sb157-05 0..8296

4247

Vzvytrati, vz Vzvrtrati.

Vzývač, vzyvač, e, m., der Anrufer, Ver-
ehrer, Anbeter. Oba ctitelé a v-či Genia
jsou byli slavjanského. Koll. I. 241., D.

Vzývačka, vzyvačka, y, f., die Anruferin,
Verehrerin, Anbeterin.

Vzývání, n., die Anrufung. V. svatých.
Vz S. N.

Vzývanka, y, f.. die Erwählte, Geprie-
sene. Koll. I. 62. Ale jiné jest, co přitahuje
srdce moje k této vzývance. Koll. L 38.

Vzývaný; -án, a, o, angerufen, verehrt,
angebetet.

Vzývatel, vzývatel, e, m., der Anrufer,
Anbeter. Sš. l. 110., Měst. bož. I 295.

Vzývati, vezvati, vzovu, ůveš... vzovou,
vzov a vezvu, vzvu, al, án, ání = nazývati
(zastr. ), nennen, benennen; volati, rufen, an-
rufen. Jg. — abs. Abraham budeš vzýván.
BO. — koho čím (proč) = nazývati: zlo-
dějem, St. skl., bláznem. Leg. Pro jeho sta-
rosti počesť otcem jej vzývali. Výb., St.
Naše bohy ďábly vzývá. Výb I. 294. Svato-
krádcem se vzýváš. Hr rk. 339. Vás svědky
toho vzývám v smrti hodině. Msn. Or. 53.
Boha otcem v. Št. Nikto se židem nevzý-
váše (confitebatur). BO. Múdrosť vzývaj
přietelnicí svú. BO. Zlodějem ho písmo vzývá.
Des Žej sě zborně vzýváš králem. Št. (Výb.
I. 156. ). Chtě sě vzývati bohem. Alx. H. 2.
228. (HP. 65. ). V. se králem. Alx. — co,
koho = volati. Milé dívky jméno vzýval.
Puch. V. koho v den soužení. Proch. V.
Boha, modly, V., boží jméno. Ros., ducha
sv. Kom. Pakli se oba držíta dědiny před
posly, že oba vzýváta svú dědinu, in An-
spruch nehmen. Kn. rožm. 256. Vzývá Da-
vida, er ruft den hl. Ulrich (dáví). Dch.
Každý pozemský tvor tě vzývá. Sš. P. 66.
Nebudem, nebudem v tom kláštore bývať,
lebo mi nedajú moju milú vzývať. Sl. ps.
138. Boha vzývej a sám ruky přikládej.
Prov. Šd., Tč. — (se) koho oč. V. někoho
o něco. Us. Vzývali se Boha o zdravenie
liečenia vašeho. Na Slov. Tč. — se odkud.
Ta slova z úst lidu se vzývají. Us. — co,
se jak. Hlasně Athenu vzýval. Cimrh. Vzý-
vám modlitbou zem, první prorokyni; Vzý-
vám rtoma čistýma Athenu. Msn. 119., 130.
Toho vzývej věrú celú. Smil v. 433. Z hlu-
bokosti své těžkosti tebe vzývám. Br. Do-
věřujíce se Bohu jméno jeho doufanlivě
vzývati. BR. II. 775. V. koho za bůh. Výb.
1. 286. Vzývali to dietě jménem otce jeho
Zacharias. Pass. mus. 276. — kdy. Ty bohy
vzývám na modlitbách svých. Msn. Or. 120.
V núzi je v-li. Pass. mus. 322. Smrť v tram-
potách vzýváme, a když přijde, zavíráme.
Us. Šd. Vz V. co. — co kde Jenž vzývají
jméno Pána našeho Jesu Krista na všelikém
místě. Sš. I. 158. (Hý. ). — koho v čem.
Budú nás v tom vzývati. Výb. II. 13. —
čeho, šp. m.: co. Cf. Slov. 1. 391. V. an-
dělů, šp. m.: anděly. Brt. — ke komu:
k Bohu. Ros. — koho si proč. Ku po-
moci někoho v. Č. Boha na pomoc, Kom.,
někoho na svědectvie. Pass. V. za nová
dobrodiní, Měst. bož., za pomoc. Nz. —
komu co. A všem jim jména vzývá (dává).

