Předchozí (1243)  Strana:1244  Další (1245) |
|
|||
1244
|
|||
|
|||
Vztlak, u, m. Stroj pro v., der Auftriebs-
apparat. Ck. Vztlouci, aufschlagen. Vz Tlouci. —
kam. Vztlučete na dvéře. ZN. — se kdy. Sedmý den vztlukú sě skály spolu. Pass. 14. (Hý. ). Vztlouští, adv., dick. V. jest ten dum
110 mil. Troj. Vz to = s to, na to. Kat. 320.
Vztočiti, il, en, ení, vztáčeti, el, en,
ení = vzhůru točiti, hinauf drehen o. win- den; podvrátiti, nepokojiti, aufwühlen, be- unruhigen. — co. Milosť tu nevztočí prchá- nie ostnec. Ms. 14. stol. Č. Vztřásti, vztřesu (zastr. vztřasu), vztřásl,
vztřesen, ení; vztřásati = vzhůru třásti, schütteln, aufschütteln. Z. klem. 82. b., Št. Řeč. 121. b. — co. Lev hřívu vztřese. Puch. — se = zatřásti se, sich schütteln, erheben. Vztřasú se drva. Rkk. — se od čeho (báti se). Ps. Vztrašiti, vz Vzstrašiti.
Vztrčiti, il, čen, ení; vztrkati, vztrko-
vati, aufstecken. — co kam: na dům ma- kovici; péro za ucho. Ros. Vztřepati, aufwirbeln. — co odkud.
Duše prut se dotkl lásky čarovný a jak motýly tam se květiny vztřepal čarokrásné blaha sny. Čch. Bs. 104. Vztresktati koho, corripere, tadeln, stra-
fen. Ž. wit. 140. 5. Vztřeštěti = praskati, praštěti, knarren,
prasseln. Vztřeštěchu osi (osy) i kola. Výb. 1. 1127. 11., Alx. A. v. 1847. (HP. 45. )., St. skl. Vztrh, u, m. = vztrhnutl, vztržení, das
Aufreissen, die Entreissung. — V. = vy- tržení ducha, die Entzückung. Víd. list., Kln. Bs. 207. Vztrhati, vz Vztrhnouti.
Vztrhlý = který se vztrhl, entstanden.
V. bouře. Troj. Vztrhnouti, ul, utí; (vztrhu, zastr. ), hl,
žen, ení; vztrhati, vztrhovati = vzhůru trh- nouti, vynésti, aufreissen, in die Höhe reis- sen, aufraffen; se — vytrhnouti se, povstati, entzücken. Jg. — co, koho. Rk. V. pla- vidla své výmluvnosti. Kos. Ol. I. 94. Tento ples mysl vztrhni. Msn. Or. 132. Budete spáti a nebudeť, kdo by vás vztrhl (zbudil). Št. — se. Vichr vztrže sě. Pass. — se od- kud: ze sna. Pass. — se kde. Vztrže se vítr na moři. Leg. Mezi králem Janem a vojvodami slezskými mnohé hádání se vztrhlo. Pulk. — kým. A jako bláznem jím vztrhachu. Hr. rk. 239. Vztrkati, vstrkovati, vz Vztrčiti.
Vztrmáceti, el, en, ení, rütteln, abpla-
gen. Pass. 458. 2. Vztrnouti, zastr. = vztrhnouti, sich er-
heben. Cf. Bž. 46. Vztrne sě vítr. Výb. 1. 138. Vztroubiti, il, en, ení, vztrubovati, hin-
aufblasen. — kam. Sedm popóv v sedm trub vztrúbichu. BO. Vztruditi (zastr. ), il, zen, ení; vztruzo-
vati = trápiti, zarmucovati, quälen, plagen, betrüben. — co čím: svůj život robotou. Dal. — koho s kým. Dal. |
Vztruchliti, il, en, ení, traurig machen
- koho: lid. BO. Vztržení, n. Byl jsem ve v. ducha. ZN.
