sb157-05 0..8296

1242

až na oděv. Ddk. II. 85., 244., IV. 252. (Tč. ).
By jim koliv jaké poručení aneb rozkaz
učinil, který by se na ublížení práva a řádu
vztahoval, aby se naň neohlédali. Bdž. 171.
Václav Vchynský, jsa z těžkých věcí, jenž
se naň vztahovaly, obviněn, jest slyšán;
Mandatové v-li se na ty kněze, kteří...;
V-la se ta věc i na některé jiné. Dač. I.
240., 275., II. 18. Kteréžto slovo na jiné
přivtělené krajiny v-ti se neumže. Sš. II. 3.
Přikázání boží nejen na oudy a skutky ze-
vnitřní, ale i na srdce a náklonnosti jeho
se vztahují. BR. II. 21. Své oděnie na se
vztáhnouti. Kat. 4216. Vz Chýliti se. Vztáh
ruku na své učedlníky vecě. ČE. 18. — co
proč: ruku pro almužnu. Ros. Ruku k ně-
čímu uzdravení v. Sš. Sk. 49. A jako šňůru
neb pravidlo k dělání při nich díla božího
vztáhneme. BR. II. 613. a. Ruce na někoho
ze zlosti v. Ml. Nechtěl bych pro to ruky
vztáhnouti. V. Ruku k vzetí něčeho v.
Ctib. — čeho kam. Vztahovati ruky k ně-
čímu statku. Proch. Přestaneš vztahovati
prstu (zrádně na bližního ukazovati aneb
jemu se posmívati atd. ). — co kde. My
na něm vinu vztiehnem (řekneme, že vinen
jest). St. skl. — jak daleko. Ostrov se
vztahuje sto kročejův, Har., na 1 ½ míle.
V. — se výše nad co, übersteigen. J. tr. —
kdy. Titul knížat z počátku vztahoval se
toliko k jich osobě. Ddk. II. 181. Za toho
času vztáhl Herodes král ruce, aby... Sš.
Sk. 140. Aby se ty věci na ten čas dále
nevztáhly, radil bych k mírnosti. Žer. 323.
— kudy. Zmilelý mój vztáhl ruku svú
skrze dieru. Hus III. 60. Vztáhl ruku po
něm oknem. — co po kom: ruce. Us.
Pdl. — co proti někomu: ruku. Osv. I.
38. — co jak. Vztáhl ruku daleko, zpět.
Dch. — odkud kam. Neb domnívám se,
že by z toho dýmové vzhůru k nebesům
napodobně se vztahovali, jako sv. Abela
oběti. Pal. Děj. V. 2. 273. — se čím kam.
Obyvatelé vztahující se svými koloniemi až
k pruhu pomeznímu. Ddk. II. 204.

Vztahovací = vztažný. V. sloupec, die
Berufungskolonne. Šp.

Vztahovač, e, m., sval, der Streckmuskel,
Spanner. Dk. P. 6.

Vztahování, n., das Beziehen, die Be-
ziehung. Lpř.

Vztahový, Beziehungs-. V. slovo, ku
kterému se jiné (ku př. vztažné zájmeno)
vztahuje. Ndr. V. věta, vz Věta omezovací,
Brt. S. 3. vyd. 145.

Vztasiti = vzhůru n. někam tasiti, hin-
thun, einstecken. — co kam (v co). Tkadl.
II. 85.

Vztáti, vztaji, ál, ání = jihnouti, schmel-
zen. — kde. Sníh na slunci vztaje. Smrž.

Vztázati a vztázati se, vztáži, vztěž, al,
án, ání = otázati. — Nevztiežet (s archaist.
koncovkou t), non requiret. Ž. wit. 9. 13. —
na kom. Panna káza vztázati na králi, co
by... O 4 stěž. ctn. Vztáza na něm jmen.
BO. Aby sě na něm samým vztázal. Hus
II. 301. — na koho. Vladislav na nevěrné
pilně vztáza. Dal. — se o čem. Abychom
se o andělích vztázali něco (otázali). St. 30.

