sb157-05 0..8296

1246

Vzvelebiti, il, en, ení (zastr. zvelbiti),
vzvelebovati = velebným činiti, magnificare,
verherrlichen. Ž. wit. 33. 4. marg. — koho
jak: v chvále. Proch. Pravice tvá, Hospo-
dine, vzvelebena jest v silnosti. Anth. Jir.
I. 3. v. 6. Máme veliké povýšenie nad an-
gely, že člověctví jest nad ně v pánu Ježí-
šovi vzvelebeno. Hus I. 207. Slavně zvelbil
sě jest (Hospodin). Ž. kl. — čím. Tú řečí
i Krista i jeho matku v-la a zákonníky rú-
havé potupila. Hus II. 105. — kde. Aby
Bóh byl vzveleben jako na urozeném slepém.
Hus I. 351.

Vzveličení, n., die Vergrösserung.

Vzveličený; -en, a, o = povýšený, ver-
grössert, erhaben, berühmt. Rkp. Č.

Vzveličitel, e, m., magnificans, der Ver-
grösserer, Verherrlicher. Bj.

Vzveličiti = veličiti, velebiti, preisen. —
koho: Boha. St. skl., Ž. wit. 137. 2. a j.,
Hr. rk. 189. — se. Hr. rk. 185. V-li sú sě
a vzbohatěli. BO. — co jak. Neb vzveličil
jsi nade vše jmie svaté tvé. Ž wit. 137. 2.

Vzveseliti, il, en, ení, erheitern. — se,
exultare, frohlocken. Ž. wit. 9. 16

Vzvěsiti, zastr. = pověsiti. Kat.

Vzvésti, vz Vzvednouti. Kat. 496., Ž.
118. 5.

Vzvěstování, n., die Verkündigung. Pa-
stýři přišli, aby dietě vedlé v. angelského
v jesličkách nalezli. Hus II. 24.

Vzvěstovaný; -án, a, o, verkündigt.

Vzvěstovati, annuntiare, verkündigen. Z.
wit. 147. 19. — co komu kdy. A těm jsú
andělé v-li pokoj na Kristovo narozenie;
Vzvěstuji vám radosť velikú. Hus II. 268.,
24. (Tč. ). — kde. Ježíš nazaretský proto,
že v Nazaretě jest vzvěstován i vychován.
Hus III. 83.

Vzvídati, vz Vzvěděti.

Vzviniti, il, ěn, ění, vzviňovati, anschul-
digen. —koho z čeho: ze škody. Dal. Jir.
97.

Vzvírání, n. = vření. Vodu do vření či
v. uvésti. Sš. J. 82. (Hý. ).

Vzvírati se = kypěti, vařiti se, über-
wallen. D. — se čím. Vápno vzvírá se vo-
dou Měst. bož. V. 185.

Vzvláčeti, vz Vzvléci.

Vzvládati, vz Vzládnouti.

Vzvládnouti, ul, utí; vzvlásti, vzvládati,
schalten. Vz Vlásti. — abs. Až vzvládne
(sil nabude), přijde zase do školy. U Uher.
hr. Tč. — čím. Bóh vzvládne krajinami,
dominabitur. Ž. wit. 58. 14.

Vzvlásti, vz Vzvládnouti.

Vzvlášče = zvláště. V. jim slibujem. List.
z r. 1482. Tč. Vz Vzláště.

Vzvléci (vz Vléci), vzvléknouti, ul, ut, utí;
vzvlékati, vzvlíkati, vzvláčeti = obléci, an-
ziehen. — co: žínici. Z. wit, 34 13. — co
kam. Posvátné roucho na sie vzvlek jide
do jeskyně. St. skl. Sukni na se vzvlek. Hr.
rk. 61. — koho = smýkati. Jg. — koho
proč: pro kořisť. St. skl.

Vzvlečka, y, f., indivium, zastr. Rozk.
91.

Vzvlékati, vzvléknouti, vz Vzvléci.

Vzvlíkati, vz, Vzvléci.

