sb157-05 0..8296

1241

Vzstupovací, Aufsteig-. V. kolo. Techn.
II. 161.

Vzstupovati, vz Vzstoupiti.

Vzstyděti se, ěl, ění, Bože mój, v tě
ufaji, nevzstyzi sě (nebuduť zahanben. Proch. ).
Ž. 24. 2. (Č. ).

Vzstýchati se, vztýchati se = ostýchati
se, obávati se, báti se, sich fürchten. Št. —
se koho. Leg.

Vzsúditi, il, zen, ení = zle posouditi,
odsouditi. — koho. Stává se, že uzří někdo
někoho v rúše krásném a rúcho krásné jistě
jest znamenie hrdosti: i vzúsdí jej, vzžehře
naň. Št. Kn. š. 124. 22.

Vzsvítiti, il, cen, ení = náhle zasvítiti,
aufleuchten. — číra. Některý velmě se
vzsvítí milostí k Bohu. Št.

Vzsypati = vzhůru sypati, aufschütten.
— kam (na co). Ros.

Vzšíří, vz Vzvýší.

Vzšlehnouti, hnul a hl, ut, utí; vzšle-
hati, vzšlehovati = šlehnutím vyhoditi, auf-
schwippen. — co čím kam. Peří vzšlehl
metlou do povětří. Jg. — V. = vyskočiti,
aufschiessen, schnell aufsteigen. = odkud
jak. V-ne plamen s obou stran v ostrých
pyrámích. Ráj.

Vztáčeti, vz Vztočiti.

Vztah, u, m. = vztažení, vztáhnutí, das
Ausstrecken, die Ausstreckung; poměr, das
Verhältniss, die Beziehung, der Bezug. Jg.
V. míti k něčemu n. na něco. Nz. V. ku po-
ložce, die Beziehung auf die Post (Rubrik).
Sp. Ve vztahu býti, in Beziehung stehen.
Dch. V-hy prostorové, SP. II. 73., veličin,
ZČ. I. 10., dvou, tří přímek, Jdč. IV. 45.,
48., duchovný. Sš. L. 73. Světový v. země
k slunci. Dk. P. 53. Mezi srovnalostí a po-
měrem jest týž v. jako mezi rovnicí a jejím
členem. Šim. 80. Patrno, jak hluboké vztahy
jdou odtud ke všem hlavním otázkám filo-
sofickým. Mus. 1880. 425. Vz Ohled, S. N. —
V. vyjadřuje instrumental (Vz Instrumental,
Brt. S. 3. vyd. 59. ), předložkový genit. (od,
s strany), předložkový akkusativ (na, o, v),
předložkový lokal (na, po, v). Vz tato slova
a předložky, Brt. S. 3. vyd. 75.

Vztáhati, vz Vztáhnouti.

Vztáhlý = vztažený, gestreckt. Maje krk
v. až do nebe. Lom.

Vztáhnouti (zastr. vztíhnouti, vztie-
hnouti), hni, hna (ouc), ul, ut, utí; (zastr.
vztahu), vztahl, vztažen, ení; vztahovati
(zastr. vztáhati) = vzhůru n. na dél tá-
hnouti, aus-, aufstrecken, ausrecken; vstr-
čiti, uvaliti, einem etwas zuziehen; osvojiti
si, uvázati se v co, an sich ziehen, sich zu-
eignen; na něco táhnouti, obraceti, rozuměti,
vykládati, auf etwas beziehen, verstehen,
anspielen; se = jíti, šířiti se, sich erstrek-
ken, gehen, sich ausdehnen; náležeti, pa-
třiti k čemu, sich worauf beziehen, Bezug
haben. Jg. V horn. = měřiti kompasem, ver-
ziehen. Us. u Příbr. Č. — co: ruku, Us.,
obočí (pozdvihnouti), St. skl., dva prsty.
Háj. Míra, pokud lze jest zákon vztahovati,
der Umfang der Anwendbarkeit des Geset-
zes. J. tr. Vztáhni Christe svú ručičku a
požehnej mú dušičku. Sš. P. 58. — čím:
rukou. — co, se kam (k čemu, nač, do

