sb157-05 0..8296

1252

vincií. — X. = malby na vlysech (krajiny,
nádoby, ovoce, zvířátka a p. ). Vz S. N. —
X. = druh vtipných básní. X. = básnická
forma distich či dvouverší (šesti- a pěti-
měrů) epigrammatických. Příkl. Fr. Doucha
ve Studentských listech 1884.

Xen-o, ona, m., řec. vlast. jm.

Xenofan-es a n. ea, m., řec. filos., †ok.
roku 480. př. Kr. Vz S. N.

Xenof-on, onta, m., vůdce, filos. a děje-
pisec řec, † asi 356. př. Kr. Vz S. N., Sbn.
903., 596.

Xenografie, e, f., řec, cizopisectví, znání
cizojazyčných písmen. Rk.

Xenokrat-es, a n. ea, m., řec. osob. jm.
Vz S. N., Sbn. 372.

Xenokratie, e, f., řec. = cizovláda.

Xenolith, u, m., nerost. Vz S. N.

Xenomen, a, m. X. Jan Rousinovský
z Mazanovic, kněz pod obojí, čes. spisov.
Vz Jir. H. 1. II. 340.

Xenotim, u, m., nerost. Vz Bř. N. 148.

Xerafi-um, a, n., v lékař. = prostředek
sušivý proti vyraženině, vysušovadlo.

Xerasie, e, f., xerasm-us, u, m. = řídko-
vlasosť, plešatosť.

Xereské víno (španěl. ). Vz S. N.

Xerofagie, e, f., z řec. = suchá strava,
požívání suchých pokrmův.

Xerom-a, ata, n., řec, v lék. = vyschlosť.
Rk.

Xerometr, u, m., z řec. = stroj z mě-
děného plechu k sušení obilí a k měření
váhy jeho sušením ztracené. S. N.

Xeromykterie, e, f., řec, vyschlosť nosu.
Rk.

Xerotický = sušivý, vysušovací, aus-
trocknend. Rk.

Xerx-es, a, m., král perský, † 465. př.
Kr. Vz S. N.

Xil čili ksil (x) pochází od ksíti t. hlas
podobný zvuku ks vzdechna neb umíraje
od sebe vydati. Hus III. 261.

Xylit, u, m., nerost. Vz S. N.

Xilodonty, pl., m., mečozubci (ryby moř-
ské; zkameněliny). Rk.

Xylofag, a, m., řec = dřevo-, červotoč.
Rk.

Xyloglyf, a, m., řec. = dřevořezec, dřevo-
ryjec. Rk.

Xyloglyptika, y, f., řec = dřevořezba.
Rk.

Xylograf, a, m., z řec. = dřevopisec, der
Xylograph.

Xylografie, e, f. = dřevopisectví, psání
na dřevě. Rk. Vz Dřevoryjectví v S. N.
Die Xylographie.

Xyloidin, u, ro., střelná látka podobná
co do účinku střelné bavlně, která vzniká
působením soustředěné kyseliny dusičné na
škrob. Vz S. N.

Xylolatrie, e, f., řec = ctění dřevěných
obrazů, die Xylolatrie.

Xylologie, e, f., řec. = dřevoznalství,
die Xylologie, Holzkunde.

Xyloplastika, y, f. = řezbářství, die
Xyloplastik. S. N.

Xylotypografie, e, f., z řec. = rozmno-
žování dřevorytin prostředkem knihotisku,
ku kterémuž konci se dřevorytiny vsazují
mezi text n. vedlé něho, die Xylotypogra-
phie. Vz S. N.

Y jest samohláska retopodnebná, podružná,
povstalo zlomenim z ui (vz Samohláska) a
tak se článkuje, že tento původ její při
náležitém (to jest tvrdém n. širokém) vy-
slovení patrný jest; ústa totiž na retné u,
ale jazyk na podnebné i nastrojen jest. Nej-
starožitnější jazyk indoeuropský, sanskrt,
jí ještě nezná a má za ni své starobylejší
střídnice; z pozdějších pak jazyků této če-
ledi jen někteří si ji vytvořili; tak řečtina
ve svém v (y. vgioc), románština ve francouz-
ském u (tu), němčina v ü (Büffel) a slovan-
ština v ti. Li, y. Gb. v S. N. Cf. Gb. Hl.
13. Ze y prvotné znělo jako franc. u, řec.
v, něm. ü, viděti z toho, že y v latině sa-
mohláskou u (Nezamysl — Nezamuslus) a
v staroslov. památkách dvouhláskou ui se
nahrazovalo (mui = my). Vz lit. Zv. 56.
Mýto lit. muitas, mýdlo lit. muilas, Bystřice
strč. psáno Buistrice. Gb. Hl. 14. Cf. Gb.
Hist. samohl. 5. — Ve staré bulhárštině a

bez pochyby ve veškeré staré slovanštině
byla, jak se dle analogie samohlásek lome-
ných, dle vlastního původu jejího a dle
spřežené dvoučlenné litery její podobá, nej-
prve dvouhláskou, ale později na samohlásku
krátkou a dále i na jiné slabší střídnice
klesala. Z těchto nejslabší a zároveň nej-
rozšířenější jsou e a i. Střídnici 1. e (é) za
y (ý) má na př. srbskocharvátština v kon-
covkách ohýbacích a nářečí hanácké skoro
vesměs. Gb. ve S. N. Cf. Gb. Hl. 79. Na
Hané: bele rebe = byly ryby; médlo, déka,
sér, bék, Tenec, sen, do roke, rohe, veneso,
vendu = mýdlo, dýka, sýr, býk. Týnec,
syn, do ruky, rohy, vynesu, vyjdu, Ht., Šb.
V češtině v koncovce 1. os. pl chcemy —
chceme (koncovky -my již v polovici 16. stol.
se neužívalo; ale v Přerovsku a Opavsku
posud: mamy, damy máme, dáme. Vz
-my). Na konci slov: záhy — záhe (Čestm. ),
opěty (Záboj) — opěte (Št. ) — opět. V pro-