probrati, vystoupiti odkud (z čeho). — Pozn.
Přívlastkem užívá se tohoto poměru na
označenou místa, odkud kdo, co rodem,
bytem, původem jest. Daniel vězal u krále
z Babylona. Kat. 2684. Tu je čert z pekla.
Kn. poh. 697. Tomu bych dala jehlicu z vlasů.
Rkk. Hrabě Mitrovský z Nemyšle, hrabě Clam
z Martinic, šlechtic Kopal atd. Vz Jméno.
(Slov. I. 644. b.), Ht, Brs. 142., 143., 150.—
II. O místním východisku zevném, odkud
pryč pohyb se děje, von etwas weg o. her.
Tak mě hrachu z toho miesta. Dal. 10. 79.
Nemůžeme z místa. Kom. L. 30. Z té plavby
sešlo. Har. II. 144. Malý strach šel z nich
na Pražany. Let. 346. Dobře jest z miery
své nevycházeti. Št. N. 150. Půjdu z tu
odtud pryč. Kn. poh. 373. Já přicházím
z modlitby. Kam. Ps. 525. Až já z trávy
půjdu, maličko ponesu. Sš. P. 525. Panenky
z trávy jdou. Er. On mi řekne : Jdi mi z očí.
Us. Džl. Všecky panenky z trávy dó, moje
milá nejde. Brt. P. 114. Boj začnú: z tej
padajú, padajú ze stránky i tejto. Hol. 14
Kameň sa machom neobalí, keď sa často
z mesta valí. Zátur. Vz: Převézti, vstáti,
vrci, uděliti, vstoupiti, navrátiti se, jíti, při-
jíti odkud (z čeho). — III. O čase na ozna-
čenou doby, od které děj počátek béře. Z jutra
chtě stádo vyhnati. Dal. 36. !1. Z večera
kvas, ráno rada. Mudr. 427. Však jsem to
z mladosti slýchal. Anth. I. 32. Byl z rnladu
velmi světský. St. N. 333. Z prvu, z novu.
Us. Tak zdávna bylo přijímáno. Kom. Hned
z rána pracuje. V. Mesiáš z dávna zaslíbený.
BR. II. 209. b. - IV O stavu, z něhož
kdo (co) buď sám o sobě aneb pomocí jiného
vystupuje, ve spojení se slovesy: oloupiti,
očistiti, vybaviti a p. Obloupil jablko z kůry.
Kn. poh. II. 182. Báli se, aby jich někdo
z peněz neobral. Ib. 379. Vyprášil šat z pra-
chu. Us. Zlato z písku vodou vyprali. Haj.
5. Ze všeho roucha obnaženi sú. Let. 41.
Vz Pléti, odrati, svléci, vyzouti, oholiti, vy-
vésti, vyprostiti, propustiti, vypraviti, vy-
koupiti, vyhojiti, vymodliti, vyznati, zpoví-
dati, vyprati, vyšetřiti z čeho. — V. O látce,
z níž co zhotoveno jest. Po vodě kytica
plyje z viol a róží. Rkk. Vzal píšťalu
z rákosí. Kn. poh. 312. Bůh člověka z hlí-
ny stvořil. Kat. 1875. Z vody víno učinil.
Smil. Ozdoba z ryzího zlata. Br. Z mnoha
kusů udělá jeden. Byl. Ty nemáš stola z li-
pového dreva. Slov. Ta modla ze zlata Byla.
Háj. Z mouky chléb činiti. Št. — VI. O pů-
vodu, z něhož co jako z pramene vychází,
v němž co počátek má, ve spojení se slovesy
býti, pojíti, naroditi se. Z pohrůžek hlou-
pému strach. Mudr. 118. Já jsem synek z do-
brého chování. Sš. P. 331. Každý hřiech
pochodí z některých úhlavních hřiechov. Št.
N. 142. Co se z kočky zrodí, myši lapá. Har.
II. 245. Láska z Boha jest. Br. Z nesmr-
telnosti věčnosť plyne. Kom. Z čehož byl
veliký nedostatek v chlebích. V. Oldřich
z Boženy syna měl. Dal. 41. 33. Je z Plzně.
Us. Z celého pôdoja (člověk). Na Slov. Zá-
tur. Z těla a z krve pošlé. BR. II. 611. b.
Vz Pocházeti, naroditi se z čeho. — VII.
O počtu a celku, z něhož se co jako část
vytýká. Jeden z zástupu přistoupiv vece.

