Předchozí (1247)  Strana:1248  Další (1249) |
|
|||
1248
|
|||
|
|||
vyd. 266., Km. 1880. 414. — V. = po (ve
smyslu distributivném; předl. po jest zde lepší), něm. je. Vždy čtyry (po čtyřech). Reš. Otevřela vždy jedny dvéře m.: po jedněch dveřích. Cf. Slov. II. 605. Tehdy mají od nás zlaté bráti, v. každý zlatý za 18 groši počítajíce. List. z r. 1467. Tč. — Vždy a vždy, immerfort. Ješto by vždy a vždy v své váze trvati mohla. V. — Br. — Vždy, vždy přece, vždy vsak, však vždy, conj. = však, přece, doch, dennoch, nichts- destoweniger. Když pak vždy těm bouřkám konce nebylo; Ačkoliv seznali..., však vždy nepřestali modly své ctíti. Br. Foit v. po druhé se ptal: Komu vinu dáváte? NB. Tč. 72. Pakli vždy nebude chtieti. Smil v. 98. Vždy snad někde. V. Avšak v. mne propust (přece). Br. Až je vždy z své země vytiskli. Háj. Rci vlku páteř a on vždy k ovci. V z Avšak. — Vždyli, vždyckyli, ob immer, immer wohl. Vždyli čekati mám ? — Vždyť (odporovací, vz Brt. S. 3. vyd. 125. 2., v obec. mluvě: dyť, v již. Čech. jenť. Kts. ) = avšak, aber, doch. hoffentlich. Vždyť již neprší. V. to vědí. D. Vlk sněda komára řek: Vždyť jest lépe než nic. Mus. — Vždyť, vždyckyť = vždy zajisté, gewiss immer, immer wohl. To místo dobře znají, v. jemu bojiště říkají. Dal. k. 58. Líbí se mi. Vždyť je hezký. Us. Dch. Vžyť prý se zapřísáhl přátelům, že... Ddk. IL 465. V. jsem vás ujišťoval, že... Kmp. Čech. 156. Vždycinky = vždy. V Písecku. L. Šbk.
Vždyckny = vždy. Us., Dač. I. 3.. List.
z r. 1663. Tč., NB. Tč 116., Dh. 30. Nechť bude v. ve dvie sta vídenských babkách pokutován. Sl. let. III. 159. Vždycko, vz Vždy.
Vždycky = vždy. Vždycky dobře — mlu-
vit moudře. Us. Dch. Mezi ľuďmi ľudsky, doma psota vždycky. Pořek. Mt. S. I. 120. Vždyckyli, vz Vždy.
|
Vždyckyť, vz Vždy.
Vždyhoroucí, immer brennend. V. síra.
Ráj I. 6.
Vždyli, vz Vždy.
Vždy přece, vz Vždy.
Vždyť, vz Vždy.
Vždy však, vz Vždy.
Vždyzelen, u, m. = pěnišník. Vz Zelený.
Slb. 385. Vždyživ, u, m., aizoon, das Immergrün.
V. kanarský, a. canariense, španělský, a. hispanicum. Vz Rostl. 1. 672. Vždyživec, vce, m. = vždyživ. Krok I.
238. Vždyživovitý. V-té rostliny, ficoideae:
kosmatec, čtyrboč, tlustobýl, vždyživ, tuč- ník. Vz Rstp. I. 664. Vžebrati = žebráním vpraviti, einbetteln.
— koho kam. Vžebral jsem ho tam do
učení. Jg. — se. D. Vžeh, a, m. Bojí se vžeha (výprasku?).
Mt. S. I. 87. Vženu, vz Vehnati.
Vžeru, vz Vžráti.
Vžíce = lžíce. U Jilemn. Ktk.
Vžírati, vz Vžráti.
Vžíti se, vžiji, vžij, vžije (íc), il, ití, sich
hineinleben. Dch. — se kam (jak). V. se do něčeho. Dch. V. se v nějakou myšlénku, v čistou mluvu českou; Vžije se úsilím v oheň a vzlet tím vyšší. Mus. 1880. 145., 276. Relativní soustava měr se jak náleží vžila. ZČ. I. 280. Vžokovati = do žoků vecpati, einsacken.
— co: chmel, vlnu. Us. Č.
Vžouti, vz Vžúti. Vžráti, vežrati, vžírati = žráním vnik-
nouti. — se kam, sich einfressen. Myši v sádlo tučných sviň se vžírají. Ja. Vžúti, vžuji, ul, ut, utí, hinaukauen. —
co komu. Holubi vžúvajú pokrm mlaďatům. Na Ostrav. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (1247)  Strana:1248  Další (1249) |