Vzvod, u. m. = vzcedení (v zboží), die

Einführung in die Güter. St. skl. I. 58. V.
jest druhý stupeň exekuce. Vz Exekuce.

Vzvodce, e, m. = kdo vzvod vykonává,
Sequester. Veleš.

Vzvoditi, vz Vzvednouti. Z. wit, Ann. 8.

Vzvoditý = zdvíhací, Zug-, Heb-. V-tý
most. Dal. 28.

Vzvola = vzvolal, zavolal, a, o (zastr. ).
Kat.

Vzvolací věta, vz Věta, Brt, S. 3. vyd.
12. V. akkusativ na označení podivu. Kýho
výra! Ďasa! Ba věru! Brt, S. 12. 5.

Vzvolání, n., vz Exklamace.

Vzvolati = vzhůru volati, auf-, ausrufen.
Bj. — na koho. Dal. Když vzvolaju na tě,
cum clamavero. Ž. wit. 140. 1. — ke komu.
Ps. ms. — odkud jak. Vzvola s skály
hlasem v lese zvučným. Rkk. 20.

Vzvolenec, nce, m., electus, der Erwählte.
Ž. wit. 77. 31., ZN. Poďte v-ci otce mého
do královstvie nebeského. Výb. II. 16.

Vzvolení, n., die Wahl.

Vzvolený; -en, a, o, erwählt, gewählt.
V. kniežata. Ž. kl.

Vzvoliti, il, en, ení, eligere, erwählen.
Ž. wit. 24. 12., Pass. — koho čím. Dět-
mara biskupem si vzvolil. Pulk. Proboštem
jej vzvolichu. Hr. rk. 9. — co jak. Podlé
jich rady korunu (země) vzvoli. Dal. —
koho k čemu. Us. Aj ten od Krista k úřa-
du biskupstvie byl vzvolen, avšak dveřmi
nevšel, neb jest zloděj byl. Hus I. 211.

Vzvozovati, vz Vzvednouti.

Vzvratný; -ten, tna, o, vz Zvratný. V.
všecka obec proti vévodám. BO.

Vzvrci, vz Vzvrhnouti.

Vzvrhnouti, ul, ut, utí; vzvrci, vzvrhu,
vzvrz. vzvrhl, žen, ení; vzvrhovati = vrhnouti,
aufwerten. — co odkud kam. Vzvrha na
suk uzdu s koně. St. skl.

Vzvrhovati, vz Vzvrhnouti.

Vzvrtrati, vzvytrati = vzbouřiti. — se
proti komu. Rozpáčí se a vzvrtří protiv
Bohu. O 7 vstup. Št.

Vzvučeti, el, ení, ertönen. Vzvúčí trúba.
BO.

Vzvuk, u, m. = zvuk. Vzvuk trúby vznieše.
BO. Předivný v. Pass. 14. (Hý. ).

Vzvykání, n., die Angewöhnung. Jazyk
dán jest člověku k v. (ad exercitium). Hus
I. 232.

Vzvykati, vz Zvykati a předcház.

Vzvýše, e, f, holocaustum, das Brand-
opfer. Ž. wit. 39. 7. Cf. Vzdviž

Vzvýší = na výši, in die Höhe, hoch.
Ta (vieže) buď zvýší až do nebe. Dal. Vzvýší,
vzšíří, vzdélí, vzhloubí, jsou příslovkové tvary
m. přídavných vysoký, široký, dlouhý, hlu-
boký. Tvořeny jsou tak jako nazejtří od
zejtra. Vzvýší a vzšíří připouštějí též krátké
i jakožto akkus. od výše, šíře a mohou
býti objasněny druhotvarem: ve výšku čili
vz výšku, v šířku čili vz šířku. Mk.

Vzvýšiti, il, en, ení; vzvyšovati, erhöhen.
co, se jak. Vzvýšmy jmě jeho v jedno.
Ž. wit. 33. 4. Příchozd, jenž s tebú bydlí
v zemi, vzvyš sě nad tě. Hus I. 56 On se
vzvýšil nevidomky nade všecky svoje vr-
stevníky. Us. Tč.