265

si neďaleko stromu ; Keď ale pri hlave cho-
rého zastanem, ten je už můj. Dbš. Sl. pov.

I. 8., 85., 224., V. 69. Išla deva z kostela,
pri kvietkach zastala. Čjk. 119. Zastal (sta-
nul) před dcerou. Nitra VI. 330. Keď kráva
před daktorým domem zastane a bučí. Dbš.
Obyč. 60. Dybych já ho u ní zastal, já
bych mu zajisté záda spráskal. Slavie II.

4. 78. Bylo by s námi zle, kdyby nás tu
čarodějník zastal. Kld. II. 183. Zastali vô-
kol stolov dlhých. Sldk. Mart. 38. Zore na
zlatých horách zastaly, a světom diamanty
rozosialy. Sldk. 275. Pismo tudy místo boží
u nás zastává; Ta všeobecná láska s té
strany zastává v církvi dar onen jazyků.
Ss. II. 4L, Sk. 20. Žena jedna zpravovala
(žalovala) mládence jednoho, že by ho na
krávě zastala (in Unzucht erwischt). NB.
Tč. 233. Sokoli si hniezdo uvili na brali,
pod bralím junáci vatrou si zastali. Chlpk.
Sp. 111. A posla tohoto mi hned vyprav,
ještě ať mne zastane zde. Arch. II. 163.
Poněvadž Jindřicha póhon doma nezastal;
Že jest Markvarta póhon v zemi zastal. Půh.

II. 61., 550. On ho v tom zastal (hájil). Ros.
Zastal ho v zahradě. Sych. — co, koho
čím. Zastal živobytím svým a pamatoval
tři krále (dožil se, viděl). Plk. Hrdlem svým
někoho z. (hájiti). D. Dupni nohou, zastaň
seba umom (umem) lebo päsťou (pěstí). Sl.
ps. Abyste věděli, čím nás zastávati. BR.
II. 600 a. — Troj. — (co) za koho: ně-
jaké dílo (konati, plniti). Jg. Kdoby za mě
zastal práci? Us. Šd. Dcero mojá milá, já
hore nestanu (nevstanu), já za tvoju křivdu
nikda nezastanu (jsouc již v hrobě). Sš. P.
499. Zastanem za tebä ako sám za sebä. Mt.

S. I. 41. Cf. Z. kam. — koho, čeho. Za-
staň lidu svého. Zlob. Zastane-li smrť mého
hříchu .... St. skl. Neviny své zastával.
Anth. II. 354. Já také jsem toho zastal (užil).
Ms. Kr. trub. Jiných zastávati (hájiti). Br.
Své vlasti zastávati, V., své spravedlnosti.
Br. Kdyby jich tu někdo zastal, mohlo by
se jim něco stát. U Dobrus. Vk. Krivdy po
svete naprávať, biednych a nešťastných za-
stavať. Dbš. Obyč. 91. Ota zastávaje se bratra
hleděl mu zjednati náhradu: Aby zastal se
volby od něho schválené; Zastali se svých
krevních příbuzných. Ddk. II. 228., 414.,
142. (278, III. 121., 150., VI. 4.). Staří pí-
saři, kteří dávno před Benešem byli, ano
i ti, jenž jeho věku zastali. Bl. 37. Že tomu
člověk těžko uvěří, kdož jest toho sám ne-
viděl, jakož sem já toho zastal. Let. 12. Já
jim toho přeji, když toliko sám jich zastá-
vati budu. Žer. 316. Sebe i svých zastával.
BR. II. 52. Dosti on svého místa zastane
(= jest ho s tu povinnost. Jg.), Ros. Satur-
nius úřadu svého hanebně zastával, lépe:
svůj úřad. Cf. Z. co. Brt. Z. svého mínění.
J. tr. — koho, se kde (před čím) = há-
jiti. Z. někoho před vlky. před kým, Br.,
před křivdou, V, před soudem, J. tr., D,
koho před nepřáteli. Br. Veřejně před sou-
dem důstojnosť tu jeho prorockou zastával.
Sš. J;166. — koho při čem: při svobodě
(ji hájiti), Chmel, někoho při krádeži. Jg.
— čeho proti čemu: křivdy proti pravdě.
Smrž. Z. někoho při soudě proti někomu.

