583

zdá. NB. Tč. 177. A tu z. sluší, odkud
sobě ďábel k tomu příčinu vzal. BR. II. 15.
Keby dali ešče raz vybirac, znala by ja, kemu
mám ručku dac. Sboŕ. slov. pies. II. 1. 65.
Jaká jest věc, dává z. konec. Šd. Ne-
daje z., že se trápíš, tím nejlépe křivdu
splatíš. Šd. — co, koho: rozdíly věcí,
Kom., práva, Pr. měst., město, krajinu,
lidi, sebe, Us., běh hvězd. Troj. Kdo tě
nezná, koupil by tě a kdo zná, darmo by
tě nevzal. Zlé znáti, není zle; ale zlé poznati
a tak činiti, jest zlé D. Chudoba lichvy
nezná. D. Nezná hanby jako pes. D. Nezná
be ani ce. Prov. Dobrodiní znáti neumí
(nevděčný). V. Z. co = věděti. V. Co mám,
to znám ; Je to tuze znáť. Dch. Ten to zná
(dobře tomu rozumí). Šg. Nezná mezí; Jak
pak bych ho neznal? Us. Já jsem tak pla-
kala, že jsem ani cesty neznala (neviděla).
Us. Vk. Všude byl sníh, ani nebylo cesty
z. Us. Šd. Znáš mužské pohlaví, když vás
nejvíce milují, již lásku jinde slibují. Pís.
slez. Šd. Pod javorom dievčina, kukulienku
zaklína: Povedzže mi, ty to znáš, kedy
pôjdem na sobáš? Btt. Sp. 166. Jedz (jez
to), co znáš Hdž. Čít. 202. Najlepšie já
sám znám sily svoje. Zbr. Lžd. 247. Jano
náš, Jano náš, čiernu košeľu máš, kto ti
ju operie, keď milej neznáš? Phld. IV. 465.
Poďme, milá, k Dunaju, kde nás ľudia ne-
znajú; Som bez mäsa, bez krve, nosím
mäso a krev; mocný som ako lev a znám
cestu, po ktorej žiaden neprejde (loď). Mt.
S. I. 17., 134. Co obrazy znamenajú? či mě
ony hříšnú znajú?; Dobře lude maju, keří
tebe znaju, na mu (kušu) pravda je. Sš. P.
4., 541. Bože, Bože, jak to šumne, keď sa
ľúbi po tajomne, keď to nezná otec matka,
ani žiadna kamarátka; Bez daždíčka vädne
kvet, bez Janíčka pustý svet; kebych znala
k nemu cestu, letela bych k nemu hneď;
Sadla na lávku, horce plakala: Bodaj bych
ťa, švárny šohaj, nebola znala. Sl. spv. III.
93., IV. 135., 155. Hučí voda a s kämenä
na kämeň sa roní: čo mladí tam hovorili,
zná ľen Boh a oni Chlpk. Sp. 82. Když
komora prázná (když už nic nemáš), sotvy
tě viac kdo zná; Mám ťa znáť! Sl. ps. Šf.
I. 96., II. 158. On dobře vůli boží znal.
Dač. II. 2. Môj sa milý hnevá, ani nehovorí,
či ho čerti znajú, za ktorou sa morí! Sb.
slov. pies. II. 1. 34. Ver, my dievčatko tebe
nedáme, lebo ťa my, šuhajíčku, ešte neznáme.
1b. II. 1. 62. Poněvadž jedno znáte (beken-
nen), znajte i druhé, kterak se dílo; To
znajíce vašich milostí prosíme. NB. Tč. 151.
Dá z. moc svých hněvů ; Dej nám tvého
syna z. Výb. II. 11., 23. Dám tu věc pánu
z.; Aby práva uměli a znali. Arch. III. 392.,
IV. 445., Kol. 3. Sv. Jan apoštol, tenť jest
znal milosť. Št. Kn. š. 34. Ti tři cesty z.
pilno. Alx. Aby, kto chce múdrosti znáti,
najprve od sebe počal; Jakož znal mě jest
otec i já znáni otce; Znám ovce své; Ja-
kož kto Boha zná, tak ho miluje; Ktož
zná pravdu, má jí do smrti brániti. Hus II.
22., 165., 176., 368., III. 273. Z. štěstí své
jest veliké štěstí. Tč. Prv než koho znáš,
nechval, aniž haň jej. Exc. Lépe jest něco
znáti, než mnoho míti. Lb., Šd. Lepšej dačo

znať, nežli mnoho mať. Slov. Č. Čt. I. 2.