Ps. ms. — koho nad kým: ducha sv. nad
někým v. Kom.

Vzžádati = náhle žádati, begehren, wün-
schen. — čeho proč. Někdy člověk smrti
vzžádá pro práci. Št. Kn. š. 243. 4.

Vzždáti, vzždu a vzždám, al, ání = oče-
kávati, erwarten. — koho Vzždiž Hospo-
dina. Ž. Kap. 26. 14. (Č. ). Vz Vždáti.

Vzžehrati, vzžehram a vzžehři, al, ání
= žehrati, rozhorliti se, sich ereifern. — na
někoho. Št. Kn. š. 124. 22. Vz Vzsúditi.

Vzželeti, el, ení = poželeti, nalit žalosť
cítiti, bedauern, Mitleid fühlen. A nevzže-
leji (nebudu želeti). Ž. Uviezne-li trn v noze,
všichni údové sběhnú sě, vzželejí. Št.

Vž se sesouvá: dyť, dycky m.: vždyť,
vždycky. Us. Brt.

Vžalářiti, il, en, ení, vžalařovati, ein-
kerkern. — koho. Sš. Sk. 199.

Vžasnouti se. Vžiesneť sě nebožátko.
Hrad. 135. a.

Vžblunkati, vžbluňknouti, knul a kl, utí,
hineinfallen, hineinplumpsen, odkud kam.
Vžbluňkl se břehu do vody. Us. Tč. — V.,
hineinwerfen. — co kam. Vžblunkal všecky
kameně do vody. Na Ostrav. Tč.

Vžda = vždy. Vžda smrť jměli na paměti.
Hr. rk. 415.

Vždáti, vždu, al, án, ání = čekati, er-
warten. — čeho. Své smrti vesele v. St.
skl. Vz Vzždáti.

Vžde = na každém místě, všudy, vesdě,
überall. Zajímati i bráti po městech v České
zemi i vžde jinde. Arch. IV. 39. — Pozn.
Náleželoby rozeznávati mezi vžde a všudy,
všady, jako to činíme mezi kde a kudy,
jinde a jinudy atd. Č.

Vždy, vzdy (zastr veždy, vezdy), vždycky,
vzdycky, vždyckny, vždyckny, (zastr. vzdy-
chny), místy: vždycinky, vždycko, v již.
Čech. vdy (Kts. ), vz Ž. Vždy m. v(e)śdy.
Bž. 52 — V = každého času, stále, usta-
vičně, bez přestání, immer, stets, jederzeit,
allezeit, jedesmal, immerhin. Jednou na vždy,
ein für allemal. Us. Dch. Na třetím (roce)
má v. státi. Půh. II. 619. Kdo mne dělá,
ten mne nechce, kdo mě má, spí na vždy
lehce (rakev). Hádan. slez. Šd. Ani z raž
nebývá vždy múka. Prov. Mt. S. I. 123.
Vždycky něco nového vymýšleti; Kdo ne-
rad dělá, tomu vždycky svátek jest. V.
Vždy na starou kobzu hráti; Kavka kamž-
koli letí, černá vždy býti chce. Vždycky
na jednu strunu bíti. Pravda vždycky ví-
tězí, pomáhá pánu i knězi. Lom. Neštěstí
vždycky hotovo. Vždycky aby hladil co
kočku po ocase. Vždycky jest dobře bráti.
Ranní setí často zmýlí a pozdní vždycky.
Čím hrneček navře, tím vždycky zapáchá.
Mravenec vždycky mrvy a drobty nosí. Kom.
Ne vždycky sluší kvapiti. Čert vždycky
musí svou (kralku) provésti. Co se vždycky
jí, to se přejí. Ne vždycky posvícení. Ne
vždycky rak na mlýně, někdy také žába se
trefuje. Čím dále, vždycky hůř, jakž ona
baba řekla. Dluh bývá čím dál vždy mladší.
Lom. — Pozn. Místo vždy s komparativem
(vždy více chtíti, v. hůře pracovati a p. ),
opakujeme lépe komparativ: víc a více
chtíti, hůř a hůře pracovati a p. Vz Brs. 2.