Us. Tč, Mž. 116. Proti nimž Pán sebe za-
stával. BR. II. 40. — skrze koho = hájiti,
dotírati. Pulk. — (co) komu: někomu cestu
(zastoupiti). Bern, Klčk. V. 154, Dbš. Sl.
pov. I. 133. Dech mi zastal. Lipa II. 361.
Mlynár sa vtedy prebudí, keď mu mlyn za-
stane. Zátur. To, to, pane kraľu, rozum mi
zastáva. Dbš. Sl. pov. III. 26. Voľnejší prí-
stup mu zastávali. Hol. 288. — co mimo
co: mimo školu zastává úřad sirotčího. Ml.
-- koho kdy. Zastal ho doma v neděli.
Us. Póhon zastal ho v suché dni. Kn. rožm.
206. Jakživo mě nic takového nezastalo (ne-
postihlo). Us. Vk. Jdú za hodný čas, až
přišli na krížne cesty. Tu chvílu zastanú a
jeden na druhého popozerajú. Dbš. Sl. pov.
I. 75. Pospíšil hned do kostela, aby biskupa
ještě při živobytí zastal; Touž dobou Lidéř
práva řádného papeže Innocence proti Ana-
kletovi se zastává. Ddk. III. 59, 67. Po-
hončí jeho za slunce (za dne) nezastane.
Tov. 36. — jak dlouho, jak daleko. Byl
ve správě duchovní, kterouž po více let
zastával, velmi pilný a horlivý. Čas. kat.
duch. 1882. 75. Asi za deset krokov od neho
zastane. Dbš. Obyč. 153. — v čem. V mno-
hých věcech dobře ho zastal. Us. Někoho
v dumání zastati. Us. Pdl. Zastal v chode,
obrátil sa, v tvár jej sa díva: Čos, Hanko,
taká starostlivá? Phld. IV. 25. Pán byl
povinen mana svého zastati se ve všeliké
křivdě; Proč on přece vždy zastával se
v politických věcech čistě německých úmyslů
sv. říše římské? Ddk. II. 388, III. 186. Za-
stává ho v tom pan Matiáš. NB Tč. 246.
Cele se důvěřuji, že i napotom v týchž pří-
činách mne ráčíte zastati. Žer. 16. Kristus
ke všemu jej posilňuje a v nedostatcích
zastává. BR. II. 51. b. Cf. Z. kde. — kam.
A keď som na tvoj vrchol zastala, o veľko-
sťách som malá snívala. Sldk. 343, Faktor
řečie: Páčte tie tri skaly, jak nám přiekom
šírym Váhom do cesty zastaly. Btt. Sp. 99.
Mocný duch času vyzývá nás zastať do radu
(do řady) našich bojovníkov za odveké sväté
naše právo! Phld. III. 344. — jak. Z-li ho
již ztarcem (jako starce). Us. Polovic vážno,
polovic žertom zastala sa premoženého. Pbld.
III. 1. 1. Krále, pokoj vlasti a blaho našho
rodu mužno zastaneme. Na Slov. Tč. Nikoho
ani slovem se nezastati. Us. Ale ižádný aby
nezastával dítětem ižádné koupě. Sedl. Rychn.
8. Já bych ji životem svým před každým
zastala. Drsk. Pod tým hradom zastal si
táborom; Nad Dunajom kráľ náš zastal si
táborom, pri ňom župy, každá pod svojím
práporom. Chlpk. Sp. 3, 30. Aby ho k zisku
a ztrátě při tom zastávali. Mus. 1880. 246.
A len chodil hore dolu po izbe. Zrazu ale
zastane a položí křížom ruky na hruď a
hlavu ovesí, ako komu už ani sem ani tam.
Dbš. Sl. pov. IV. 50. Kněží hebrejští službu
svou ve chrámě bosonoho zastávali; Od mno-
hých let tebe soudcem věda s dobrou myslí
se zastávati budu. Sš. Sk. 83 , 264. — proč.
Dobrí ľudia, postojteže, položím si tento
železný kôl na vôz. Čoby jsme zastávali
pre takú pletku? Dbš. Sl. pov. VII. 15. Na
domluvu velerady zastává Petr víru. Sš. Sk
54. — kde s čím: v blátě s vozem z