Předchozí (296)  Strana:297  Další (298) |
|
|||
297
|
|||
|
|||
Zatažení, n., der Zug. Na jedno z. mnoho
ryb chytili. Us. Z. sítí. D. Vz Zatáhnouti. Zatažený; -žen, a, o. Nebe zatažené
(mračny), verzogen. Chmel. Je kolem do kola z-no, bude pršeti. Us. Šd., Bkř. Z. lov (zvěř sítěmi a plachtami zatažená), einge- stelltes Jagen. Šp. Z. v rostl. = díl mezi jinými schovaný a jimi větším dílem krytý ku př. kořínek klový mezi dělohami dubův a kaštanův, zurückgezogen. Est. 522. — Z. = stažený, zusammengezogen. Havéři vy- táhli ženu mrtvou s hrdlem z-ným. Dač. II. 22. — Z. steh. Prošívať z-ným stehem, staf- firen. Záťaží, n. = závaží, das Gewicht. V roz-
hodnej dobe znamenité z. na vážkach dať môžu. Lipa I. 52. Zaťažiti = zatížiti, Last aufbürden, schwer
machen. — co. Nes aspoň moju flyntu. Od- pověď: Mne to nezaťaží. Zbr. Hry. 7. — komu. Baranovi rohy nezaťažia. Zátur. Zátažka, y, f., der Glockenzug. Šm.
Zatčenec, nce, m., der Gefangene. Posp.
Zatčení, n. = zastaveni, zajetí, der Ver-
haft, die Arrestirung. Z. dlužníka. Jg. V z. někoho držeti. J. tr. Z. pro ujištění se, der Verwahrungsverhaft. J. tr. Z. učiniti. Us V z. zůstati. Ros. Vz Zatknouti, Sdl. Hrad. II. 59. Zatčený, vz Zatknouti.
Zatčík, a, m., osob. jm. Slov. Šd.
Zatéci, vz Téci; zatékati, zatěkati, za-
tíkati, zatýkati = někam téci, zamokati, wohin o. dahinter o. wegfliessen; za něco, za něčím téci, hinter etwas laufen, tröpfeln; otékati, opuchnouti, ver-, aufschwellen, unter- laufen. Us. — abs. Hrubě tam zatéká (voda). Us. On již zatéká (otéká). Zatékal již čas, ještě než žena do Vídně odjela. Sk. — kde. Kde v stavení zatéká, tu jistá škoda. Ros. Zatýká za sudem, za bečkou. Puch. Na hůře zatěká nám do sena. Us. Šd. — co odkud. Ot pólnoci ji (Asii) zatieká řeka Meotides. Alx. V. v. 608. (HP. 15.). — komu (čím). Noha mu zatékla (otekla). Rk. Tvář slzami mu zatíká. Vinař. — kam (proč). Krev zatekla pod kůži. Us. Tč. Pro chatr- nosť (za příčinou chatrnosti) žlabu zatéká voda na půdu, za krov, do trámu atd. Za- téká nám do sklepa, do pokoje. Us., Dch., Šd. Záteč, tče, f. = Žatec, Saaz. Háj.
Zatečení, n., der Zufluss. Bern.
Zatečený; -en, a, o, zugeflossen, hinter
etwas geflossen, überflossen. — čím. Tu sú oni cele krvou z-ní. Dbš. Sl. pov. I. 518. Zátečný = k zátce príslušný. Z. šroub.
Hrm. 27. Zateď = zatím, indessen. My ho z. opa-
tříme. U Frenšt. Kol. ván. 33. Zatěhnouti, zastr. = zatáhnouti.
1. Zátek, tku, m. = zatčení. Jg. Slov. —
Z. = vrchňák, der Deckel. Na Slov. Koll. 2. Zátek, tka, m., Zattig, ves u Dešné
ve Slez. PL. Zatěk, dem. slova zať. Na Slov.
