425

vinek jazyk za zubami; Kdo v dešti venku
jest, venku se zdržuje, zmokne. Us. Tč.,
Km. Mnoho mimo dům se zdržoval, Hrts.
Bojové z-li se v zemi české několik set let.
Tk. Čch. 2. Z. se při dvoře; Opatření ta
zdržovala ho doma. Ddk. III. 222., III. 158.
To v tom psaní se zdržuje. Žer. 342. Lid
vojenský až posavad v Budějovicích se
zdržoval. Dač. I. 353. Cicero se tu (v Soluni)
na svém vyhnanství zdržoval. Sš. II. 235.
Mojžíš zdržoval se na Sinai hoře u hospo-
dina. Sš. Sk. 6. Vojsko se tehdáž zdržovalo
na pomezí uherském. Čr. A to ve 23 kapi-
tolách pořád, totiž od 3.—26. zdržuje; To
se v páté prosbě zdržuje (jest obsaženo);
Zástupové ho hledali a u sebe z. chtěli;
Podlé toho, že se tu všechny povinnosti
k bližnímu zdržují; (Apoštol) byl by jej sám
při sobě zdržel. BR. II. 3., 27. a., 215.,
639. b., 739. — co komu. Kteří jim usta-
vičně věrnosť zdrželi. V. Paklibychom toho
všeho nebo na díle neučinili a kupitelům
našim nezdrželi. Tov. 161. Len miernosť a
zdržanlivosť zdržuje člověku zdravia. Hdž.
Čít. 119. Než ty (práva a milosti) jim zdr-
žány a zachovány úplně a docela mají býti;
Za to maje, že jemu to zdrží, co sú jemu
slíbili; A což sú nám okolní země slíbily,
aby nám to zdržely. Arch. I. 200., II. 23.,
III. 419. Víry Bohu nezdrželi. BR. II. 56.
a. — Br. — co, koho, se na čem (čím)
Na sobě zdržeti (zadržeti, zatajiti). V. Aby
tou poctivou lží měšťany své jako na uzdě
zdržovali. V. — koho, se čeho. Zdržeti
se skákání nemohli. Kom. L. 76. Zdržuje
ho stud těch nepravostí. Jel. Nemohl se z.
smíchu. Us. Šd. Z. se soudu. Us. Zdržovati
se manželky (neobcovati s ní). Šmb. S. I.
408. Zdržuj se nápoje prudkého, mládenče,
neb on zdraví tvoje porušuje. Kmp. Č. 134.
Jednej veci sa zdržuj, mnohých sa na ráz
nechytaj. Na Slov. Tč. — co, koho, se od
čeho. Z. se od smíchu, od pláče, od slzí,
od nepravostí, od lži, od hněvu, od mluvení,
od jídla a pití. V. Aby se již dále takových
věci Nedopouštěli, nýbrž se od toho zdržo-
vali ; Nedostatkové, jenž jsou kverky až
posavad od takového hor pavování z. mohli.
Nar. o hor. a kov. Z. koho od čeho. Jel.
Zdrž od něho ruku (nebij ho). Kom. Lid
od zpoury z. Us. Tč. Tu nalezneš, od čoho
sa máš zdržovať a co činiť svědčí. Na Slov.
Tč. Když si mladý, zdržuj sa od vína. Na
Slov. Tč. Či ho snad nouze od tažení do
Moravy zdržela? Ddk. III. 108. Nemohl Jiří
z. se od slz. Pal. Děj. IV. 1. 367. (III. 3.
265.). Zdrž se ot súdu, leč obě straně sly-
šeti budeš. Vš. IX. 1. Ten ovšem zdrž sě
od boje tělestného; Ktož pomní, že se ne-
hodných věci dopustil, také má se od ně-
kterých hodných věcí zdržeti; V neděli
neb jiný den světiti, jest sě od hřiechu
zdržeti ... Hus I. 167,, II. 90., 409. Z. se
od marností. Chč. P. 141. a. — koho, co,
se čím (v čem). Odplatami a pomstami
v povinnosti koho z. Kom. Z. koho rukou,
mocí. V Koně rukou v běhu. Us. Nedal
se ničím z. v úmyslech svých. Ddk. II. 158.
Loď osm dní zdržána byla větrem. Žer.
1591. Pokáním by se zdržel a v hřiechy

zase nenavrátil. Hus II. 45. — se proč.

