sb157-05 0..8296

1248

vyd. 266., Km. 1880. 414. — V. = po (ve
smyslu distributivném; předl. po jest zde
lepší), něm. je. Vždy čtyry (po čtyřech).
Reš. Otevřela vždy jedny dvéře m.: po
jedněch dveřích. Cf. Slov. II. 605. Tehdy
mají od nás zlaté bráti, v. každý zlatý za
18 groši počítajíce. List. z r. 1467. Tč. —
Vždy a vždy, immerfort. Ješto by vždy a
vždy v své váze trvati mohla. V. — Br. —
Vždy, vždy přece, vždy vsak, však vždy,
conj. = však, přece, doch, dennoch, nichts-
destoweniger. Když pak vždy těm bouřkám
konce nebylo; Ačkoliv seznali..., však vždy
nepřestali modly své ctíti. Br. Foit v. po
druhé se ptal: Komu vinu dáváte? NB. Tč.
72. Pakli vždy nebude chtieti. Smil v. 98.
Vždy snad někde. V. Avšak v. mne propust
(přece). Br. Až je vždy z své země vytiskli.
Háj. Rci vlku páteř a on vždy k ovci. V z
Avšak. — Vždyli, vždyckyli, ob immer,
immer wohl. Vždyli čekati mám ? — Vždyť
(odporovací, vz Brt. S. 3. vyd. 125. 2.,
v obec. mluvě: dyť, v již. Čech. jenť. Kts. )
= avšak, aber, doch. hoffentlich. Vždyť již
neprší. V. to vědí. D. Vlk sněda komára
řek: Vždyť jest lépe než nic. Mus. — Vždyť,
vždyckyť = vždy zajisté, gewiss immer,
immer wohl. To místo dobře znají, v. jemu
bojiště říkají. Dal. k. 58. Líbí se mi. Vždyť
je hezký. Us. Dch. Vžyť prý se zapřísáhl
přátelům, že... Ddk. IL 465. V. jsem vás
ujišťoval, že... Kmp. Čech. 156.

Vždycinky = vždy. V Písecku. L. Šbk.

Vždyckny = vždy. Us., Dač. I. 3.. List.
z r. 1663. Tč., NB. Tč 116., Dh. 30. Nechť
bude v. ve dvie sta vídenských babkách
pokutován. Sl. let. III. 159.

Vždycko, vz Vždy.

Vždycky = vždy. Vždycky dobře — mlu-
vit moudře. Us. Dch. Mezi ľuďmi ľudsky,
doma psota vždycky. Pořek. Mt. S. I. 120.

Vždyckyli, vz Vždy.

Vždyckyť, vz Vždy.

Vždyhoroucí, immer brennend. V. síra.

Ráj I. 6.

Vždyli, vz Vždy.

Vždy přece, vz Vždy.

Vždyť, vz Vždy.

Vždy však, vz Vždy.

Vždyzelen, u, m. = pěnišník. Vz Zelený.
Slb. 385.

Vždyživ, u, m., aizoon, das Immergrün.
V. kanarský, a. canariense, španělský, a.
hispanicum. Vz Rostl. 1. 672.

Vždyživec, vce, m. = vždyživ. Krok I.
238.

Vždyživovitý. V-té rostliny, ficoideae:
kosmatec, čtyrboč, tlustobýl, vždyživ, tuč-
ník. Vz Rstp. I. 664.

Vžebrati = žebráním vpraviti, einbetteln.

— koho kam. Vžebral jsem ho tam do
učení. Jg. — se. D.

Vžeh, a, m. Bojí se vžeha (výprasku?).
Mt. S. I. 87.

Vženu, vz Vehnati.

Vžeru, vz Vžráti.

Vžíce = lžíce. U Jilemn. Ktk.

Vžírati, vz Vžráti.

Vžíti se, vžiji, vžij, vžije (íc), il, ití, sich
hineinleben. Dch. — se kam (jak). V. se
do něčeho. Dch. V. se v nějakou myšlénku,
v čistou mluvu českou; Vžije se úsilím
v oheň a vzlet tím vyšší. Mus. 1880. 145.,
276. Relativní soustava měr se jak náleží
vžila. ZČ. I. 280.

Vžokovati = do žoků vecpati, einsacken.

— co: chmel, vlnu. Us. Č.
Vžouti, vz Vžúti.

Vžráti, vežrati, vžírati = žráním vnik-
nouti. — se kam, sich einfressen. Myši
v sádlo tučných sviň se vžírají. Ja.