Záteka, y, f. = zátoka. Zlob. Zatékání, n., vz Zatečení, Zatéci. Zatěkati, vz Zatéci. Zatékati, vz Zatéci. |
Zateklý = oteklý, opuchlý, naběhlý, ver-
schwollen. Z. krk, Sych., oči. Puch. Má za- teklé nohy jako baně. Mor. Šd. — čím: otok krví zateklý. Us. Zateknouti, vz Zatknouti.
Zateku, vz Zatéci.
Zatel = zatím, indessen, für den Augen-
blick, für jetzt. Zůstaň tu zatel, až bratr přinde. Na Ostrav. Tč. A ty voli takové rohy měli, než vrána s roha na roh doletěla, ta z. devatero mladých vyseděla. Na mor. Val. Brt. Za tela, za teli = za tolik. Jest ho za
tela (z tela), aby to zaplatil. Na Ostrav. Té. Zateliti, il, en, ení = udeřiti. Na Ostrav.
Ssk. Zatelouzditi, il, ěn, ění — koho = tuze
udeřiti, sehr schlagen. Na Slov. Koll. Cf. Zateliti. Zatemeniti, il, ěn, ění. — co jak. To
jste tu česlici zatemenil, jak patří. Humory 1883. 50. Cf. násl. Zatemiti, il, en, ení, zatemovati, fest-
stemmen. — co: čep, Včř. Z. I. 24., spár. Šmr. 69. Zatemněle = temně, dunkel. V. Abychom
z. kázali, ani příčiny ani úmyslu nemáme. BR. II. 596. b. Zatemnělec, lce, m., der Obskurant, Fin-
sterling. Mš., Kos. Ol. I. 275., Dch., Osv. I. 290.
Zátemnělosť, i, f., die Dunkelheit. Z. ně-
kterého místa v zákoně, die D. einer Ge- setzesstelle. J. tr. Zatemnělý = temný, verfinstert, verdun-
kelt, dunkel. V. Z. věc, mluvení, Kom., kont. Kká. K sl. j. 238. — proč: rozum skrze hřích z. Žalm. — čím. Síň soumrakem z-lá. Sá. Zatemněně = zatemněle. Bern.
Zatemněnec, nce, m. = zatemněný, der
Verdunkelte. Zatemnění, n., die Verdunkelung. Z. du-
cha, die Umnachtung des Geistes. Dch. Z. slunce, měsíce, V., zraku. Sal. Vz S. N. Zatemněný; -ěn, a, o, verdunkelt, dunkel,
umdüstert. Vědomo má býti, že z-ná neb nerozumná smlúva více má škoditi prodá- vači. CJB. 365. Z. učení, Mus. 1880. 61, představy. Dk. P. 45. Z-ná majíce myšlení. BR. II. 654. b. — čím. Z-ný majíce rozum temností. Sš. II. 118. Zatemněti, ěl, ění, verdunkelt, dunkel
werden; na Slov. také: oslepnouti, blind werden. — jak. Otec na obe oči zatemnel. Dbš. Sl. pov. I. 31. Zatemniti, mni, mně (íc), il, ěn, ění;
zatemnívati, zatemňovati = temným učiniti, verdunkeln, verfinstern, verdüstern. — co: oči, Chmel., svou řeč. Ros. Z. pravdu, Ler., něčí povahu, Ddk. VI. 210., něčí slávu. Sš. II. 157. — co, se čím: co stínem; sláva
vlasti těmi skutky se zatemnila. V. On vý- klady smysl písem zatemnil. Br., BR. II. 246. b. Když se hory zatemňují mhlou, na- stává nestálé počasí. Pran. Tč. — Kom. — se. Zatemní se slunce, V., mysl. Lom., noc. Rkk. — se jak. Představy protivné se čá-
stečně n. zcela zatemňují. Dk. P. 29. — kde. Památka těchto poslů víry alespoň |
||
|
|||
Předchozí (296)  Strana:297  Další (298) |