beschimpfen.
Z. mus. Vz Vzrúhati.

Vzrovnati, ausgleichen. Ráj I. 84.

Vzrozuměti, ěl, ěn, ění, intelligere. —
co. Něčí svědectví. Ž. wit. 118. 95.