	4247

	Vzvytrati, vz Vzvrtrati. Vzývač, vzyvač, e, m., der Anrufer, Ver- ehrer, Anbeter. Oba ctitelé a v-či Genia jsou byli slavjanského. Koll. I. 241., D. Vzývačka, vzyvačka, y, f., die Anruferin, Verehrerin, Anbeterin. Vzývání, n., die Anrufung. V. svatých. Vz S. N. Vzývanka, y, f.. die Erwählte, Geprie- sene. Koll. I. 62. Ale jiné jest, co přitahuje srdce moje k této vzývance. Koll. L 38. Vzývaný; -án, a, o, angerufen, verehrt, angebetet. Vzývatel, vzývatel, e, m., der Anrufer, Anbeter. Sš. l. 110., Měst. bož. I 295. Vzývati, vezvati, vzovu, ůveš... vzovou, vzov a vezvu, vzvu, al, án, ání = nazývati (zastr. ), nennen, benennen; volati, rufen, an- rufen. Jg. — abs. Abraham budeš vzýván. BO. — koho čím (proč) = nazývati: zlo- dějem, St. skl., bláznem. Leg. Pro jeho sta- rosti počesť otcem jej vzývali. Výb., St. Naše bohy ďábly vzývá. Výb I. 294. Svato- krádcem se vzýváš. Hr rk. 339. Vás svědky toho vzývám v smrti hodině. Msn. Or. 53. Boha otcem v. Št. Nikto se židem nevzý- váše (confitebatur). BO. Múdrosť vzývaj přietelnicí svú. BO. Zlodějem ho písmo vzývá. Des Žej sě zborně vzýváš králem. Št. (Výb. I. 156. ). Chtě sě vzývati bohem. Alx. H. 2. 228. (HP. 65. ). V. se králem. Alx. — co, koho = volati. Milé dívky jméno vzýval. Puch. V. koho v den soužení. Proch. V. Boha, modly, V., boží jméno. Ros., ducha sv. Kom. Pakli se oba držíta dědiny před posly, že oba vzýváta svú dědinu, in An- spruch nehmen. Kn. rožm. 256. Vzývá Da- vida, er ruft den hl. Ulrich (dáví). Dch. Každý pozemský tvor tě vzývá. Sš. P. 66. Nebudem, nebudem v tom kláštore bývať, lebo mi nedajú moju milú vzývať. Sl. ps. 138. Boha vzývej a sám ruky přikládej. Prov. Šd., Tč. — (se) koho oč. V. někoho o něco. Us. Vzývali se Boha o zdravenie liečenia vašeho. Na Slov. Tč. — se odkud. Ta slova z úst lidu se vzývají. Us. — co, se jak. Hlasně Athenu vzýval. Cimrh. Vzý- vám modlitbou zem, první prorokyni; Vzý- vám rtoma čistýma Athenu. Msn. 119., 130. Toho vzývej věrú celú. Smil v. 433. Z hlu- bokosti své těžkosti tebe vzývám. Br. Do- věřujíce se Bohu jméno jeho doufanlivě vzývati. BR. II. 775. V. koho za bůh. Výb. 1. 286. Vzývali to dietě jménem otce jeho Zacharias. Pass. mus. 276. — kdy. Ty bohy vzývám na modlitbách svých. Msn. Or. 120. V núzi je v-li. Pass. mus. 322. Smrť v tram- potách vzýváme, a když přijde, zavíráme. Us. Šd. Vz V. co. — co kde Jenž vzývají jméno Pána našeho Jesu Krista na všelikém místě. Sš. I. 158. (Hý. ). — koho v čem. Budú nás v tom vzývati. Výb. II. 13. — čeho, šp. m.: co. Cf. Slov. 1. 391. V. an- dělů, šp. m.: anděly. Brt. — ke komu: k Bohu. Ros. — koho si proč. Ku po- moci někoho v. Č. Boha na pomoc, Kom., někoho na svědectvie. Pass. V. za nová dobrodiní, Měst. bož., za pomoc. Nz. — komu co. A všem jim jména vzývá (dává).	