221

dělati, um-, einspinnen; se, sich einspinnen,
sich verweben. — co Z. nové spojení, Dch.,
hovor. Vlč. Kanárkové zapřádající milostné
romány. Kos. v Km. 1884. 647. — se. Hou-
senka se zapředla. Us. Zapřádá se hovor,
entspinnt sich. Dch. — co, se kam. Z. se
do nití. Us. Do hovorů někoho zapřádati.
Kos. Ol. I. 164. Z. někoho v rozmluvu, do
intriky. Hrts. V labyrinth snů, dum i klamů
jsem se zapřádal. Vrch. Z. někoho v delší
hovor. Kká. Td. 155. Přednášení jeho, za-
přádajíc se do množství otázek vedlejších,
prodloužilo se. Pal. Děj. III. 3. 82. — komu.
Z. si vlasy. Us. Mlčí, jakby mu pavouk ústa
zapředl. Us. Šd. — kde. Božský vděk se
zapřádá v tvé tváři. Čch. Bs. 76. — co
na koho. Na někoho, sítě zapřádati, ihn
umstricken. — jak. Útek hry počíná se
těsněji zapřádati. Šml. I. 29. Historickým
způsobem Pavel zapřídá obranu svou. Sš.
Sk. 252. — čím. Vonným dýmem soumrak
zapředen. Čch. Bs. 146. — co s kým. Z.
s někým nějaké jednání. Šmb. Stř. II. 98.
Zapříti, pru (odchylkou zapřu; zastr. za-
přím, zapříš, vz Přieti, Příti), při, pra (ouc),
přel, en a ín, ení; zapírati = záporou zam-
knouti, zavříti, zustemmen, verrammeln, ver-
riegeln, vermachen, verschliessen; nepřiznali
se, leugnen, verneinen, ab-, verleugnen, in
Abrede stellen; neznati se k něčemu, ver-
leugnen ; odepříti, abschlagen; odříci se, ent-
sagen, verleugnen; se = upřeně se držeti,
sich worauf stützen, steifen; zaléhati, sich
stemmen, sich drängen, sich einlegen. Jg. —
abs. Zapírá-li obžalovaný, připouštějí se
svědkové. Kom. Zapřel, jak by zamazal. Č.
Kdo zapřel, právu se vypřel. Pk., Bž. A já,
jakož nezapříš, mohu se ještě káti. Hus III.
245. — co, koho se: bohy, Chmel., své
slavné předky; syn nezapři otce svého (ná-
sleduje ho), V., něco schovaného, Us., dvéře
(závorou zamknouti), Us. Jg., Šd., Vck.,
Kld. II. 112., sebe (odříci se všeho). Br.
Zapírali se silní sloupové. Ld. Zapři se sám.
Sš. Sm. bs. 183. Sám dobrovolně v ruce
nepřátelům šel a jim, moha se zapříti, sám
se oznámil. BR. II. 372. Čert zaprísahal nás,
že zapreme pána Boha a len v neho dúfať
budeme. Sl. let. I. 94. Víru zaprel a zostáva
horší od pohana, kdo pečlivost o domáci od
sebe odhaňá. Na Slov. Tč. Byl tak slabého
ducha, že pravdu zapřel. Dch. Nedovedl z.
povahu svou. Vrch. Kůň tučný zapře všecky
své vady. Rgl. Nejsem ten, což dím, bychť
to z. chtěl. NB. Tč 235. A mám za to, že
toho zapřieti nebudou moci. Arch. V. 334.
Zapřieti koho = zavříti. Dal. 67. By Krista
zapřela. Výb. II. 19. Pána našeho zapírajíce.
ZN. Velmi brzo mne zapříš; Potom jatý
veden k Kaifášovi, kdež Petr pána zapíral.
BR. 356. a., 372. Ktož chce po mně přijíti,
zapři sám sebe a vezmi kříž svój a poď po
mně. Hus I. 181. — čeho (= nepřiznati se).
Všeho zapřel. Soudcové vzkříšení budoucího
zapírali. Br. Z. své víry. Knst. Zamané lotři
po silnicích brali a potom toho zapřeli. Pal.
Děj. V. 2. 161. Z. své vóle. Smil v. 1971.
A tu jednoho póhonu zapřel a zatajil; Potom
mi toho zapřel a já jsem skrze to svého
věna odsúzena. Půh. II. 600. Přijde-li na

súd a zapří úmysla. Št. N. 83. Viery jest
zapřel. Št. Ř. 89. a. Zapra své vóle i sebe.