Vztažení, n., das Emporstrecken. V. ruky
na někoho, die Handanlegung. J. tr. — co,
die Beziehung. Co do směru mají hlavní a
pobočný průmět přímky v první a třetí
čtvrti v. souhlasné či svorné, ve druhé a
ve čtvrté čtvrti ale vztažení protivné. Jdč.
III. 10.

Vztažený; -en, a, o, ausgestreckt. V. úd
rostliny. Vz Rst. 520: V. křidla. Us. Vz
Vztáhnouti. — kam. Ramena k nebes výši
v-ná. Čch. Bs. 149.

Vztáži, vz Vztázati.

Vztažitosť, i, f., die Intensität. V. zvuku,
světla (intensitas). Krok.

Vztažitý = intensivní, intensiv. Posp. —
V. = poměrný, relativ o. specifisch. V. teplo,
objem (specifisches Volumen). Nz.

Vztažně, relativ. Šim. 159., Bž. 50.

Vztažnosť, i, f., die Relation. Nz. V-sti
jmen zvláště, v-sti sloves. Vz Bž, 63., 165.
V-sti, které tvary slovesnými vyjadřujeme,
jsou: osoba, číslo, rod, způsob, čas. Bž.
165.

Vztažný, relativ. Dk. P. 61. V. n. vzta-
žitý čas, vz Čas vztažný. — V. věta, vz
Věta, Brt. S. 3. vyd. 145. — V. zájmeno
(náměstka), vz Zájmeno. — V. (poměrné)
přídavné jméno vytýká poměr, ve kterém
pojem jména podstatného k jiným jménům
podstatným jest: dubový, lesní, ječný, jarní
atd. V. sloupec (vztahovací), die Beziehungs-
kolonne. Šp.

Vztéci = vzteknouti. Vz Vztekati.

Vztečení, n., vz Vztéci, Vztěkati.

Vztečený; -čen, a, o = zpropadený, ver-
maledeit. V-ný kluku! Us. Ostatně vz Vztéci,
Vztěkati.

Vztek, u, m. = vzteklosť, die Wuth, Tob-,
Tollsucht. Ja., Kat. — V. = zlosť, der Zorn,
die Gift. Vztek míti n. vzteka na někoho
míti = zlobiti se na koho. D. Plný vzteku
n. zlosti býti. Us. Vztek okem vyráží. Ráj.
Vztek, zlosť vypustiti Zlob. V. osudův,
Kyt. 1876. 6., vichrů. Čch. Bs. 60. Vztekem
(stekem) div se nerozpukne. Us. Šd. Divý
dýši v. Msn. Or. 151. Tvrdé slovo budívá
vzteky. Pal. Děj. IV. 1. 256. Vida zloduch
nezbytí, ihned záští, zlobu a zuřivosť svou
a své vztěky vychrlil na člověka; Tu byli
vztěkem pojati a hleděli Krista polapiti,
Sš. Mr. 10., 52.

Vztekání, vztěkání se, das Toben, Wü-
then, Rasen. V.

Vztekati se, vztekati se; vzteknouti se,
ul, utí; vztéci se, vzteku se, vztec se, kl,
čení; vztekávati se, vztěkávati se = ztřeštiti
se, zblázniti se, smyslem se pominouti a bou-
řiti, wüthend oder rasend werden, wüthen,
toben; prudce se hněvati, sápati se, von
Zorn wüthen, toben, Flammen und Feuer
speien, rasen und wüthen; nepokojným býti,
unruhig sein, toben; náhle se ztratiti, plötz-
lich verschwinden. Jg. — abs. Pes se vztekl.
Ros. Boh dejž (bodejž) se vztekl! Us. Ten
se vztěká (sápe)! Kom. Já myslila, že se
vzteknu, dass ich vor Galle berste, aus der
Haut fahre. Člověk by se vztek', když to
slyší, man möchte toll o. des Teufels wer-
den. Vzteká se jak krocan; Tu čert se vzte-
kal, da war der Teufel los; Ať se vzteká,