j Nemohl se smíchy z. D. Kde té doby král
německý pro pořízení věcí říše se zdržoval.
Ddk. II. 226. A tedy potřeba i toho. co
dovoleno jest, zdržovati se pro svědomí
druha a pro nekladení mu žádného úrazu
a pohoršení; Že snad tajně u apoštolů jiných
ku poučení svému se zdržoval. Sš. II. 15.,
16., I. 136. — co, se jak. Z. něco pohro-
madě. V. A ty všecky věci slibujeme sobě
z. ctně a věrně. Tov. 5. Prosíme, abyste
nám v tom neráčili za zlé míti, neb jsme
toho sebú nemohli zdržeti (překaziti). 1466.
Smlouvy bez přerušení z. (plniti). Akt. m.
Ferd. Zdrželo se dnes bez deště. Sych.
Ten byl včera pořádně zdržen (opilý). V Kunv.
Msk. Ďalej sa už nevedel zdržať a roztvoril
zase tú knihu. Dbš. Sl. pov. I. 241. Připo-
vídáme to všecko v celosti bez porušení
z. a zachovati. Pam. Val. Meziř. 89. Týmž
slovem všecky věci chová, živí a zdržuje.
Kosmogr. 9. A. S velikou prací a prosbou
někoho z. Arch. I. 44. Zdržím rád, co roz-
kážeš. Arch. II. 422. Jeho mocí, aby naň
sáhnouti nemohli, zdržáni byli. BR. II. 330.
Abych vás aspoň tím způsobem při čisté
pravdě zdržel. BR. II. 613. a. Když to na-
plníš, tehdy všecky dřéve psané řeči lehce
zdržíš. Hus. III. 128. — co s kým. Pakliby on

i čeho i s námi nezdržel. Faukn 34. — co
v čem. JMK., aby mohla budoucně český
národ v pokoji z., to před se vzíti ráčil.
Zř. F. I. A. I. K čomu kdo z malička zvykne,
v tom sa vždycky zdržuje ; Jak sa ve spaní
zdržuješ, prodáváš slobodu tělu k lenivosti.
Na Slov. Tč. Šedouše držel v běhu. Kká.
K sl. j. 173. Vyjeli proti nim ve smutku
páni uherští, aniž v takové neobyčejné pro-
měně od slzí z. se mohli. Pal. Děj. III. 3.
265. Nemohl jsem se v tom z., abych Vaš-
nosti napomenouti neměl. Žer. 328. Vojsko
n (v) pochodu z. Us. Cf. Z. co čím. —
koho kam. Ty si pán nad vecmi sveta,
zdržuj jich pod nohu. Na Slov. Tč. —
koho při čem: při dobré míře (při dobré
vůli). Us. Kdo chce pri pokoji s jinými
obcovať, ten sa má pri dobrých mravoch
všemožne zdržovať. Na. Slov. Tč. — co jak
za koho. Kteréžto úmluvy svrchupsané my
za nás i za naše budúcie slibujem ve všech
kusiech ctně, věrně a neporušitelně z. a
zachovati. List hrad. z r. 1447. Tč. — kdy.
Jindřich zdržoval se té doby v Sasích;
Svatopluk v mesíci říjnu na Litomyšli se
zdržoval; Zdržel se v Řezně jen týden.
Ddk. II. 392., 403., III 29. Před přibytím Fi-
lippa zdržoval se ve stranách těch; Tudy
Pavel sám všech učených blikter se při
vyučování svém zdržoval; Že před poslá-
ním listu tohoto apoštol po dvakráte u Galatů
zdržoval se. Sš. Sk. 96.. I 156., II. 48.
Kteráž nás, jako nějaká kotev bárku, v čas
bouřky při Bohu zdržuje. !'.R. II. 754. b.
V utrpení od rozkoši tělestné sě zdržujíce.
Hus II. 87. — jak dlouho. Biskup ještě
nějaký čas v Lombardii zdrcen byl; Slabý
odpor nemohl ho na dél z.; Ta výprava
ho bez mála za dvě léta mimo domov zdržela;
Zdržoval se totiž papež za celý rok až do

měsíce října v Segnech; V okolí nynějšího