sb157-05 0..8296

1243

er mag toben, wüthen; Ona se vzteká, sie
macht ein Höllenspektakel, sie ist fuchtig;
Co se vztekáš, was tobst du, was reitet dich
der Teufel? Dch. V. se. BO. Vztekal se, na
čem svět stál (= hrozně zuřil). U Kr. Hrad.
Kšť. Moře se vztěká (jest nepokojné). D.
Vítr se vzteká. D. Kam pak se to vzteklo
(náhle se ztratilo, podělo)? Us. — proti
komu. Leč jak bouře na jarní se kvítko,
tak zášť pekla proti ní se vztekla. Sš. Bs.
190. Proti Methodovi šáleně se vztekal
srdcem dlouhohněvným. Koll. 1. 296. —
jak. Ona se po čertech vzteká, sie ist
teufelsfuchtig. Dch. — kdy. Ten kluk po
celý den se vzteká. Us. Dch. — se od
čeho. Vztekne-li se člověk od psa, tož má
z prvního pecna, jenž se sází do peci a do
něhož se udělají tři dírky, tyto dírky pr-
stem vykrojiti a snísti. Us. na Mor. Vck. —
se na koho. Zlob., Dal. Naši na mě se
vztekali. Er. P. 254. Vztěká se na ně. BR.
II. 469. a. — se komu. Kam se mi to
vzteklo (podělo), wo zum Teufel ist es mir
verloren gegangen? Dch. — se proč: hořem,
St. skl., zlostí. D. Ať se hořem vzteče. Hr
rk. 375. Až sě chtieše hořem vztéci. Ib.
429. A chlap (sedlák) sě chce hořem vztéci.
Žk. 275. Nechaj sě jiej hořem vztéci. Sat.
Jímž sě ciesař chce až vztéci. Kat. 2761.
Hladem se vztěká. Ler. Vz V. se proti komu,
kde. — se po kom: po mužském. D. —
kde. Třeba-li se jemu v Čechách vztéci, a
já tehdy budu v Němcích žéci. Dal. Ten-
krát duše dosti jindá tichá neznámým se
v hrudi hněvem vztěká. Sš. Bs. 168. —
proč. Když své ovce z hrdla ďáblu béře
a z světa je vyvozuje, tedy za přičinou
tou on se vztěká. BR. II. 47. a.
Vztekávati se, vz Vztěkati.
Vztěkavosť, vztěkavosť, i, f., die Tob-
sucht, die Neigung zur Wuth. Nz.

Vztěkavý, vztekavý, tollsüchtig, tobsüch-
tig, aufbrausend. V. člověk. Reš.

Vztekla, y, m, cicuta virosa, der Wüthe-
rich, rostl. D.

Vztekle, rasend, wüthend. V. blázniti,
sobě vésti, milovati. V.

Vzteklec, klce, m. = zběsnělec, vzteklý,
der Wüthende, der die Wuth hat; der Wüthe-
rich. Ráj., Půh. II. 604.
Vzteklenec, nce, m. = vzteklec. Mor. Šd.
Vzteklice, e, f. = pekelná dračice, furie,
die Furie, 'Eyivvc. Sych, Koll. I. 306. Chopte
ho, v-ce, na mučení. Shakesp. Tč. Která
pekelná v. hubí nemilosrdněji křesťany nežli
kníže, jenž poddané falešnou mincí podvádí.
Ddk. IV. 176. — V. = červ zlého svědomí,
die Furie des Gewissens. V. — V. = vzteklá
osoba zlobivá, eine wüthende, böse Weibs-
person. Sych. — V. = rostlina, zabilka,
matonoha, jilek milný, mýlek, jilek mámivý,
opilka, ocaska, šmatonoh, lolium tumulen-
tum, die Dollgerste. D., Sl. les.

Vzteklík, a, m. = vzteklý člověk, ztře-
štěný, nesmyslný, ein Rasender, toller Mensch,
der Wütherich. V. — V. = člověk zuřivý,
ukrutný, lítý, der Wütherich. Nej., Scip.,
Rvač. — V. = fučík, šaliplachta, der Toll-
kopí. D., Lom.