Vz Vztrh. Vztržeti, el, en, ení = vztáhnouti. Vz
Tržeti. — čím kam. Člověk oblíbí krásu, žádosť k ní vztrží milostí nepořádnú. O ko- rábu Noe. Č. Vztržný = k trhu se vztahující, Markt-.
V. přívoz. Ottersd. Vztuha, y, f. = vztuha, pentle, ztužka,
das Band. Kln. Bs. 207. Vztužiti, il, en, ení. — se kde. Vztužil
se jest ve mně duch můj. Ps. ms. Vztvořiti = stvořiti. Kat. 1845.
Vztvrnný, vz Vztvrný.
Vztvrnosť, i, f. = osupilosť, naježenosť.
Manžel pustě v srdce velikú vztvrnosť a zlosť proti zlosti. Št. V. ukliditi. Št. Vztvrný, vztvrnný = osupilý, odbojný,
vzpurný. Vz Ztvrný. Kšch. Nedražďte sebe vztvrnú řečí bez potřeby aneb marnú. Št. N. 67. 35. Neroďte vztvrnni býti (rebelles). BO. Oni jdú k nám v množství vztrnném (in multitudine contumaci). BO. Vztyčeně, vztýčeně, emporgerichtet, stolz.
V. si vyšlapovati. Kos. 01. I. 276. Vztyčený, vztýčený; -en, a, o, aufrecht-
gestreckt, steifaufrecht. V. = docela rovný a přímý n. p. lodyha věženky plché. Rst. 520. V. ruka. Kká. Vztyčiti, vztýčiti, vztyč, če (íc), il, en,
ení; vztyčovati = vyzdvihnouti, zpřímiti, emporheben, emporrichten, aufrichten, auf- stellen. -- co: kopí. Ráj. Kůň hřívu vzty- čil. Nej. V. prapor, aufhissen, aufpflanzen, Dch., hlavu, Us., hrdlo. Mt. S. I. 180. Vy svatou vztyčte moc. Kká. K sl. j. 7. — co kam: k nebi. Č. Lilie vodní proti zásvitu dnovému kalíšky vztyčuje. Č. — se. Tu sě dvořák ihned vztyči. Žk. 436. — se čím. Zajíc se vztyčil, Kom., zadními běhy. — se kdy. Hektor v horlivosti se vztyčí. Troj. — kde kdy. Krvavý prapor byl toho času v Praze vztyčen. Ddk. IV. 216. — co, se kde. Blud svou hlavu nevztýčí pod vítěz- nou patou. Čch. Mch. 24. Na loži se vztýčil. Vrch. Pomořané vztýčili kříže na hradbách. Ddk. III. 165. Matěj Londa dal vztýčiti na voze svém korouhev táborskou. Pal. Děj. III. 3. 65. — co, se jak. Obrovskou se vztýčil mocí. Vrch. Vztyč se v pravou výš. Kká. Š. 83. On vztýčí hrdě svou hlavu. Tč. exc. Holka sosnou se vztýčila (jako sosna). Us. Přidrž se spíše sloupu, jenž vztýčen jest pevností skály. Ddk. V. 15. — se proti čemu. A apoštol tudy proti němu (bludu) vztyčuje se. Sš. II. 55. Vztyčivý = vzpřímivý, aufsteigend. V.
směr. Rostl. Vztyčnořiťka, y, f., pygaera, motýl. V.
lipová, p. bucephala, der Lindenspinner, Wappenträger; v. topolová, p. anachoreta, der Korbweidenspinner, Einsiedler; v. vr- bová, p. anastomosis, der Lorbeerweiden- spinner, Espenspinner; v. rudoskvrnná, p. curtula, der Rosenweidenspinner; v. osy- ková, p. reclusa, der Rosmarinenweiden- spinner. Vz Km. 1878. 599. |
||
|
|||
Předchozí (1243)  Strana:1244  Další (1245) |