Předchozí (1245)  Strana:1246  Další (1247) |
|
|||
1246
|
|||
|
|||
Vzvelebiti, il, en, ení (zastr. zvelbiti),
vzvelebovati = velebným činiti, magnificare, verherrlichen. Ž. wit. 33. 4. marg. — koho jak: v chvále. Proch. Pravice tvá, Hospo- dine, vzvelebena jest v silnosti. Anth. Jir. I. 3. v. 6. Máme veliké povýšenie nad an- gely, že člověctví jest nad ně v pánu Ježí- šovi vzvelebeno. Hus I. 207. Slavně zvelbil sě jest (Hospodin). Ž. kl. — čím. Tú řečí i Krista i jeho matku v-la a zákonníky rú- havé potupila. Hus II. 105. — kde. Aby Bóh byl vzveleben jako na urozeném slepém. Hus I. 351. Vzveličení, n., die Vergrösserung.
Vzveličený; -en, a, o = povýšený, ver-
grössert, erhaben, berühmt. Rkp. Č. Vzveličitel, e, m., magnificans, der Ver-
grösserer, Verherrlicher. Bj. Vzveličiti = veličiti, velebiti, preisen. —
koho: Boha. St. skl., Ž. wit. 137. 2. a j., Hr. rk. 189. — se. Hr. rk. 185. V-li sú sě a vzbohatěli. BO. — co jak. Neb vzveličil jsi nade vše jmie svaté tvé. Ž wit. 137. 2. Vzveseliti, il, en, ení, erheitern. — se,
exultare, frohlocken. Ž. wit. 9. 16 Vzvěsiti, zastr. = pověsiti. Kat.
Vzvésti, vz Vzvednouti. Kat. 496., Ž.
118. 5. Vzvěstování, n., die Verkündigung. Pa-
stýři přišli, aby dietě vedlé v. angelského v jesličkách nalezli. Hus II. 24. Vzvěstovaný; -án, a, o, verkündigt.
Vzvěstovati, annuntiare, verkündigen. Z.
wit. 147. 19. — co komu kdy. A těm jsú andělé v-li pokoj na Kristovo narozenie; Vzvěstuji vám radosť velikú. Hus II. 268., 24. (Tč. ). — kde. Ježíš nazaretský proto, že v Nazaretě jest vzvěstován i vychován. Hus III. 83. Vzvídati, vz Vzvěděti.
Vzviniti, il, ěn, ění, vzviňovati, anschul-
digen. —koho z čeho: ze škody. Dal. Jir. 97. Vzvírání, n. = vření. Vodu do vření či
v. uvésti. Sš. J. 82. (Hý. ). Vzvírati se = kypěti, vařiti se, über-
wallen. D. — se čím. Vápno vzvírá se vo- dou Měst. bož. V. 185. Vzvláčeti, vz Vzvléci.
Vzvládati, vz Vzládnouti.
Vzvládnouti, ul, utí; vzvlásti, vzvládati,
schalten. Vz Vlásti. — abs. Až vzvládne (sil nabude), přijde zase do školy. U Uher. hr. Tč. — čím. Bóh vzvládne krajinami, dominabitur. Ž. wit. 58. 14. Vzvlásti, vz Vzvládnouti.
Vzvlášče = zvláště. V. jim slibujem. List.
z r. 1482. Tč. Vz Vzláště. Vzvléci (vz Vléci), vzvléknouti, ul, ut, utí;
vzvlékati, vzvlíkati, vzvláčeti = obléci, an- ziehen. — co: žínici. Z. wit, 34 13. — co kam. Posvátné roucho na sie vzvlek jide do jeskyně. St. skl. Sukni na se vzvlek. Hr. rk. 61. — koho = smýkati. Jg. — koho proč: pro kořisť. St. skl. Vzvlečka, y, f., indivium, zastr. Rozk.
91. Vzvlékati, vzvléknouti, vz Vzvléci.
Vzvlíkati, vz, Vzvléci.