čeho): ruku k nebi, Jg., k cizímu statku.
Proch. Jejich panství až k Babylonu se
vztahovalo. Br. Ten spis ke cti boží se
vztahuje. V. To se k Jobovi vztahovalo.
Br. K jehož újmě se cedule vztahují. Er.
Leč by to uznáno bylo, že by se to k jeho
dobrému vztahovalo. Kol. 52. K ujmě a
úhoně jich se vztahovalo. Skl. I. 291. Ně-
které nařízení na jiné případnosti se vzta-
huje. J. tr. Něco k sobě vztahovati, etwas
auf sich beziehen. Nz. Zákonník obchodní
k němu se nevztahuje, das Handelsgesetzbuch
hat auf ihn keine Anwendung. Šp. Křivku
ke dvěma směrům k sobě rovným v. ZČ.
I. 111. Vztáhl k němu ruku. Čch. Mch. 76.
Moc císařova netoliko k věcem světským,
nýbrž i ke věcem duchovním se vztahovala.
Šmb. Stř. II. 44. Ten kraj Lipoltem němec-
kým a slovanským lidem osazen a ke kra-
jišti vychodnímu vztažen jest; Hojnější
jsou zprávy, které k Boleslavu polskému
se vztahují: Vztahujeme pustošení Moravy
již k r. 1093.; Sezazení děkana kapitolního
vztahuje se pouze k beneficiu. Ddk. II. 26.,
70., 353., V. 96. (III. 113., 135., 180., IV.
79., 151. ). Zaslíbení ta k národu celému se
vztahují; Ovšem pak vyvozování své k Abra-
hamovi vztahuje. Sš. Sk. 30., I. 51. (Hý. ).
Mysl svou k tomu vztáhni a velmi bedlivě
považ. Bart. Švábský národ vztahuje se až
k Labi. V. Jakoby se k vám slibové Abra-
hamovi o životu věčném učinění vztaho-
vali; To, což se káže, ne k tobě, ale k ji-
ným se vztahuje; Písma svatá ke všechněm
se vztahují. BR. II. 13. a., 59 b., 525. (Šd. ).
Krk až do nebe vztahovati. Lom. — co,
se na koho, nač. Ruce n. ruku na ně-
koho v. = bíti, ubiti jej. V. Na pomazaného
ruky nevztahuj. Sych. Na mne to nevztahuj
(nestrkej). Ros. On chce tu pokutu na něho
v. (uvaliti). Ros. V. něco na sebe = osvo-
jiti si, uvázati se v něco. On na se zprávu
vztáhl. V. Na obec se ta věc nevztahuje.
Nál. 19. Vysoudí-li co, to k dobrému, pakli
prosoudí, na škodu sirotků se vztáhne.
Kol. 14. Ten list na dluh se nevztahuje.
Faukn. Právo obecné na všechny se vzta-
huje; A některá se vztahují na osoby, ně-
která na věci; Všelijací rozsudkové na to,
oč by strany mezi sebou činiti měly, vzta-
hovati se mají. Kol. 1., 16., 32. Na kteréž
statky se úmluva vztahuje; Nač by se ten
zatykač v-val. Zř. F. I. C. XXII., XXX.
Vztahoval se na to. Skl. I. 92. Vidění to
ke dnům mnohým se vztahuje. Br. On to
vztahuje na tento příběh (obrací, rozumí,
vykládá). Ros. To se na nás nevztahuje.
D. Pokud se to na jejich osoby vztahuje.
Er. Nač se všecky pokuty vztahují. Er.
Řeč na jiný rozum se vztahuje. Ml. To na-
řízení na jiné případnosti se vztahuje. J. tr.
Jestliže jest co mluveno, není mluveno na
žádnú osobu a na tyto osoby že se jest to
nevztahovalo. List z r. 1532. Mus. 1880. 498.
Tvoju hlavu zetnu, tebe na kuol vztáhnu.
SI. let. IV. 206. Na koho ta slova bijí, ne-
povídá ovšem kronikář, podobá se ale, že
vztahují se na Sasy; Jeho dioecese vzta-
hovala se také na Rakousy dolejší; Toto
přidržení se bývalého mravu vztahovalo se

289