Předchozí (446)  Strana:447  Další (448) |
|
|||
M7
|
|||
|
|||
Us. Kšť. Bylo by ho ještě škoda v zemi
hníť. Us. Šd. Tmavý jako zem. Slez. Šd. Nech propadnu se do zemně, když to není pravda. Mor. Šd. Nech zem prepadne sa podo mnou, ak čistú pravdu nehovorím. Slez. Šd. Tykl jsem se rukou země. Slez. Šd. Ach těžká zem tebe tlačí a já se trápím zde. Ps. slez. Šd. Kdo v zradu prepadne, zhltni ho zem. Sl. ps. Na zem! Nieder! Čsk. Div se zem nevrazí (div se nepropadne). U Kr. Hrad. Kšť. Vlk se též tak olopal, až se po zemi kúľal. Ps. slez. Šd. Kabelú (čepicú) o zem prál (pral). Mor. Šd. Hledí do země. Us. Šd. Na zemu padnul. Na Ostrav. Tč. Začlo pršeť a zema byla sražná. Slez. Šd. Má stará mamenka pod tú černú zemú. Sl. ps. 126. Lužní káď v zemi. Šp. Len raz do roka vtedy, keď sa zem otvárala, bývalo jej dovolenô na tento svet vystúpiť. Syt. Táb. 24. Povera, že sa zem každého roku raz otvorí, nalezá sa azdaj u všetkých Slovanov. Čas, kedy sa to stáva, kladú dakde na tri prvé dni jarnie, inde zase na veľký piatok, bielu sobotu a veľkonočniu nedeľu. (I na pašijovou či květnou neděli, když kněz čte pašije. Šd.). Chlpk., Syt, Táb. 27. V ľavo stojí pechota, akoby ju do zeme vbil, pevne, Nepohnute. Klčk. Zb. III. 22. A ja som počula, že veru tiež na zem ne- vyleje (že je pijan). Chlpk. Dram. I. 19. My budem v černej zemi srovnaní. Jak sedliak tak i pán musia všetci v černej zemi uhniti; Odmrštili do vody tohoto zlost- níka, túto potvoru, ktorá nebola hodná viac po zemi chodiť; Mece se po zemí ako had. Mt. S. I. 8., 62., 91. Hanba by ma o zem hodila (bylo by mne Hanba). Zátur. Priat. IV. 108. Omladneš ako zem z jari; Na do- line na súmraku, pod jedľami pri potoku až zem hučí od skákania, až les šumí od dudania. Čjk. 21., 69. Odbíjajú od zeme (tancujíce vyskakují do stropu); Do zeme sa prepadnouti; Mať jim už dávno bola v zemi; Podvihol šiarkana do hora a miknul ho o zem, že sa len tak rozčapil. Dbš. Obyč. 30., Sl. pov. L 70., 475., 563. Moje krajovičky ze samej ocele, neuvízajte mně, oj, hlboko do zeme, hlboko do zeme, do mekkého blata; Nese (koníček hlavu) pri samej zemi, nad samú zemňú; Trikrát zem obtúliť. Pck. Ps. 15., 57., 103. Bez rakúskej matky Terezie ako Irčan vyjdeš na psotu, čo zem cudziu svojím radlom ryje a z nej nemá, len čo hrob ho kryje. Hdž. Rkp. Ešte si len na piaď od zeme a už moc naničhodného o tebe vieme. Hdž. Šlb. 31. Sotva bol ale vätší od zeme na piaď. Lipa I. 25. Jednoho dňa, bolo to v jaseni v ten čas, keď idú hadi do zeme spat; Ležal na zemi a díval sa po oblohe; Liala sa mladá krv po drobnej pažiti; mladá krv sa liala, čierna zem ju pila a tá dobrá duša s telom sa lúčila; Po zemi bežkala (běžela); Prevalil sa na zem a po chvíli zaspal Č. Čt. I. 173., 262., 313., II. 478. Tak ona nim pere, ež se zema chvěje; Dyby mi tak pán Bůh příl, jak mi lidé přejú, už bych dávno ležela pod tú černú zemú; Ja, taks ty mně čaro- vala, až sa černá zem pukala; Počuvaj, počuvaj, co to v zemi hučí, esi zvony zvoní, |