Vžúti, vžuji, ul, ut, utí, hinaukauen. —
co komu. Holubi vžúvajú pokrm mlaďatům.
Na Ostrav. Tč.



	1248

	vyd. 266., Km. 1880. 414. — V. = po (ve smyslu distributivném; předl. po jest zde lepší), něm. je. Vždy čtyry (po čtyřech). Reš. Otevřela vždy jedny dvéře m.: po jedněch dveřích. Cf. Slov. II. 605. Tehdy mají od nás zlaté bráti, v. každý zlatý za 18 groši počítajíce. List. z r. 1467. Tč. — Vždy a vždy, immerfort. Ješto by vždy a vždy v své váze trvati mohla. V. — Br. — Vždy, vždy přece, vždy vsak, však vždy, conj. = však, přece, doch, dennoch, nichts- destoweniger. Když pak vždy těm bouřkám konce nebylo; Ačkoliv seznali..., však vždy nepřestali modly své ctíti. Br. Foit v. po druhé se ptal: Komu vinu dáváte? NB. Tč. 72. Pakli vždy nebude chtieti. Smil v. 98. Vždy snad někde. V. Avšak v. mne propust (přece). Br. Až je vždy z své země vytiskli. Háj. Rci vlku páteř a on vždy k ovci. V z Avšak. — Vždyli, vždyckyli, ob immer, immer wohl. Vždyli čekati mám ? — Vždyť (odporovací, vz Brt. S. 3. vyd. 125. 2., v obec. mluvě: dyť, v již. Čech. jenť. Kts. ) = avšak, aber, doch. hoffentlich. Vždyť již neprší. V. to vědí. D. Vlk sněda komára řek: Vždyť jest lépe než nic. Mus. — Vždyť, vždyckyť = vždy zajisté, gewiss immer, immer wohl. To místo dobře znají, v. jemu bojiště říkají. Dal. k. 58. Líbí se mi. Vždyť je hezký. Us. Dch. Vžyť prý se zapřísáhl přátelům, že... Ddk. IL 465. V. jsem vás ujišťoval, že... Kmp. Čech. 156. Vždycinky = vždy. V Písecku. L. Šbk. Vždyckny = vždy. Us., Dač. I. 3.. List. z r. 1663. Tč., NB. Tč 116., Dh. 30. Nechť bude v. ve dvie sta vídenských babkách pokutován. Sl. let. III. 159. Vždycko, vz Vždy. Vždycky = vždy. Vždycky dobře — mlu- vit moudře. Us. Dch. Mezi ľuďmi ľudsky, doma psota vždycky. Pořek. Mt. S. I. 120. Vždyckyli, vz Vždy.	Vždyckyť, vz Vždy. Vždyhoroucí, immer brennend. V. síra. Ráj I. 6. Vždyli, vz Vždy. Vždy přece, vz Vždy. Vždyť, vz Vždy. Vždy však, vz Vždy. Vždyzelen, u, m. = pěnišník. Vz Zelený. Slb. 385. Vždyživ, u, m., aizoon, das Immergrün. V. kanarský, a. canariense, španělský, a. hispanicum. Vz Rostl. 1. 672. Vždyživec, vce, m. = vždyživ. Krok I. 238. Vždyživovitý. V-té rostliny, ficoideae: kosmatec, čtyrboč, tlustobýl, vždyživ, tuč- ník. Vz Rstp. I. 664. Vžebrati = žebráním vpraviti, einbetteln. — koho kam. Vžebral jsem ho tam do učení. Jg. — se. D. Vžeh, a, m. Bojí se vžeha (výprasku?). Mt. S. I. 87. Vženu, vz Vehnati. Vžeru, vz Vžráti. Vžíce = lžíce. U Jilemn. Ktk. Vžírati, vz Vžráti. Vžíti se, vžiji, vžij, vžije (íc), il, ití, sich hineinleben. Dch. — se kam (jak). V. se do něčeho. Dch. V. se v nějakou myšlénku, v čistou mluvu českou; Vžije se úsilím v oheň a vzlet tím vyšší. Mus. 1880. 145., 276. Relativní soustava měr se jak náleží vžila. ZČ. I. 280. Vžokovati = do žoků vecpati, einsacken. — co: chmel, vlnu. Us. Č. Vžouti, vz Vžúti. Vžráti, vežrati, vžírati = žráním vnik- nouti. — se kam, sich einfressen. Myši v sádlo tučných sviň se vžírají. Ja. Vžúti, vžuji, ul, ut, utí, hinaukauen. — co komu. Holubi vžúvajú pokrm mlaďatům. Na Ostrav. Tč.