ve dsky. Kn. rož. 104. Neměl-li jest pokání
pravého. Dal. H.31. Byl by toho neproměnil.
Alx. V. 2220. Vz více příkladů v Listech
filol. X. 248.—249. — d) Ve slovesných tva-
rech perifrastických významu trpného. Strč.
Jsem nechválen . . . novoč.: nejsem chválen.
Otec ot ižádného jest neučiněn. ŽKlem.
135. a. Že j' nepřikázano nám. Št. Uč. 60.
a. Běda mně, ež jsem inhed neutracena. Pass.
115. Vedlé toho: Nebude proměněno. Alx.
V. 2399., Alx. H. 3. b. Cf. Ne (Slov. II. 99.
b.) c) Strč. Jsem nehoden ... nč.: nejsem
hoden. Jenž toho bieše nehoden. Alx. V. 1783.
Z novoč. může býti: jsem nehoden. — f)
Strč. Ne zákon jest . . . novoč.: není zákon
(= zákon brání). Krev jeho (Ježíšova) za
tyto peniezě prodána . . . nezákon jich jest
ijednomu jmieti. Hrad. 88. a. — g) Ve vě-
tách bezpodmětných. Stč. Jest nelzě, jest ne-
viděti, slušie nedóvěřiti . . . nvč.: není lze,
není viděti, nesluší důvěřiti. Nelzě by tam
hnúti zrakem. Ap. Š. 33. Toho je nám nelze.
Št. N. 133. By jich bylo nevídati. Alx. B.
2. Bieše neznati trávy. Alx. V. 1725. —
Vedlé toho: Čbánu lze mluviti nebieše. Hrad.
130. B. Nebude viděti Čecha. Alx. B. 2. a.
Vz více příkladů v List. X. 250. — h) Ve
výrazech, kde infinitiv pojí se s finitním tva-
rem sloves modalních: chtieti, jmieti, ráčiti.
Strč. Chci chud nebýti, nvč. nechci chud býti.
Mnohý chce chud nebýti. Št. N. 194. Rač se
toho nedáliti. NRada 105. Rač nám nejměti
za chlúbu. Kat. 6. Vz více v List. X. 250. —
i) Ve výrazech, kde ve tvaru finitním je slo-
veso znamenající mnění, znamenání, stihnutí
a na něm visí infinitiv n. věta. Nemně, že
by směl brániti (mně, že by nesměl brániti).
Dal. Jir. 28. Neklana s koně nikdy nekláti
vidiechu. Dal. Jir. 17. — k) Když zápor se
týká pojmů několika vyslovených souřadně,
bývá ne někdy jenom při prvém z nich. Na
ten čas bez města budieše, by sě byli lépe
nedomněli a s králem příméřie vzěli. Alx.
V. 1633. Hospodář svým sluhám ukruten
nebuď i své ženě. Št. N. 123. (Lišty fil. X.
250.) — Pozn. 2. Ve staré češtině často bývá
způsob I. (samotno ne), kde zvyk novočeský
žádá způsobu III. (ne-, a při tom ni- nebo
jiný výraz pro zápor kvantitativní). Strč.
Vše nebylo ztraceno = nč. nic nebylo ztra-
ceno. Strč. I kúska chleba mu nepodali = nč.
ani kouska chleba mu nepodali. V češtině
pozdější a nové, a podobné v jazycích slo-
vanských jiných, vyslovuje se zápor způso-
bem III. zpravidla a skoro vždycky tenkráte,
když vedlé záporného slovesa jest podmě-
tem nebo členem některým rozvíjecím výraz
významu kvantitativního nebo jinými slovy:
když vedlé slovesa s ne- jest u podmětě,
předmětě (doplňku), přívlastku nebo v pří-
slovečném určení výraz, jenž má význam
kvantitativní na př. slovo každý, všechen,
jeden (aliqnis), kdo (koli), co (koli), kdy (koli)
atd. V jazyce staročeském bývá v těchto
případech často zápor vysloven způsobem I.
Všecko písmo nenie k jinému než . . . Št.
Uč. 59. a. (Novoč.: Nic ve všem písmě není
k jinému . . .). My všichni nebudemy ť přieti
(novoč.: Nikdo z nás nebude přáti). Hrad.