Znej sebe samého a bude dobře. Sb. uč.
Chceš-li Boha z., hleď mu podobným se
státi. Šd. Tolik známe, co v paměti cho-
váme. Tč. — čeho, šp. m.: co. Rk. — koho
za co. Tebe za otce laskavého známe. Br.
Nechci tě víc za kmotra z. Er. P. 91. b.
Za pana ho znali. Er. P. 40. Povie jej : Ty
matka! či by si neznala dakde dáko diovča
mne za ženu? Dbš. Sl. pov. V. 22. — s inft.
Tyto já znám býti božími služebníky. Výb.
Znal (uměl) zpívati. Puch. Což ačkoliv jsem
znal poněkud tak býti. Har. Znám se s to
býti. Kom. Znáti se býti dlužnu odměnou.
V. Chraň se ho, neb tajné tůčky zná osno-
vati. Sych. Znám se býti člověkem. Mudr.
Znali se býti skoupé. Mudr. Znám se býti
chybným. Radila sa s každým, kto len co
poradiť znal. Mt. S. I. 57. Ty znaj nepo-
znať nehody! Č. Čt. II. 182. Statný len to
je šuhaj, čo mrieť zná za blaho bratov.
Ppk. II. 16. Zná jen odpouštěti. Vrch. Znají
si ho vážiť a ceniť; Ty znáš člověku na-
hnat strachu! Sá. (v Osv. I. 182., 177.).
Ústa a v nich jazyk mám, chvála Bohu,
vraveť znám. Hdž. Čít. 103. Šuhaj zná hrať
na husľach. Ht. Sl. ml. 240. A že dobre
dratovat znám, nuž si dobre i platit dám.
Sl. spv. III. 91. Božství býti pohané znali.
Sš. II. 47. Pes psovi najlepše zná blchy
vyberať. Mt. S. I. 128. Neznal sa vykrútiť.
Zátur. Znajíce ho k tomu hodného býti.
1529. Mus. 1880. 493. — se ke komu,
k čemu kde (přiznati se; hlásiti se). K tomu
se zná, že to učinil Sych. Bůh se k tako-
vým ctitelům znáti nechce; Nechce se k nim
znáti. Br. Z. se k dítěti, D., k listině, eine
Urkunde anerkeunen. J. tr. Z. se k dluhu.
Er., Vl. zř. 397. Jestližeby se k listu nebo
kšaftu čímu znal, že jej má. Zř. F. I. E.
XIII. A bude-li se k tomu před purkmi-
strem z. Václ. XII. Znala se potají k no-
vému učení. Vrch. Z. se k poplatnosti,
Šmb. S. II. 271., k svým povinnostem. Pam.
Val. Meziř. 195. K tomu se znám, neznám.
NB. Tč. 52., 66., 185., Let. 21., Čr., Půh. I.
208. Nechce se k nám znáti. Us. Znáti se
k svému dílu, k svému listu, k své pečeti,
k svému slibu. Půh. II. 230., 147., 145.,
62., 221., I. 313., 307., 203., 264., 258. Vždyť
se k tobě znám. Er. P. 115. On toho lotra
otázal, zná-li se k tomu ? I seznal se k tomu
ke všemu. Arch. II. 23., V. 330. K čemu
se kdo znáš, to slož, ostatek přísahou očisť.
Pr. Znal se k slovuom mým, kteréž k němu
žaluji, znáť mi se k věrnej pravdě. NB.
Tč. 41. Šalda zná se k trhu a kúpení. NB.
Tč. 259. Nezná se k půhonu (zapírá, že
jej dostal). Půh. olom. 1412. Zhřešilať jsem,
znám se k tomu. V. Znají se k vinnám;
Aby se k vám jakožto k svým dítkám
znal. BR. II, 82., 268., 635. a. Vždy se
k matce spolné znej, Čechy s láskou objí-
mej. Štulc. 198. — se na čem = rozuměti
něčemu, etwas verstehen. Kteří se na tom
znají. Jel. Znající se na čem, Sachverstän-
diger. Er. — Výb. 11. 399., J. tr. — se na
co (rozuměti čemu): na ženské, na mnohé
věci, na obrazy. D. — co na koho. Já
novinu na tebe znám. Sl. ps. 98. Ten za-