sb157-05 0..8296

1244

Vztlak, u, m. Stroj pro v., der Auftriebs-
apparat. Ck.

Vztlouci, aufschlagen. Vz Tlouci. —
kam. Vztlučete na dvéře. ZN. — se kdy.
Sedmý den vztlukú sě skály spolu. Pass.
14. (Hý. ).

Vztlouští, adv., dick. V. jest ten dum
110 mil. Troj.

Vz to = s to, na to. Kat. 320.

Vztočiti, il, en, ení, vztáčeti, el, en,
ení = vzhůru točiti, hinauf drehen o. win-
den; podvrátiti, nepokojiti, aufwühlen, be-
unruhigen. — co. Milosť tu nevztočí prchá-
nie ostnec. Ms. 14. stol. Č.

Vztřásti, vztřesu (zastr. vztřasu), vztřásl,
vztřesen, ení; vztřásati = vzhůru třásti,
schütteln, aufschütteln. Z. klem. 82. b., Št.
Řeč. 121. b. — co. Lev hřívu vztřese. Puch.
— se = zatřásti se, sich schütteln, erheben.
Vztřasú se drva. Rkk. — se od čeho (báti
se). Ps.

Vztrašiti, vz Vzstrašiti.

Vztrčiti, il, čen, ení; vztrkati, vztrko-
vati, aufstecken. — co kam: na dům ma-
kovici; péro za ucho. Ros.

Vztřepati, aufwirbeln. — co odkud.
Duše prut se dotkl lásky čarovný a jak
motýly tam se květiny vztřepal čarokrásné
blaha sny. Čch. Bs. 104.

Vztresktati koho, corripere, tadeln, stra-
fen. Ž. wit. 140. 5.

Vztřeštěti = praskati, praštěti, knarren,
prasseln. Vztřeštěchu osi (osy) i kola. Výb.
1. 1127. 11., Alx. A. v. 1847. (HP. 45. )., St.
skl.

Vztrh, u, m. = vztrhnutl, vztržení, das
Aufreissen, die Entreissung. — V. = vy-
tržení ducha, die Entzückung. Víd. list.,
Kln. Bs. 207.

Vztrhati, vz Vztrhnouti.

Vztrhlý = který se vztrhl, entstanden.
V. bouře. Troj.

Vztrhnouti, ul, utí; (vztrhu, zastr. ), hl,
žen, ení; vztrhati, vztrhovati = vzhůru trh-
nouti, vynésti, aufreissen, in die Höhe reis-
sen, aufraffen; se — vytrhnouti se, povstati,
entzücken. Jg. — co, koho. Rk. V. pla-
vidla své výmluvnosti. Kos. Ol. I. 94. Tento
ples mysl vztrhni. Msn. Or. 132. Budete
spáti a nebudeť, kdo by vás vztrhl (zbudil).
Št. — se. Vichr vztrže sě. Pass. — se od-
kud: ze sna. Pass. — se kde. Vztrže se
vítr na moři. Leg. Mezi králem Janem
a vojvodami slezskými mnohé hádání se
vztrhlo. Pulk. — kým. A jako bláznem jím
vztrhachu. Hr. rk. 239.

Vztrkati, vstrkovati, vz Vztrčiti.

Vztrmáceti, el, en, ení, rütteln, abpla-
gen. Pass. 458. 2.

Vztrnouti, zastr. = vztrhnouti, sich er-
heben. Cf. Bž. 46. Vztrne sě vítr. Výb. 1.
138.

Vztroubiti, il, en, ení, vztrubovati, hin-
aufblasen. — kam. Sedm popóv v sedm
trub vztrúbichu. BO.

Vztruditi (zastr. ), il, zen, ení; vztruzo-
vati = trápiti, zarmucovati, quälen, plagen,
betrüben. — co čím: svůj život robotou.
Dal. — koho s kým. Dal.

Vztruchliti, il, en, ení, traurig machen
- koho: lid. BO.