86. b. Jeden člověk živ neosta (novč.: ni-

jeden). Alx. V. 500. Netbajě všeho obluda
(novoč : žádného, nižádného). Alx. H. 9. 29.
Řeč šeredná všem neslušie (= nikomu ne-
sluší). Št. Uč. 56. a. I jednoho neživichu.
Dal. Jir. 12. Ve všech zemiech tajno nenie,
že ... NRada 40. Často se to stává, že kdyžto
namáhá hlava, ve všech údiech statka nenie
(novoč.: v žádném údě). Dal. C. 17. Jiež
(zrady) nelzě zbýti kady (novoč.: nikady,
nijakým způsobem). Alx. BM. 2. b. Kdyby
slunce ztratilo krásu, ovšem by měsíc krásen
nebyl (= nijak by krásen nebyl. Vz Ovšem
v dodatcích). Vz více příkladů v Listech
filol. X. 251.— 253. — Sem patří dále pří-
klady, kde pro zvýšení a sesílení záporu po-
loženo jest strč. vytýkavé i, začež v češtině
novější a nové z pravidla jest záporné ni,
ani; čeština stará mívá tu tedy způsob 1.
I jeden rnúdrý neraď sě s cizími (= ani
jeden rnúdrý). Dal Jir 4. Z pekla nenie
vykúpenie i jednomu. Št. Uč. 146. b. Aby
mu i krópě vody nepodali. Krist. 77. b. Vz
více příkladů v Listech X. 253. Cf. Ani, I.
Několik příkladů z vlastních sbírek: Jako
za nic neváže toho přikázanie, i listóv ne-
chtěl čísti. Št. Kteréžby (nesvornosti) obec-
nému dobrému nyní i budoucně nepřekážely.
Zř. F. I. A. X. Jsem za ni rukojmí na mnoho
místech, ješto i dnes odvazen nejsem. Půh.
I. 154. Zastojí za ny, aby i jeden z nás ne-
zahynul. Z 14. stol. (Č. dod.). A i jednoho
slovce neotpovědieše; Nemohl by nade mnú
i jedné moci jmieti. Hr. rk. 235., 249. Nelzě
i jednomu ničiež čsti zbaviti přísahami. Kn.
rožm. Bóh jest kakás upřiemnosť a nelzě se
jí i jednomu obinúti (vymknouti). Št. Zavede
tě pán i krále, kteréhož ustavíš nad sebú,
v lid, jehož neznáš ty i otcové tvoji. Hus
I. 56. — Zbylé archaismy. V záporu tuto
(v 2. pozn.) ukázaném jeví se odchylka od
obecného zvyku slovanského nejpatrnější.
V jazyce nynějším ve všech příkladech uve-
dených žádali bychom vedlé ne-ještě negace
kvantitavní a podobně v jazycích slovanských
jiných. Strč. Vše nebylo ztraceno, ve všech
zemiech nenie tajno atd. jenom s jiným vět-
ným přízvukem a jiným významem mohlo
by býti i větou novočeskou, totiž: všè nè-
bylo ztraceno (ale jen něco), ve všech zemích
tajno není (jen v některých); s přízvukem
a významem obyčejným nejsou ty věty v ja-
zyce nynějším možny. Jenom několik ar-
chaismů zachovalo se ve způsobu starém.
Především jsou to věty se slovesem nechati.
Sloveso toto je vlastně ne-chajati. non cu-
rare, tedy záporným. Mělo by se tedy říkati
nechám ničeho, ale říká se: nechám všeho,
poněvadž se zapomnělo, že nechati je zá-
porné, ano bráno za kladné. Taktéž je to
u: nenáviděti všech (Ž. wit. 5. 7.), které
kladným býti se zdálo, poněvadž náviděti
zřídka se vyskýtalo. Jiné zbytky: Věčně
se nevrátím (m.: nikdy na věky); Celé léto
nepršelo (nikdy v celém létě). Vz Listy X.
254. — II. Způsob druhý: zápor děje se
slovcem ni samotným (bez ne). Způsob tento
vyskýtá se: a) při výrazech jednotlivých mimo
větu: nikto, ničso (nic), nikdy, nikde, nijeden,
nižádný, nijak, nijaký, nikako, nikterý atd. —
b) Při popírání věty předcházející tázací