209

těch, kteří se nevrátili). (Kateřina) jeho řeči
za vlas nerozumějieše. Kat. 32. Z pekla nenie
vykúpenie i jednomu. Št. Uč. 146. b. I slova
nepromluviece. Hrad. 25. b. (Sv. Pavel) li-
bosti též i na chvilku nepovolil. Št. N. 135.
I člověka na něm (na hradě) nebieše. Dal.
Jir. Vz více příkladů v Listech X. 261.-262.
Zápor v příkladech těchto jest způsobu I.;
novočesky položili bychom za něj častěji
způsob III. Nijeden se nevrátil, nerozuměla
jeho řeči ani za vlas, ani člověka tam ne-
bylo. Sem tedy patří: ani na krok, ani za
mák, ani zbla. Listy X. 261. Cf. Mkl. S
193. —195. — Žádný, žádúcí. Vz Žádný. —
I kto a p. Kdyby vy (ženy) pokorny byly
a čisty myslí a postavú, i kto (= nikdo) by
byl hrd a smilen vida, ano to jest vám pro-
tivno. Št. Uč. 57. b. Takový i komu (= ni-
komu) ť dá pokoj. Št. N. 158. (Žáci) i po-
sledniej (ni posledniej) dadí kvapa. Mst. 187.
Jsou to věty záporné II. způsobu. Za větu
nedám pokoje nikomu (způs. III.) mohlo se
říci strč. též : nedám pokoje i komu (způs. I.);
obě věty měly touž platnosť, proto Braly se
i za stejné a tím pojetím stalo se i komu =
nikomu, ikto = nikto. Když pak i kto mělo
význam = nikto, mohlo se místo takový ni-
komu ť dá pokoj (způs. II.) říci také: takový
i komu ť dá pokoj. Vz více v Listech X.
265. — Přízvuk v záporech větný. Něco
jsme již pověděli a o větném přízvuku starč.
vz Listy X. 266. Cf. Přízvuk. — Úhrn po-
savadních pravidel. V jazyce jest negace
kvalitativní a kvantitativní; ve formě větné:
člověk nevie I., a nikto vie II. Původně sta-
čila pro zápor každá z nich sama; stačila
negace kvalitativní pro případy své všecky
i pro věty, ve kterých později musí býti
negace složitá: každý nevie (nč. nikdo neví);
i stačila negace kvantitativní rovněž tak
pro všecky případy své, t. j. když ve větě
byl výraz kvantitativní a byl záporný, bylo
sloveso bez záporu: nikto vie atd. Vedlé
toho vyvíjela se a přibyla časem negace
složitá (nikto nevie III.). Vznik a počátek
svůj vzala ze snahy sesíliti negaci jedno-
duchou. Časem však rozšířila se tou měrou,
že usus pozdější v jistých případech ani
nedopouští bývalých způsobů prostých (I.
a II.). Změna ta vykonala se záhy; příklady
způsobu nikto vie vyskytují se jenom v tex-
tech starých, příklady pak způsobu každý
nevie nemo scit nalézají se v hojnosti do-
statečné jenom ve staré češtině, vedlé obo-
jích pak vládne v týchže textech starých
také způsob složitý nikto nevie. V tomto
způsobu nově přibylém složeny jsou dva zá-
pory ne a ni, které jsou disparatní a proto
nemohou se obsáhati a rušiti, ale ovšem
mohou se sesilovati a v skutku se sesilují.
O žádný vz Žádný. Vz Listy X. 266.—267. —
Podoby v jazycích jiných: v litevštině,
v němčině, v jazyku anglickém, v latině,
v jazyku francouzském. Vz Listy filol. a
paedagog. X. 267.—271. — Některé jiné
stránky negace české. a) Proti perfektivu
věty kladné bývá ve větě záporné imperfek-
tivum, nejčastěji iterativum. Lépe by bylo
jemu, by sě byl nenarázal (kladně: by se
byl narodil). Hrad. 76. b. Lépe by mi sě