Vzteklina, y, f. = vzteklosť, lyssa, die
Tollsucht, Raserei, die Wuth. V. psí; ten
pes má vzteklinu. Sych. Vz S. N.

Vzteklinový jed, die Wuthgift. Nz. lk.
Vztekliti se = zlobiti se. Zlob.
Vzteklivec, vce, m., der Wütherich. Vz
Vzteklec, Vzteklík, Vzteklenec.
Vzteklivý = vzteklý. Šm.
Vzteklo, wüthend, rasend, wild. Vz
Vztekle. Tehdy sa prez padlých hromadné
kopce na bratra v. valím, aby má smrť
z jeho přišla ruky. Hol. 392.

Vzteklosť, i, f. = třeštění, nesmyslnosť,
vztek, zšílenosť, pominulosť, pominulina, vzte-
klina, běsnosť, die Wuth, Raserei, Tollheit,
Tobsucht, Tollsucht. Jg., Nz., Šp. Vz S. N.
V. psí (běsnosť, pominutí), hydrophobia. Vz
o ní v Čs. lk. I. 209., 303., 89., II. 17., 205,
263., 46., III. 125., 51., IV. 284., V. 359.,
VII. 328., IX. 158. V. lichá, D., nemá,
spurná, zuřivá. Šp. V. ho zachvátila. Kom.
Svoboda mužom vtipným dávána byla, to-
liko aby ta svoboda ve v. se nevydávala.
Jel. Enc. m. 6. Náš národ v. divá kouše.
Koll. I. 273. — V. = veliký hněv, der Grimm,
grosse Zorn, die Wuth. K v-sti někoho při-
vésti. V. V. svou na někom vyliti. D. Ústa
v-stí naplněna byla. Flav. V. nepřátel. Kram.
Mocně v. svou provodí. BR. II. 860. — V.
moře (bouře), Ros., větrů, die Grimmigkeit,
der Ungestüm.

Vzteklota, y, f. = vzteklosť. Krok. II.
197., Dch., Koll. I. 360. Slepá v. Dch. Roz-
lobenou zbúril sa mysľou a hrozne zazúril,
až prudkými celý zmítal sa v-ty valmi;
Ohnivú v-tu v srdeách pozahášať. Hol. 13.,
50. (Šd. ).

Vzteklství, n., insania, die Wuth. Ž. wit.
39. 5.

Vzteklý = ztřeštěný, nesmyslný, zšílený,
wüthend, rasend, toll. V. pes. V. Vzteká se,
jakoby byl pokousán od vzteklého psa. Us.
Hk. Máma krátká, táta dlouhý, děti kulaty,
když vyjdou ven, jsou jako vzteklí (o ro-
dičích a dětech nestejně velikých). U Žamb.
Dbv. — V. = divoký, rozpustilý, toll, wild.
To je v. chlap. D. — V. = prchlivý, zu-
řivý, hněvivý, grimmig, zornig, wüthend.
V. Byl celý v. Us. Oba dva krásní: jeden
potměšilá liška, druhý vzteklý vlk. Dch.
Zápas proměnil se v boj vzteklý. Pal. Děj.
IV. 2. 227. Umějí bližní své i dosti vzteklé
posnésti; Vlky pak vyznamenáni jsou lidé
vzteklí; Jakážkoli vztéklá zvěř. BR. II. 19.
a., 45. a., 787. — V. živly (rozbouřené, wild,
ungestüm, reissend), Kom., voda (rychlá,
bystřice). Har. To je tam vzteklý vítr. Us.
Šd. V. ryk. Kká. Td. 127.

Vzteknouti se, vz Vztěkati sě.
Vztepati = vzhůru tepati, vybiti, bíti,
schlagen, aufschlagen. — koho, se s kým,
koho čím: holí. Us.
Vztesk, lépe: stesk.

Vzteteliti, il, en, ení = učiniti, aby se
tetelilo, vzstřásti, erschüttern. — co: struny.
Johanit.

Vztíhnouti, vz Vztáhnouti.
Vztísniti, il, ěn, ění, vtěsňovati, aufdrän-
gen. Šm.

289