Vztržení, n. Byl jsem ve v. ducha. ZN.
Vz Vztrh.

Vztržeti, el, en, ení = vztáhnouti. Vz
Tržeti. — čím kam. Člověk oblíbí krásu,
žádosť k ní vztrží milostí nepořádnú. O ko-
rábu Noe. Č.

Vztržný = k trhu se vztahující, Markt-.
V. přívoz. Ottersd.

Vztuha, y, f. = vztuha, pentle, ztužka,
das Band. Kln. Bs. 207.

Vztužiti, il, en, ení. — se kde. Vztužil
se jest ve mně duch můj. Ps. ms.

Vztvořiti = stvořiti. Kat. 1845.

Vztvrnný, vz Vztvrný.

Vztvrnosť, i, f. = osupilosť, naježenosť.
Manžel pustě v srdce velikú vztvrnosť a
zlosť proti zlosti. Št. V. ukliditi. Št.

Vztvrný, vztvrnný = osupilý, odbojný,
vzpurný. Vz Ztvrný. Kšch. Nedražďte sebe
vztvrnú řečí bez potřeby aneb marnú. Št.
N. 67. 35. Neroďte vztvrnni býti (rebelles).
BO. Oni jdú k nám v množství vztrnném
(in multitudine contumaci). BO.

Vztyčeně, vztýčeně, emporgerichtet, stolz.
V. si vyšlapovati. Kos. 01. I. 276.

Vztyčený, vztýčený; -en, a, o, aufrecht-
gestreckt, steifaufrecht. V. = docela rovný
a přímý n. p. lodyha věženky plché. Rst.
520. V. ruka. Kká.

Vztyčiti, vztýčiti, vztyč, če (íc), il, en,
ení; vztyčovati = vyzdvihnouti, zpřímiti,
emporheben, emporrichten, aufrichten, auf-
stellen. -- co: kopí. Ráj. Kůň hřívu vzty-
čil. Nej. V. prapor, aufhissen, aufpflanzen,
Dch., hlavu, Us., hrdlo. Mt. S. I. 180. Vy
svatou vztyčte moc. Kká. K sl. j. 7. — co
kam: k nebi. Č. Lilie vodní proti zásvitu
dnovému kalíšky vztyčuje. Č. — se. Tu sě
dvořák ihned vztyči. Žk. 436. — se čím.
Zajíc se vztyčil, Kom., zadními běhy. — se
kdy. Hektor v horlivosti se vztyčí. Troj. —
kde kdy. Krvavý prapor byl toho času
v Praze vztyčen. Ddk. IV. 216. — co, se
kde. Blud svou hlavu nevztýčí pod vítěz-
nou patou. Čch. Mch. 24. Na loži se vztýčil.
Vrch. Pomořané vztýčili kříže na hradbách.
Ddk. III. 165. Matěj Londa dal vztýčiti na
voze svém korouhev táborskou. Pal. Děj.
III. 3. 65. — co, se jak. Obrovskou se
vztýčil mocí. Vrch. Vztyč se v pravou výš.
Kká. Š. 83. On vztýčí hrdě svou hlavu. Tč.
exc. Holka sosnou se vztýčila (jako sosna).
Us. Přidrž se spíše sloupu, jenž vztýčen
jest pevností skály. Ddk. V. 15. — se proti
čemu. A apoštol tudy proti němu (bludu)
vztyčuje se. Sš. II. 55.

Vztyčivý = vzpřímivý, aufsteigend. V.
směr. Rostl.

Vztyčnořiťka, y, f., pygaera, motýl. V.
lipová, p. bucephala, der Lindenspinner,
Wappenträger; v. topolová, p. anachoreta,
der Korbweidenspinner, Einsiedler; v. vr-
bová, p. anastomosis, der Lorbeerweiden-
spinner, Espenspinner; v. rudoskvrnná, p.
curtula, der Rosenweidenspinner; v. osy-
ková, p. reclusa, der Rosmarinenweiden-
spinner. Vz Km. 1878. 599.