bylo stalo, bych se byl nenarázal. Št. Uč.
151. Nerúšajte pořádu. Št. Uč. 26. b. Ne-
dada svých noh umývati. Hrad. 77. b. Miň
té řeči a nesmúcej našich pánuov. Kat. 166.
Vz více příkladů v Listech X. 271.—272. Cf.
Rozkazovací způsob. — b) Ve větě záporné
bývá imperfektum proti aoristu nebo per-
fektu věty kladné. Že mu nedadiechu vsiesti
na kuoň. Troj. 114. a. Jehož (Jidášovo) srdce
Ježiuš dobře vědieše, však naň toho nezjě-
vieše. Hrad. 78. a. Vz více v Listech X.
272. — Poznam. Imperfektiv a imperfekt
užíváme v záporech místo tvaru nahoře uve-
dených proto, že popřením formy trvací a
opakovati zápor jest důraznější a mocnější
než popřením formy perfektivní neb indif-
ferentní. Vz Listy X. 273. — c) Při pojmech
bránění, obavy a p. bývá negace na pohled
nelogická. Hřieši bránie dobrému, aby k vám
Nepřišlo. Alb. 61. B. Bojím se, abyste se
neuchýlili od sprostnosti. Br. Báli se, aby
jich někdo z peněz neobral. Kn. poh. 379.
Vazby tyto jsou známy též v jazycích jiných
a vznikly přechodem parataxe v hypotaxi.
Ve větách způsobu tohoto bylo původně
složení souřadné, smyslem asi =, hříchové
brání, dobré nemá přijíti'; ,kéž se neuchýlíte
od sprostnosti, bojím se za vás o to'. Věty
neobsáhaly se, negace věty druhé nebyla
tedy alterována významem věty prvé; ale
časem způsob myšlení měnil se a přecházel
od parataxe k hypotaxi; v pojetí hypotak-
tickém však věta řídící obsáhá větu pod-
řízenou; v příkladech našich věta negativní
jest obsáhána pojmy bránění, obavy a p. a
tím více méně alteruje se její záporný vý-
znam ; Následek toho jest jakási Nejistotu a
zdánlivá nelogičnost smyslu a podlé toho
i rozdílná někdy vazba, říká se na příklad
způsobem starým: hříchové brání, aby dobré
k nám nepřišlo a způsobem domněle logic-
kým řeklo by se: Hříchové braní, aby dobré
k nám přišlo. Listy fil. X. 273. Cf. Zk Skl.
431., Brániti, Překážeti, Báti. — d) Zápo-
rem zřizuje se ve slovanštině též komparace.
V komparaci ,Múdrosť jest dražší než sbožie'
Alb. 23. jest proti větě kladné s kompara-
tivem položen podmět jiný s ne (než = ne
že); smysl vlastní tedy jest: moudrost' jest
dražší, nikoli zboží; a!e výraz původem svým
odporovací dostal pozdějším pojetím význam
srovnávací a než vtlačeno tu do významu
,quam'. Spojení takové může býti nejen při
komparativu, ale i mimo komparativ. Ne. . .,
až. Nezapěje kokot, až mě zapříš třikrát.
Krist. 90. a. Ješče řeči nebieše dokonala,
až sě jiej tu anděl zjěvi. Kat. 90. — Ne tak
brzo . . ., až. Ne tak brzo vesl dosěhú, až
běchu bliž při břěhu. Alx. V. 575. — Prvé,
dřéve než . . ., až. Prvé než jest Abraham
byl, až jsem ja. Krist. 79. b. (Čechové po-
zdější) dřéve než na nepřátely vyndiechu,
až svú zemju zhubiechu. Dal. C. 79. — Ne-
táhnu (s inft.) . . ., až. Netaže Giezius slova
skonati, až židové počěchu volati. Hrad. 80.
b. Netáhl sě jie dotknúti, až jeho světlosť
nebeská ohromila. Pass. 105. Cf. Netáhnouti.
— e) Místo: Co se stalo, kdo k nám přišel
a p. říká se někdy s významem podivení :
Co se nestalo! Hádejte, kdo k nám nepři-

303