Vzvod, u. m. = vzcedení (v zboží), die
|
Einführung in die Güter. St. skl. I. 58. V.
jest druhý stupeň exekuce. Vz Exekuce. Vzvodce, e, m. = kdo vzvod vykonává,
Sequester. Veleš. Vzvoditi, vz Vzvednouti. Z. wit, Ann. 8.
Vzvoditý = zdvíhací, Zug-, Heb-. V-tý
most. Dal. 28. Vzvola = vzvolal, zavolal, a, o (zastr. ).
Kat. Vzvolací věta, vz Věta, Brt, S. 3. vyd.
12. V. akkusativ na označení podivu. Kýho výra! Ďasa! Ba věru! Brt, S. 12. 5. Vzvolání, n., vz Exklamace.
Vzvolati = vzhůru volati, auf-, ausrufen.
Bj. — na koho. Dal. Když vzvolaju na tě, cum clamavero. Ž. wit. 140. 1. — ke komu. Ps. ms. — odkud jak. Vzvola s skály hlasem v lese zvučným. Rkk. 20. Vzvolenec, nce, m., electus, der Erwählte.
Ž. wit. 77. 31., ZN. Poďte v-ci otce mého do královstvie nebeského. Výb. II. 16. Vzvolení, n., die Wahl.
Vzvolený; -en, a, o, erwählt, gewählt.
V. kniežata. Ž. kl. Vzvoliti, il, en, ení, eligere, erwählen.
Ž. wit. 24. 12., Pass. — koho čím. Dět- mara biskupem si vzvolil. Pulk. Proboštem jej vzvolichu. Hr. rk. 9. — co jak. Podlé jich rady korunu (země) vzvoli. Dal. — koho k čemu. Us. Aj ten od Krista k úřa- du biskupstvie byl vzvolen, avšak dveřmi nevšel, neb jest zloděj byl. Hus I. 211. Vzvozovati, vz Vzvednouti.
Vzvratný; -ten, tna, o, vz Zvratný. V.
všecka obec proti vévodám. BO. Vzvrci, vz Vzvrhnouti.
Vzvrhnouti, ul, ut, utí; vzvrci, vzvrhu,
vzvrz. vzvrhl, žen, ení; vzvrhovati = vrhnouti, aufwerten. — co odkud kam. Vzvrha na suk uzdu s koně. St. skl. Vzvrhovati, vz Vzvrhnouti.
Vzvrtrati, vzvytrati = vzbouřiti. — se
proti komu. Rozpáčí se a vzvrtří protiv Bohu. O 7 vstup. Št. Vzvučeti, el, ení, ertönen. Vzvúčí trúba.
BO. Vzvuk, u, m. = zvuk. Vzvuk trúby vznieše.
BO. Předivný v. Pass. 14. (Hý. ). Vzvykání, n., die Angewöhnung. Jazyk
dán jest člověku k v. (ad exercitium). Hus I. 232. Vzvykati, vz Zvykati a předcház.
Vzvýše, e, f, holocaustum, das Brand-
opfer. Ž. wit. 39. 7. Cf. Vzdviž Vzvýší = na výši, in die Höhe, hoch.
Ta (vieže) buď zvýší až do nebe. Dal. Vzvýší, vzšíří, vzdélí, vzhloubí, jsou příslovkové tvary m. přídavných vysoký, široký, dlouhý, hlu- boký. Tvořeny jsou tak jako nazejtří od zejtra. Vzvýší a vzšíří připouštějí též krátké i jakožto akkus. od výše, šíře a mohou býti objasněny druhotvarem: ve výšku čili vz výšku, v šířku čili vz šířku. Mk. Vzvýšiti, il, en, ení; vzvyšovati, erhöhen.
co, se jak. Vzvýšmy jmě jeho v jedno. Ž. wit. 33. 4. Příchozd, jenž s tebú bydlí v zemi, vzvyš sě nad tě. Hus I. 56 On se vzvýšil nevidomky nade všecky svoje vr- stevníky. Us. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (1245)  Strana:1246  Další (1247) |