Předchozí (1240)  Strana:1241  Další (1242) |
|
|||
1241
|
|||
|
|||
Vzstupovací, Aufsteig-. V. kolo. Techn.
II. 161. Vzstupovati, vz Vzstoupiti.
Vzstyděti se, ěl, ění, Bože mój, v tě
ufaji, nevzstyzi sě (nebuduť zahanben. Proch. ). Ž. 24. 2. (Č. ). Vzstýchati se, vztýchati se = ostýchati
se, obávati se, báti se, sich fürchten. Št. — se koho. Leg. Vzsúditi, il, zen, ení = zle posouditi,
odsouditi. — koho. Stává se, že uzří někdo někoho v rúše krásném a rúcho krásné jistě jest znamenie hrdosti: i vzúsdí jej, vzžehře naň. Št. Kn. š. 124. 22. Vzsvítiti, il, cen, ení = náhle zasvítiti,
aufleuchten. — číra. Některý velmě se vzsvítí milostí k Bohu. Št. Vzsypati = vzhůru sypati, aufschütten.
— kam (na co). Ros. Vzšíří, vz Vzvýší.
Vzšlehnouti, hnul a hl, ut, utí; vzšle-
hati, vzšlehovati = šlehnutím vyhoditi, auf- schwippen. — co čím kam. Peří vzšlehl metlou do povětří. Jg. — V. = vyskočiti, aufschiessen, schnell aufsteigen. = odkud jak. V-ne plamen s obou stran v ostrých pyrámích. Ráj. Vztáčeti, vz Vztočiti.
Vztah, u, m. = vztažení, vztáhnutí, das
Ausstrecken, die Ausstreckung; poměr, das Verhältniss, die Beziehung, der Bezug. Jg. V. míti k něčemu n. na něco. Nz. V. ku po- ložce, die Beziehung auf die Post (Rubrik). Sp. Ve vztahu býti, in Beziehung stehen. Dch. V-hy prostorové, SP. II. 73., veličin, ZČ. I. 10., dvou, tří přímek, Jdč. IV. 45., 48., duchovný. Sš. L. 73. Světový v. země k slunci. Dk. P. 53. Mezi srovnalostí a po- měrem jest týž v. jako mezi rovnicí a jejím členem. Šim. 80. Patrno, jak hluboké vztahy jdou odtud ke všem hlavním otázkám filo- sofickým. Mus. 1880. 425. Vz Ohled, S. N. — V. vyjadřuje instrumental (Vz Instrumental, Brt. S. 3. vyd. 59. ), předložkový genit. (od, s strany), předložkový akkusativ (na, o, v), předložkový lokal (na, po, v). Vz tato slova a předložky, Brt. S. 3. vyd. 75. Vztáhati, vz Vztáhnouti.
Vztáhlý = vztažený, gestreckt. Maje krk
v. až do nebe. Lom. Vztáhnouti (zastr. vztíhnouti, vztie-
hnouti), hni, hna (ouc), ul, ut, utí; (zastr. vztahu), vztahl, vztažen, ení; vztahovati (zastr. vztáhati) = vzhůru n. na dél tá- hnouti, aus-, aufstrecken, ausrecken; vstr- čiti, uvaliti, einem etwas zuziehen; osvojiti si, uvázati se v co, an sich ziehen, sich zu- eignen; na něco táhnouti, obraceti, rozuměti, vykládati, auf etwas beziehen, verstehen, anspielen; se = jíti, šířiti se, sich erstrek- ken, gehen, sich ausdehnen; náležeti, pa- třiti k čemu, sich worauf beziehen, Bezug haben. Jg. V horn. = měřiti kompasem, ver- ziehen. Us. u Příbr. Č. — co: ruku, Us., obočí (pozdvihnouti), St. skl., dva prsty. Háj. Míra, pokud lze jest zákon vztahovati, der Umfang der Anwendbarkeit des Geset- zes. J. tr. Vztáhni Christe svú ručičku a požehnej mú dušičku. Sš. P. 58. — čím: rukou. — co, se kam (k čemu, nač, do |
čeho): ruku k nebi, Jg., k cizímu statku.