Anth. Jir. I. 164. Z těch jeden člověk bieše
mladý. Anth. I. 94. Sami my ze všech ná-
roduov budem cizím jazykem mluviti? Vš.
XX. Někteří z mimojdoucích zaslechli. Kom.
L. 16. Vy nejste z ovcí mých Br. Z mrtvých
jej vzkřísil. Br. Jistě z nich jsi. Br. Z těch
ze všech jeden nebyl by nebyl stár let 50.
Alx. Nejsi-li i ty z učedlníků člověka toho?
Br. Jsi-li náš či z nepřátel našich? Br. Chybí
mu z kopy groš (když kdo postonává a
mnoho mu není). Us. Šd. Z ostatního mlátí
(už brzo dohospodaří, dodělá). Us. Zátur.
Vol ze dvého jedno sobě. Kat. 3201. Z těch
mají tři přiséci. Půh. I. 260. — Pozn. 1. Za
obyčejný nyní germanismus vyvoliti atd. ze
svého středu říká se správně: ze sebe. Dva
z sebe na radu vyslali. Vš. 11. Zbojníci se
radili, koho by měli ze sebe voliti za vůdce.
Kn. poh. 401. — Pozn. 2. Js-li celek před-
ložkou z určený přísudkem, pomíjí se čí-
slovka jeden: Byli proti Němu pravíce, že
jest z roty Pikhartské. Let. 446. Potvrdil,
že z rebellantů byl. Prot. 235. — Pozn. 3.
I podmětem užívá se tytýž ellipticky tako-
véto vazby. Pravili, že by z rytířstva ty věci
nésti měli (rytíři). Let. 452. Cf. Napřed jeli
stavu rytířského. Vrat. 10. — VIII. O změně
ve spojení se slovesy býti a učiniti. Z malé
jiskry velký oheň bývá. Arch. I. 75. Z jasna
bývá mračno. Ib. I. 118. Po chvíli byl
z strachu smích. Kom. L. 77. Z žaludu ne-
bude než dub. Mudr. 404. — IX. O pří-
čině. 1. O příčině věcné ve spojení se slo-
vesy láti, reptati, smáti se, žertovati, napo-
mínati, viniti, naříkati, pohnati, žalovati,
souditi, odpovídati, trestati, kárati, kázati,
prositi, chváliti, děkovati, záviděti. Vz tato
slovesa. Z toho králevá jim nela. Kat. 237.
Su tu lidé nic dobrého, vysmějú se z chu-
dobného. Sš. P. 258. Všeci se z Jana smáli.
Kn. poh. 176. Z toho, z čeho jej viní, práv
jim bude. Žer. Záp. II. 28. Z hlavy bratra
svého někoho pohnati. Výb. I 609. Jim
z toho poděkova. Kat. 68. Každého mám
z přikázanie milovati, poněvadž každý jest
mój bližní. Hus I. 64. Knihy ze zlého treskcí
a kárají. Št. N. 108. 36., 3. 21. Z toho zá-
viděti, že Buoh pokorným svú milosť dává.
Št. N. 152. 24. Kdož by z jiného žaloval a
jiné vedl a ukazoval, nežli by pohnal, ten
půhon bude jemu zdvižen. Zř. F. I. C
XXXIX. Žalovati z úroků. Vš. Z takové
vrchnosti Boha chválí. Kom. — Pozn. Touž
vazbu mají substantiva i adjektiva souznačná.
Chvála Bohu z takového času. Us. Šd Ne-
čiň ze mne viece smiechu. Pass. 221. Po-
směch sobě netrop z chudiny. Mudr. 113.
Z takového vítězství vzdal Iason díky bohům.
Troj. 57. Nebyl jemu vděčen z toho. Výb.
I. 858. Vz Kratochvíl, Smích, Hříčka, Chvála,
Vina, Počet, Slovutný, Práv. — 2. O pů-
vodu pocitů a vášní ve spojení se slovesy:
hněvati se, žehrati, horliti, rmoutiti se, že-
leti, káti se, radovati se, plesati, těšiti se.
Maxencius hněval se z toho silně. Kat. 2237.
Jeremiáš prorok žehral z toho. St. N. 300
Mútím se z toho. Troj. 306. Z dobrých
skutků netřeba se káti. Mudr. 28. Veselí se
ze zlého činění; I těšili se z něho muži. Br.
Vz Rozhněvati, Žehrati, Bouřiti, Horliti,

290*