Ps. ms. — koho nad kým: ducha sv. nad někým v. Kom. Vzžádati = náhle žádati, begehren, wün- schen. — čeho proč. Někdy člověk smrti vzžádá pro práci. Št. Kn. š. 243. 4. Vzždáti, vzždu a vzždám, al, ání = oče- kávati, erwarten. — koho Vzždiž Hospo- dina. Ž. Kap. 26. 14. (Č. ). Vz Vždáti. Vzžehrati, vzžehram a vzžehři, al, ání = žehrati, rozhorliti se, sich ereifern. — na někoho. Št. Kn. š. 124. 22. Vz Vzsúditi. Vzželeti, el, ení = poželeti, nalit žalosť cítiti, bedauern, Mitleid fühlen. A nevzže- leji (nebudu želeti). Ž. Uviezne-li trn v noze, všichni údové sběhnú sě, vzželejí. Št. Vž se sesouvá: dyť, dycky m.: vždyť, vždycky. Us. Brt. Vžalářiti, il, en, ení, vžalařovati, ein- kerkern. — koho. Sš. Sk. 199. Vžasnouti se. Vžiesneť sě nebožátko. Hrad. 135. a. Vžblunkati, vžbluňknouti, knul a kl, utí, hineinfallen, hineinplumpsen, odkud kam. Vžbluňkl se břehu do vody. Us. Tč. — V., hineinwerfen. — co kam. Vžblunkal všecky kameně do vody. Na Ostrav. Tč. Vžda = vždy. Vžda smrť jměli na paměti. Hr. rk. 415. Vždáti, vždu, al, án, ání = čekati, er- warten. — čeho. Své smrti vesele v. St. skl. Vz Vzždáti. Vžde = na každém místě, všudy, vesdě, überall. Zajímati i bráti po městech v České zemi i vžde jinde. Arch. IV. 39. — Pozn. Náleželoby rozeznávati mezi vžde a všudy, všady, jako to činíme mezi kde a kudy, jinde a jinudy atd. Č. Vždy, vzdy (zastr veždy, vezdy), vždycky, vzdycky, vždyckny, vždyckny, (zastr. vzdy- chny), místy: vždycinky, vždycko, v již. Čech. vdy (Kts. ), vz Ž. Vždy m. v(e)śdy. Bž. 52 — V = každého času, stále, usta- vičně, bez přestání, immer, stets, jederzeit, allezeit, jedesmal, immerhin. Jednou na vždy, ein für allemal. Us. Dch. Na třetím (roce) má v. státi. Půh. II. 619. Kdo mne dělá, ten mne nechce, kdo mě má, spí na vždy lehce (rakev). Hádan. slez. Šd. Ani z raž nebývá vždy múka. Prov. Mt. S. I. 123. Vždycky něco nového vymýšleti; Kdo ne- rad dělá, tomu vždycky svátek jest. V. Vždy na starou kobzu hráti; Kavka kamž- koli letí, černá vždy býti chce. Vždycky na jednu strunu bíti. Pravda vždycky ví- tězí, pomáhá pánu i knězi. Lom. Neštěstí vždycky hotovo. Vždycky aby hladil co kočku po ocase. Vždycky jest dobře bráti. Ranní setí často zmýlí a pozdní vždycky. Čím hrneček navře, tím vždycky zapáchá. Mravenec vždycky mrvy a drobty nosí. Kom. Ne vždycky sluší kvapiti. Čert vždycky musí svou (kralku) provésti. Co se vždycky jí, to se přejí. Ne vždycky posvícení. Ne vždycky rak na mlýně, někdy také žába se trefuje. Čím dále, vždycky hůř, jakž ona baba řekla. Dluh bývá čím dál vždy mladší. Lom. — Pozn. Místo vždy s komparativem (vždy více chtíti, v. hůře pracovati a p. ), opakujeme lépe komparativ: víc a více chtíti, hůř a hůře pracovati a p. Vz Brs. 2.