Proch. Jejich panství až k Babylonu se vztahovalo. Br. Ten spis ke cti boží se vztahuje. V. To se k Jobovi vztahovalo. Br. K jehož újmě se cedule vztahují. Er. Leč by to uznáno bylo, že by se to k jeho dobrému vztahovalo. Kol. 52. K ujmě a úhoně jich se vztahovalo. Skl. I. 291. Ně- které nařízení na jiné případnosti se vzta- huje. J. tr. Něco k sobě vztahovati, etwas auf sich beziehen. Nz. Zákonník obchodní k němu se nevztahuje, das Handelsgesetzbuch hat auf ihn keine Anwendung. Šp. Křivku ke dvěma směrům k sobě rovným v. ZČ. I. 111. Vztáhl k němu ruku. Čch. Mch. 76. Moc císařova netoliko k věcem světským, nýbrž i ke věcem duchovním se vztahovala. Šmb. Stř. II. 44. Ten kraj Lipoltem němec- kým a slovanským lidem osazen a ke kra- jišti vychodnímu vztažen jest; Hojnější jsou zprávy, které k Boleslavu polskému se vztahují: Vztahujeme pustošení Moravy již k r. 1093.; Sezazení děkana kapitolního vztahuje se pouze k beneficiu. Ddk. II. 26., 70., 353., V. 96. (III. 113., 135., 180., IV. 79., 151. ). Zaslíbení ta k národu celému se vztahují; Ovšem pak vyvozování své k Abra- hamovi vztahuje. Sš. Sk. 30., I. 51. (Hý. ). Mysl svou k tomu vztáhni a velmi bedlivě považ. Bart. Švábský národ vztahuje se až k Labi. V. Jakoby se k vám slibové Abra- hamovi o životu věčném učinění vztaho- vali; To, což se káže, ne k tobě, ale k ji- ným se vztahuje; Písma svatá ke všechněm se vztahují. BR. II. 13. a., 59 b., 525. (Šd. ). Krk až do nebe vztahovati. Lom. — co, se na koho, nač. Ruce n. ruku na ně- koho v. = bíti, ubiti jej. V. Na pomazaného ruky nevztahuj. Sych. Na mne to nevztahuj (nestrkej). Ros. On chce tu pokutu na něho v. (uvaliti). Ros. V. něco na sebe = osvo- jiti si, uvázati se v něco. On na se zprávu vztáhl. V. Na obec se ta věc nevztahuje. Nál. 19. Vysoudí-li co, to k dobrému, pakli prosoudí, na škodu sirotků se vztáhne. Kol. 14. Ten list na dluh se nevztahuje. Faukn. Právo obecné na všechny se vzta- huje; A některá se vztahují na osoby, ně- která na věci; Všelijací rozsudkové na to, oč by strany mezi sebou činiti měly, vzta- hovati se mají. Kol. 1., 16., 32. Na kteréž statky se úmluva vztahuje; Nač by se ten zatykač v-val. Zř. F. I. C. XXII., XXX. Vztahoval se na to. Skl. I. 92. Vidění to ke dnům mnohým se vztahuje. Br. On to vztahuje na tento příběh (obrací, rozumí, vykládá). Ros. To se na nás nevztahuje. D. Pokud se to na jejich osoby vztahuje. Er. Nač se všecky pokuty vztahují. Er. Řeč na jiný rozum se vztahuje. Ml. To na- řízení na jiné případnosti se vztahuje. J. tr. Jestliže jest co mluveno, není mluveno na žádnú osobu a na tyto osoby že se jest to nevztahovalo. List z r. 1532. Mus. 1880. 498. Tvoju hlavu zetnu, tebe na kuol vztáhnu. SI. let. IV. 206. Na koho ta slova bijí, ne- povídá ovšem kronikář, podobá se ale, že vztahují se na Sasy; Jeho dioecese vzta- hovala se také na Rakousy dolejší; Toto přidržení se bývalého mravu vztahovalo se 289
|
||
|
|||
Předchozí (1240)  Strana:1241  Další (1242) |