lebo jabor pučí; Až já bodo ležet pod to
zemjó černó; Syneček se žení, tatíčka má. v zemi; Měl gality do země (až k zemi dlouhé)?; Všecky panny tancuja, ene moja pod zemju. Sš. P. 12., 53., 112., 304., 393., 603., 764, 778. Po valašsky od zeme, kdo mi kozy zaženie; Každá má mamičku, moja v černej zemi; Mať moja, mať moja pod tou čiernou zemou, veď vy nic neviete, čo sa robí so mnou!; Škoda mojej žene v zemi ležať; A ja chytím moju ženu; jak ju vláčím, tak ju vláčim za vlasy po zemi; Kedy že to žitko zíde, čo na moju svadbu bude? Nezíde to tej jeseni, lebo je to v tvrdej zemi, v tvrdej zemi neoranej, len motyčkou pokopanej; A tam som sa tak opil, že bych sa i teraz na zem potočil. Sl. spv. II. 52, 68., III. 83., IV. 130., 132., V. 179., VI. 226. Bale na černú zem sa rozestrú; On sa tedaž kácá a na zem dole údami buchne, jak by hrubý neb dub neb ohromná padnula sosňa. Hol. 97., 157. Lipy povädly, opŕchol list za listom na zem smädnú. Sldk. Mart. 4. A stojac v kúte hneď dolu hľadí na perly ležiace zemou. Sldk. 191. I našel Jana ševce ležíce za mrtvého a raněného na zemie; Padne na zemu. NB. Tč. 107., 108. O kladenie do desk a kupovánie zbožie na zemi. Arch. V. 395. Buď nad zemí neboli v zemi. Půh. H. 108. Pozřela je země. Anth. Jir. I. 3. v. 7. Navrátí se prach v zemi svou. Hus III. 152. A byť o zem se bíti, není se kam díti. Pk. Mají chléb černý jako zem. Mor. a slez. Šd. Má nohy černé jako zem. Šd. Má košili černou jako zem (špinavou). Us. Šd. Svatý Juří zemum (zemou) búří, aby rostly kvítky pro ty malé dítky. Slez. Šd. Kdo na dvou stolicích sedí, snadno mezi nima na zem padne. Tč. exc. Mnoho té země, z níž hrncové býti mohou, ale málo té, z níž zlato berou. Pk. O Dzúre bude tráva rásť, čo by si ju hámrikom pral do zeme (kdy bys ji i do země zpět tloukl); Nemám si kde sadnúť. Odpověď: Napluj sa na zem!; Padnem! Veť nepoletíš ďalej od zeme!; Na zemi, na kline ti je (nemůže-li někdo něco najíti); Dobre že tu zem ne- hryzol od bolesti; Šiel na dolniu zem s do- skami (= umřel); Keď sa mi už nevie tá zem otvoriť (nářek sužovaného)! Na Slov. Zátur. Zeme bude mu lehka (téžká. O mrtvém); Je v zemi (umřel). Tkč. Před časem ho do země sprovodili. Vz Umrlý. Lb. By sebou o zem bil, s nic býti nemůže. Vz Nešťastný. Prov., Č. Kdo se hněvá, nech se o zem buší (nech se válí). Kto sa hnevá, nech sa o zem hodí. Mt. S. I. 126. Hrýzti zemi (vz Smrť); Bradou zemi rýti (vz Smrť); Mohl by se do země vraziti (samými starostmi. Vz Péče.); Schne pod ním země; Není hoden, že ho z. nosí; Nestojí za to, aby ho zem nosila (Hnšk.); Kdo na zemi sedí, pádu se nebojí; Co by se po něm z. (voda) slehla (vz Zmizení). Č. — Z. = prsť, hlína, povrchnosť země rostliny rodící, die Erde, das Erdreich, Feld, der Acker, Grund, Boden. Vz S. N. Z., půda orná, ornice. EOlom. Zemi krojiti (po prvé orati); zemi vymítati, lopatou vyhazovati. V. Zemi vzdělávati. D. Z. orná, Aqu., svrchní, dobrá, D., kyprá, |
||
|
|||
Předchozí (446)  Strana:447  Další (448) |