N. Rada. 1971. Jestli kto viery zapřel.
Hus I. 150., J. tr., Troj., Pass. — Ale lid
Made akkusativ. Brt. — co, koho, čeho
čím: vrata sochorem, špalkem (zamknouti)
Ros. Neměli bychom čím dvéře zapřít. Kld.
53. Zapíral se císařem (spoléhal naň). D.
Tím vzkříšení z mrtvých nezapírá. Bs. —
co, se nač, oč, več = podpírati se. Zadní
zapierachu sě na kopie i v drva u přieč
zasazená za drva. Rkk. 18. Se oč. Rk. Za-
přel hlavu o ruce. Us. Knrz. — co jak:
s přísahou. V., J. tr. Lhář zapírá i zjavnú
pravdu vesele. Na Slov. Tč. Dvéře na záporu
z. Us. Tč. Do živé duše zapíral, že to ne-
udělal. Us. Tč. Slovem ,nedostal od člověka'
zapírá lidský původ nauky. Sš. II. 12. Po-
hrůžkou učiněnou těm, kteřížby Krista slo-
vem neb životem zapírali. BR. II. 725. V oči
vše zapřel. Vš. 448. Ale všeho toho zapírala
s zaklínáním se pode všecky čerty. Let. čes.
316. Pod přísahou zapřev spasitele; Skutky
zlými zapírají (že Boha znají); Zlými skutky
Krista sú zapřeli; Petr zapřev Krista pod
přísahú ihned jest plakal. Hus I. 409., 390.,
399., II. 271. Skutky něco zapírati. Chč.
298. Že mne třikrát zapříš. Hrad. 79. a.
— koho kde. Kdo mne zapři před lidmi.
Br., ZN. Z. se, něco před někým. Us. Tč.
Teraz ma taký vzau (vzal), čo som ho ne-
chcela, pred ktorým som najviac dvere za-
pierala, tomu som sa teraz za ženu dostala.
Sl. ps. Cf. H. 126. — se v čem, (kde). Ms.
V tom skutku z. se nemůže. Č. exc. Keď
právo dědičné zaprelo sa v osobě kňaza
Michala, urazil sa tým prospěch a právo
Srbska. Lipa 162. Ty krev matky v sobě
zapíráš? Msn. Or. 143. Herci světa styděli
by se zapřieti svého v boji světském hesla,
ale nestydie se v duchovniem zapřieti Boha.
Hus. 1. 108. Nikdy v tom se nezapru. Msn.
Or. 56. — se čeho. Toho skutku z. se ne-
může (nemůže jej zapříti). Č. exc. Sám pán
Ježíš zapřel se nás. Sš. P. 776. — co kam.
Chlapec sedě na táčkách zapřel jednu nohu
do čelisti. Kld. II. 38. Veď som ťa videla
pri hore borovej, kde si sa zapieral do va-
lašky svojej. Dbš. Obyč. 166. Žrebci včul
predkom na výsosť sa pnú, včul zadkami
hádžu, včul sem i tam skáču a jeden do
druhého zapíra, strašne při tom frkajú. Hol.
152. — proč. Z. něco strachem. Us. Ja pro
slávu tohoto světa s pomocí pána Boha víru
svou zapírati nebudu. Mus. 1880. 230. Ač
dříve (Petr) byl na oslovení jediné služby
Pána zapřel. Sš. Sk. 23. Třikrát mě zapříš
pro svój život. Hr. rk. 227. Když kto o bliž-
niem, jeho skutky dobře věda, jich ze zá-
visti zatají neb jich zapři. Hus. — s infinit.
Krista zapírají Bohem býti. Čr. — čeho
v čem. Zapírá ve všem vůle své. Pís. br. —
čeho, co komu. Zapírá mu to (odpírá). Jel,
Muž jí toho všeho zapřel. Pass. Z. někomu
vstup do domu, verwehren. Tč. Nezapieraj
mi, moja Marienka, okienca; ako ho zapreš,
tak ho otvoríš. Mt. S. I. 32. — koho kdy:
po nabytí statkův. V. — že-ne. Pohnaný
zapíral, že otec jeho úředníkem nebyl. Je-li
z. záporné: Nezapíral, by zaň neslíbil. Vz